Avengers; Age of Hero [1] /PROBÍHÁ KOREKCE/

23. Smrtící jízda

Popisovat cestu k Stevovu domu snad ani nemusím. Neustálé jsme se ohlíželi jestli nás nesledují a prodírali se davem lidí, kteří se šli na tu zkázu podívat. Podivíni.

Musím uznat, že jsem se cítila alespoň trochu v bezpečí až když za námi klaply domovní dveře.

,,Vezmu si na sebe nějaké čisté oblečení a jdeme.'' Oznámil mi Steve a zmizel v útrobách ložnice.

Trochu jsem se rozhodla jeho byt omrknout, zatáhla jsem všechny žaluzie a okoukla obývák.

Měl tam jen staromódně vypadající křeslo, další dost zvláštně vypadající stůl a nějaké skříňky s knihami.

Z mého šmírování mě vyrušil příchod čistě oblečeného Rogerse. Trochu mě překvapilo, že si na sebe nevzal tu kombinézku s kozačkama, ale nejspíš je to dobře. Ještě by jsme na sebe táhli moc pozornosti.

,,Takže jdeme?'' Zeptala jsem se a troch zalitovala, že jsem se nestavila v koupelně a alespoň si neopláchla obličej. Musela jsem vypadat jako by mě přejel náklaďák.

Přejel mě od hlavy až k patě a já se pod váhou jeho pohledu nepatrně ošila. Dobře, možná to tak nenápadné nebylo... Můj vzhled ale nijak nekomentoval. Vyrazil ke dveřím se štítem připevněným jaksi na zádech.

Trochu šokována jsem se vydala za ním. Nějak to na mě celé dopadlo. Vždyť na nás právě zaútočili agenti z Hydry! Zničili SHIELDskou základnu a málem nás zastřelili! A on se tady převléká! Really?!

Zavrtěla jsem hlavou. Nějakou záhadnou rychlostí jsme se dostali do garáží a stanuli před motorkou. Musím uznat, že nevypadala nijak špatně, ale představa pěti hodin přilepená na Kapitánovi v panické hrůze, že když jen trochu povolím stisk, tak sletím na zem a přejede mě auto, se mi nelíbila.

,,Takže,'' začala jsem nesměle ,,tímhle pojedeme do New Yorku?''

Asi to vyznělo trochu nevhodně, Steve po mně hodil ublížený pohled a beze slov mi podal helmu. Pardon...

,,Jestli si tam chceš dojít pěšky...?'' Wow to byl sarkasmus? A já myslela že něco takového nemá Kapitán Amerika ve slovníku.

,,To je v pohodě.'' Zrudla jsem a helmu si poslušně nasadila.

,,Tak nasedej.''

Trochu jsem vyjekla, když jsme se rozjeli. Nebyl to moc příjemný pocit. V životě jsem na motorce neseděla a chtěla jsem se toho i vyhnout. Znáte to, hodně nehod zaviní nepozorní motorkáři. Né že bych Stevovi nevěřila, přežil sedmdesát let v ledu a nějaké ty bitvy, ale jízda na motorce? Co když by to byla jeho konečná?!

Trochu ironie. Kapitán Amerika umřel při jízdě na motorce. Uchechtla jsem se nad tou představou. Fajn, nic na tom vtipného nebylo, ale když na vás doléhá sklíčenost, lepíte se na záda nehorázně se-hezkému superhrdiny a skoro mu ošaháváte trup, za který ho pevně držíte, napadají vás šílenosti.

,,Zkus mě neudusit.'' Doopravdy to řekl?! Stisk jsem trochu povolila a následující vteřinu jsem se k němu přilepila ještě víc, když přidal na rychlosti a prokličkoval mezi auty.

,,Zkus mě nezabít.'' Odsekla jsem a opřela si hlavu o jeho záda. Zavřela oči a snažila se uklidnit, bylo to ještě horší, než když se Tony rozhodl, že se se mnou proletí v tý svý plechovce nad New Yorkem. Já jako smyslů zbavená svírala jeho oblek a ječela ze svém sil, když se mnou padal volným pádem z Avengers Tower a ten debil se smál... Jak nad tím přemýšlím... ne, to s Tonym bylo horší, ale tohle se tomu blíží.