1.kapitola

97 15 2
                                        

Peter
(Pátek večer)
Stojím ve tmě a jen čekám. Tohle je nový začátek všeho. Už se nemám čeho bát. Strašně mě překvapilo, když mě mezi sebe povolal samotný alfa. Vždy jsem byl jen já a najednou budu někde patřit.

Ucítím za sebou pohyb, ale nepohnu se ani o milimetr.
,,Čekali jsme tě tady." Otočím se a spatřím dvě dívky. Hned na první pohled nepříjemná blondýna a černovláska s vlasy nad ramena. ,,Tak jste se dočkali krásky." Řeknu a hned na to sprásknu ruce.
Blondýna se zamračí:,,Schválně jestli bude tak hubatý i před ním."Šeptla a ta druhá se jen zasměje.

Než by stačil člověk mrknout, stojíme už před velkým starým domem. ,,Dál je to jen na tobě Petere." Zamračím se. ,,Když vy víte moje jméno, smím já vědět vaše?" Usměju se a doufám, že obě aspoň trochu roztajou. Blondýna na to nevypadá, ale černovláska pro mé štěstí ano. ,,Jsem Ema a tenhle bručoun je Mia."s úsměvem řekne černovláska. Mrknu a zjistim, že obě už odběhly.

Namířím si to do domu a v tu chvíli, když se chystám zaklepat se otevřou dveře. ,,Čekám tě tu Petere. Přišel už i tvůj čas." Vejdu dovnitř a už cítím tu magickou energii kolem sebe. ,,Jo tady se mi bude líbit." Šeptnu si pro sebe s úsměvem.

Poppy
(Neděle večer)
Zrovna si čtu, když mě vyruší klepání na dveře mého pokoje. ,,Dále!" Zakřičím a k mému vůbec ne velkému překvapení vejde Ema. ,,Klíč byl pod rohožkou jako vždycky, nevadí?" Je strašně milé, jak se vždycky omlouvá, i když jsem jí už hodněkrát řekla, ať se tu chová jako doma. Beze slova kývnu ať jde dál.

,,Co čteš?" Sedne si na můj psací stůl a zvědavě se usměje. ,,Jako vždycky všechno možné."

,,Mám novinku. Do vaší třídy nastupuje nějaký nový kluk." ,,Jak to víš?" ,,Od Micaha." Projede mnou mráz. ,,Micah je děsivý. Vždycky když se na mě koukne mám pocit, jakoby se nedíval na mě, ale do mě." ,,Nepřeháněj tolik Poppy. On není zlý ani špatný když ho poznáš." Stejně si myslím svoje.

,,Byla bych nejradši kdybys byla se mnou ve třídě a ne ve třeťáku. Nemám se tam s kým bavit. Všichni jsou rozdělení do skupinek a já nikde nepatřím." Smutně se usměju. ,,Vždyť tě vždycky zvu ať jdeš za námi do jídelny." ,,Bojím se tvých přátel."

Pak už mi Ema radši začne pomáhat s učením, protože tohle téma nemá žádný smysl.

Temní&ČistíWhere stories live. Discover now