Music Girl

~ 5 ~

Když jsem večer mířila do svého pokoje, na chodbě stále ležel malý lísteček, který před tím vypadl z obálky. Před tím jsem na něj úplně zapomněla. Zvedla jsem lísteček ze země a otočila ho čelem vzhůru... byla to V.I.P vstupenka do SanRekords.

10.9. 2017

Zacvakla jsem otravný budík ve tvaru kytary, posadila se na postel a protáhla se. Najednou se mi stáhl žaludek, protože jsem si uvědomila, co mě dnes čeká. Dnes jsem měla jet do SanRekords a seznámit se se zbylými začínajícími sólisty. Tedy s Caroline, Rebeccou, Hannah a Paulem. Byla jsem strašně nervózní, ale přesto jsem vstala z postele, ustala si, zašla do koupelny a... čekal mě nelehký úkol. A to, vybrat si co nejlepší oblečení na sebe. Otevřela jsem svoji skříň a vzdychla. Mám oblečení strašně moc, ale přesto nikdy nemám co na sebe. Nakonec jsem si tedy vybrala černé roztrhané džíny, šedé crop top tričko a přes to jsem si vzala džínovou bundu. Vlasy jsem si stáhla do vysokého ohonu a udělala si lehký make-up, tedy řasenku, linky a neutrální rtěnku. Ještě jsem si vzala černou mini kabelku a vyrazila z pokoje. Sešla jsem schody do přízemí a tam už čekali mí rodiče. „ Vypadáš úžasně!” vykřikla mamka a spráskla ruce. Usmála jsem se na ní a obrátila se na taťku. „ Můžeme jet?” zeptala jsem se ho a utáhla si ohon. Táta se chystal něco říct, ale mamka ho přerušila. „ Ještě počkejte!” , zvedla prst a vydala se do kuchyně. Za chvíli se vrátila zpět a něco nesla v ruce. „ Za prvé”, řekla a vyndala zpoza zad velkou chutnou bagetu, „ Něco k svačině, na nervy.” Pohladila mě po vlasech a já převzala bagetu. A v druhé ruce... měla zbrusu novou knihu Harry Potter a prokleté dítě. Byla jsem největší fanoušek Harryho. Tedy Potterhead. Ta kniha vyšla už dávno, ale já si jí ještě nekoupila. „ Aby ti lépe ubíhala cesta.” Mrkla na mě mamka a předala mi knihu. Padla jsem jí kolem krku a zašeptala jí do ucha: „ Díky moc!” Mamka mě od sebe odtáhla. „ Dávej na sebe pozor... lidé se občas přetvařují a to obzvlášť v showbyznysu.” Usmála se na mě a já přikývla. Tuhle větu jsem si měla vzít k srdci...

                                ---

„ C.. co tati?” zamumlala jsem a protřela si oči. „ Říkal jsem, že už jsme tady!” otočil se na mě táta a já se na něj usmála. Otevřela jsem dveře spolujezdce a nemohla uvěřit vlastním očím. Přede mnou stála obrovská budova s obrovským nápisem SanRekords. V New Yorku jsem byla jen jednou a to, když mi bylo pět let. Táta mě chytil kolem ramen a usmál se na mě. „ Velké co?” Zasmál se. „ Jo... je to ohromné.” Usmála jsme se na tátu. Tátovi zamrzl úsměv na rtech. „ Hayley, půjdu s tebou na recepci a do hotelu, ale pak už budu muset, mám ještě hodně zakázek. ” Odtáhl se od mě a upřel na mě lítostivý pohled. A tehdy jsem dostala opravdu strach. „ Ano.. jo... jasně... tak... asi půjdem.” Nervózně jsem se pousmála a zamířila pro svou tašku. Tu jsem si hodila na rameno, táta mi vzal kufr a ještě jednu tašku a vyrazili jsme. Vzala jsem za kliku ohromných dveří od největšího nahrávacího studia v Americe a společně s tátou jsme vstoupili dovnitř. Táta došel k recepční jako první a hodil před ní kufr a tašky. Recepční zvedla hlavu a usmála se na nás. Byla to mladá blond slečna se svítivě růžovou rtěnkou. „ Vítejte v SanRekords, jak Vám mohu pomoci?” zeptala se a mlaskla pusou. Táta se k ní naklonil. „ Dobrý den, moje dcera, Hayley Sybillová, je jedna s pěti sólistů, které jste vybrali díky vaší soutěži.” Usmál se na ní táta a poplácal mě po rameni. Recepční jménem Kylie, znovu mlaskla pusou a chvíli něco pročítala v papírech. Po té chvíli se usmála a řekla nám: „ Ano ano, Hayley... předlož mi prosím tvůj občanský průkaz, tvůj pas a tvojí V.I.P vstupenku, kterou jsi obdržela v obálce od nás.” Usmála jsem se na ní a předložila jí to, co ode mě chtěla. Chvíli si se mnou povídala a já si všimla, že se táta neustále dívá na hodinky na svém zápěstí a netrpělivě poklepává nohou o podlahu. Recepční Kylie mě konečně odkázala do hotelu, podala mi klíče a táta vzdychl: „ Konečně...”. Hotel se nacházel na druhé straně budovy SanRekords. Konečně jsme tam dorazili. Stála před námi dlouhá chodba se spousty dveří a já měla najít dveře s číslem 266. A... měla jsem štěstí. Dveře byly hned u kraje chodby. Zasunula jsem klíč do zámku a dveře opatrně otevřela. Tak nějak jsem se bála, že tam uvidím nějakého spolubydlícího, ale k mému štěstí jsem pokoj měla sama pro sebe. Byl... obrovský. Stejně tak jako zbytek budovy. Uprostřed místnosti stála obrovská postel s nebesy a červeným povlečením, na pravé straně vedle postele stála obrovská skříň s červeně lakovanými dveřmi, vedle skříně bylo obrovské okno s červenými závěsy, pod kterém stála velké, červeně potažené sofa s červenými polštáři, poté byl v pokoji velký stůl s červenou židlí, vedle stolu stálo krásné červené křídlo a to nejlepší, měla jsem obrovskou koupelnu laděnou do červena jen a jen pro sebe. „ To je krása!” Zašeptala jsem a usmála se na tátu. „ To teda je! A celá červená!” Zasmál se táta a znovu mě poplácal na rameni. Pak si ale vzdychl. „ Hayley... už opravdu budu muset jet.” Objal mě a já se skoro rozplakala. „ Nezapomeň pozdravovat mámu a Amy, kdybys jí viděl.” řekla jsem mu a odtáhla se od něj. „ Budeš mi chybět.” Řekl a já ho znovu objala. „ Vy mně taky, ale za měsíc jsem doma.” Usmála jsem se na něj a rozloučila se s ním. Tak a teď jsem se začala opravdu bát, co mě čeká....

                                 ---

Ahoj moji čtenáři!!! Je tu další kapitola!!! Právě jsem také vydala novou kapitolu u " Kočky", tak snad se oboje bude líbit. ;-) Tady na " Girl" máme už skoro 50 přečtení! Já vím, pro někoho to není moc, ale já si vážím každého hlasu a každého fanouška. A jen po pěti kapitolách! Děkuju moc!! Zatím papa, Vaše

                             ~ Fell~