Avengers; Age of Hero [1] /PROBÍHÁ KOREKCE/

25. gama záření

,,Ano, to budeme.'' Souhlasil Steve. ,,Ale nemůže nás být tak málo.''

,,Takže zavoláme Visonovi?'' Zajímala se Wanda.

Neunikl mi tichý smích.

,,Ano,''

,,Falconovi?''

,,Ano.''

,,War Machine?''

,,Jo.''

,,Fajn, ale co pak?'' Odhodila jsem kus dveří z hromady a zadívala se na dřívější složky o nějacích agentech.

,,No ty vole.'' Ujelo mi a sáhla po kusu papíru.

,,Steve ona řekla sprostý slovo!'' Žaloval Clint.

,,Sklapni Hoode.'' Okřikla jsem ho.

,,A znova!''

,,Sklapni není sprostý.'' Protestovala jsem a složku si strčila do kapsy okolo opasku. Tohle bude stát za prohlédnutí? Proč mi to ale Fury tajil? Co se stalo?!

,,Neměla by jsi to brát.'' Zašeptal za mnou ženský hlas.

Rychlostí Thorova blesku jsem se otočila na zachmuřenou Natashu.

,,Je to složka o nich.'' Vyjekla jsem tiše.

Black Widow si povzdechla. ,,Nejen o nic, je určitě důvod proč...''

,,Proč je má SHIELD zapsaný, jako agenty?'' Rozhodila jsem rukama. ,,Si piš.'' S těmi slovy jsem se od ní otočila a zamířil k ostatním.

Ano, na složce stály jména mých rodičů, ale nejen jich... : Jednotka 456.

,,Vrátíme se ke quinjetu.'' Zavelel Steve po půl hodině procházení prázdnou, zničenou, velitelskou budovou.

,,No konečně.'' Sykla Wanda.

,,Kam poletíme?'' Zajímal se Clint.

,,Zaletíme do Avengers Tower.'' Odpověděl pohotově Rogers. ,,A tam všechno probereme.''

Bez keců jsme zalezli do letounu a jako spořádaní superhrdinové, tedy až na mě, v tichosti přečkali celou cestu.

,,Victorie zavři za námi!'' Rozkázal panovačně Tony.

,,Trhni si.'' Zavrčela jsem a chystala se usadit na židli v zasedací místnosti.

,,Vicky, prosím, zavři.'' Požádal mě s povzdechem Steve. Že dneska všichni vzdychaj?

S protočením očí a se zafuněním jsem se zvedla a zamířila k těm otravným dveřím.

,,Victorie zavři.'' Promluvil neobvykle hlubokým hlasem Tony. ,,Trhni si!'' Zapištěl, jak retardovanej křeček. To má být můj hlas?! ,,Vicky prosím zavři.'' Snažil se napodobit pisklavě Steva. ,,Jasně!'' Zapištěl znovu a ukončil své divadýlko.

Od ostatních si to vysloužilo uchechtnutí. Přejela jsem přítomné zabijáckým pohledem a toho egoistického rádoby hrdinu pleskla po hlavě.

,,Au!'' Vyjekl ublíženě a chytl se za bolavé místo.

,,Bez obleku jsi teda pěkná citlivka.'' Vyplázla jsem na něj dospěle jazyk a se skříženýma rukama dosedla na židli.

,,Za to ty jsi neustále hrubá!'' Zakroutil ukazováčkem v gestu TYTYTY! A s provokativním vyrazem dodal. ,,Nemlátí se lidi za to, že poukazují na pravdu.''

Během chvilky už vzduchem letěla moje bota. A je to za dvacet bodů! S pocitem zadostiučinění jsem spráskla ruce, když dostal přímo mezi oči. Jeho chyba...