Sterek One Shots

Šíleně přitažlivý Stiles 1/2

„PUSŤ NÁS DOVNITŘ, STILESI!"

Zamknout se ve svém pokoji asi nebyl nejlepší nápad, pomyslel si Stiles. Ale ať už by se schoval kamkoli, oni by ho dřív nebo později stejně našli. Před vlkodlaky se utéct nedalo, obzvlášť když tak dobře znali jeho pach. Ale co teď? Bušení na dveře zesílilo, bylo jen otázkou času, kdy se pomocí vlčí síly dostanou dovnitř. Stiles věděl, že by měl rychle zmizet, utéct, schovat se, ale nebylo kam. Mohl maximálně zalézt do koupelny, ale to by mu vůbec nepomohlo, jen by ten okamžik, kdy ho chytí, zbytečně oddalovat. Bylo prakticky jedno, jestli ho dostanou už za pár minut, nebo o trochu později. Takže koupelna ne. Mohl by vylézt oknem, ale co pak? Kdyby sjel po okapu, určitě by se s jeho šikovností přizabil. Ale to samé hrozilo při slézání ze stromu. A skákání nepřipadalo v úvahu, vždyť je v druhém patře, ještě by si zlomil obě nohy a nakonec by celá tahle snaha přišla vniveč. Ne, Stiles musel rychle vymyslet nějaký plán, ale na to by potřeboval trochu víc času.

Frustrovaně se zatahal za vlasy, najednou ho poháněl neskutečný vztek. Své ruce zaťal v pěst, napřáhl se a vší silou vrazil do stěny. Zatraceně! A tak rychle, jak se objevil, byl veškerý adrenalin zase fuč a rázem byly jeho ruce v jednom ohni. Stiles jimi mával, šeptal sprostá slova, foukal a rozdával pusinky, ale nic z toho nepomáhalo.

„My ti ulevíme od bolesti, Stilesi. Pomůžeme ti, hm?" ozvalo se z chodby, Stiles okamžitě poznal Scottův hlas, slyšel, jak se musí přemáhat, aby zněl takhle mile. Nakonec to ale nevydržel a zařval: „Kurva, otevři ty zasraný dveře!"

Stiles se sesunul k zemi, vyčerpaný, hladový, frustrovaný. Připadalo mu, jako by od jeho odchodu do školy uběhla celá věčnost, ale ve skutečnosti to bylo jen pár hodin. A ať se snažil, jak chtěl, nedokázal přijít na to, co se s jeho přáteli děje. Všechno se to semlelo tak rychle, že to Stilesův mozek zkrátka nestihl zpracovat. Boyd. Isaac. Erica. Scott. Jeho nejlepší kamarád. Nic z toho Stilesovi nedávalo smysl. Možná celou smečku posedl nějaký démon se zvláštním smyslem pro humor? To by celkem sedělo.

Stiles přivřel oči a těsně před tím, než se pokojem rozneslo praskání dřeva, si položil jednoduchou otázku : kdy se to stihlo takhle pokazit?

„Stilesi, říkám to naposledy. Okamžitě vylez z tý postele a padej do školy."

Stiles něco zabručel a převalil se na druhý bok. Ze spánku ho probralo až hlasité prásknutí dveřmi. Vyšvihl se do sedu, zmatený, a protřel si své unavené oči. Normálně byl ranní ptáče, ale tentokrát šel spát hodně pozdě. Tedy, do postele zalezl docela brzo, ale na nějakou dobu se zaměstnal svým uspokojováním. Párkrát si ho vyhonil, a když mu to pořád nestačilo, vytáhl z nočního stolku lubrikant a dopomohl si prsty. Teprve pak spokojeně usnul.

Stiles se vyhrabal ze své postele a rovnou zamířil do koupelny, kde si dopřál rychlou, ale účinnou, sprchu. Vrátil se do pokoje, hodil na sebe první oblečení, co našel a na poslední chvíli se nastříkal novým parfémem. Na snídani už nebyl čas, a tak popadl batoh, vyběhl z domu a nastoupil do svého jeepu, který v rychlosti nastartoval a odjel do školy.

Na parkovišti na něj dnes nikdo nečekal, což Stilese vůbec nepřekvapovalo, vzhledem k tomu, kolik bylo hodin. Do třídy vběhl akorát se zvoněním a spokojený se svým výkonem se svalil do lavice vedle Lydie. To znamená, že má nejspíš matiku. Brr.

„Co tě tak zdrželo?" zajímala se okamžitě dívka s jahodovými vlasy, do níž byl Stiles ještě před rokem šíleně zamilovaný. To bylo před tím, než zjistil, že ho přitahují kluci. Teď jsou z nich dobří přátelé, a tak to oběma vyhovuje.

„Zaspal jsem," odpověděl Stiles, což byla docela pravda, ale důvod si radši nechal pro sebe.

Do třídy vešel učitel a Lydia se nenápadně naklonila k Stilesovi, aby si spolu mohli bez následků povídat, ale tak, aby jejich rozhovor nenarušil výuku. Právě mu chtěla oznámit, že zítra pořádá další ze svých slavných večírků, když se nepatrně zamračila a nakrčila nos. „Co je to za puch?"