Bisexual

New beginning

"Panebože..." zabouchl jsem šťastně dveře.
Všechen svět byl venku a já byl vevnitř se svou MJ...
"Zlato, jsi to ty?" uslyšel jsem její krásný hlas z bytu. Už nikdy jsem nechtěl slyšet nic jiného.
"Kdo jiný." zasmál jsem se a zul si boty.
"Vítej doma, Alexi." vykoukla na mě z kuchyně, něco rychle zašla odložit a přispěchala ke mně. Měla na sobě volné bílé tričko, nejspíš moje, protože na ni bylo moc velké a růžové huňaté papučky, které jsem jí koupil k narozeninám, a které tak nádherně daly vzniknout jejím růžovým rtům.
"Díky." usmál jsem se a přitáhl si ji do objetí.
Pevně jsem ji k sobě namáčkl a přičichl k její pokožce.
Voní jako jaro...
"Víš co je dneska za den?" odtáhla se ode mě a s podlým úsměvem na mě zamrkala.
Snad nebylo žádné výročí... lekl jsem se.
"Ehm..." nadzvedl jsem obočí a nenápadně se ji pokusil obejít.
"A! Stůj!" zastavila mě a zmáčkla moje boky. Naklonila se ke mně a stoupla si na špičky, aby mohla zašeptat:
"Poslední den na tvojí staré vysoké."
Pevně mě objala.
"Gratuluji!" vykřikla radostně a odtančila zpět do kuchyně.
Má větší radost než já. pomyslel jsem si s nadhledem a následoval ji, i když výrazně méně elegantními kroky.
Byl jsem tak rád, že jsem se tam nemusel vracet. Šikana je opravdu zlo, i když vám je vám přes dvacet.
Do nosu mi příjemně narazila vůně italských těstovin s olivovým olejem, rajčaty a kořením. Každé jídlo, co udělala Mary Jane, jsem uctíval jako boha. Bylo prostě až moc nereálně dobré.
Pomohl jsem jí sklidit po vaření a společně jsme si sedli ke stolu a dali se do jídla.
"Zítra jdeš se mnou." zaculila se šťastně a ukázala na mě vidličkou.
"Ne že se nebudeš s nikým bavit." pokrčila přísně obočí, až jsem se bál, že to myslí smrtelně vážně, ale ona se pak začala smát a mně se oddechlo.
Opravdu jsem se nechtěl před někým podřeknout a udělat si ze života další peklo. To, co jsem zažíval do teď, mi bohatě stačilo.
"Chápu," řekla a chytla mě za volnou ruku "že se ti do ničeho takového asi chtít nebude, ale mám tam pár dobrých přátel, se kterými bych tě ráda seznámila." pevně mi ruku zmáčkla.
Věděl jsem, že to myslí dobře, ale pořád jsem měl strach. Nejspíš ani její milá slova, by mě nepřesvědčila o opaku.
"Budu se snažit." přikývl jsem a zmáčkl jí ruku nazpátek.
Bylo úžasné, jak mě vždycky dokázala podržet, jen škoda, že se mnou nebyla do teď, abych z některých lidí neměl hrůzu.
Když ráno zazvonil budík a přišel čas na to, jít do školy, zahrabal jsem se do své peřiny, jak nejvíce to šlo.
"Nikam nechci." povzdechl jsem si a peřinu pevně chytl, když mi ji MJ chtěla vzít.
"Budu celou dobu s tebou!" přemlouvala mě, když vzdala tahání.
"Já vím."
"Tak pojď, nebude to tak hrozné." řekla a já se rozhodl odkrýt se.
Nemělo smysl se před tímhle schovávat. Mohl jsem být rád, že jsem se ze staré školy vůbec dostal. Lepší šanci už asi mít nebudu.
MJ byla očividně ráda, že se mnou může být o něco déle, protože se mě celý den nepustila. Když jsme vešli do staré budovy, vevnitř však velmi přátelské, zmáčkl jsem pevně její ruku a dál jí tím najevo, že se mi to absolutně nelíbí.
Všude byli lidi. Byl jsem nová tvář, takže bylo jen pochopitelné, když na mě všichni zírali, ale mně to prostě vadilo.
"Hlavně hlídek." usmála se a navzájem jsme se vzali kolem pasu.
Cítil jsem ji tak u sebe mnohem víc a hodně mi to pomohlo. Úzkost se brzy vytratila, ale pořád jsem se necítil moc dobře.
Vešla se mnou do jedné z učeben a zakřičela na pozdrav, aby ji všichni slyšeli.
Chtěl jsem jí za to proklít, že na nás přitahuje tolik pozornosti, ale když jsem si všiml, jak se na ni některé z přítomných tváří šťastně otáčejí, opět se mi o něco ulevilo.
"Mary Jane!" zavýskal tmavovlasý hubený kluk s protáhlým obličejem, co seděl snad nejdál od nás.
"Dereku, pojď sem!" zamávala na něj MJ a Derek ihned nadšeně přiběhl.
"Takže tohle je ten vyvolený?" smál se a začal si mě prohlížet.
Vážně nepříjemné...
"Ahoj, já jsem Alex Duncan." řekl jsem nesměle, protože jsem opravdu nechtěl poutat moc pozornosti.
"Já vím. Všichni to ví." pokýval hlavou a otočil se.
"Hej, lidi, pojďte se seznámit!" volal na sedící skupinku.
Nejradši bych se propadl do země.
"Všichni jsou v pohodě, neboj." přejela mi rukou po zádech.
Pokusil jsem se uvolnit.
"Ahoj!" přiběhla hned blondýnka, stejně energická, jako Derek.
"Já jsem Nona O'Connor." potřásla mi rukou a začínala postupně ukazovat na přicházející lidí.
Bylo jich nějak moc...
"Tohle je Marion Pineda," ukázala na kluka menšího vzrůstu, který měl delší hnědé vlasy stočené do pevného drdolu a vkusně porostlou bradu a pak na nenápadnou malou holku, která vypadala jako někdo, kdo nenávidí svět. Černé vlasy, piercing a nazlobený výraz. "Noemi Warner" natáhla se rukou, aby ukázala přes Dereka na posledního člověka a její velká ňadra se mi zhoupla přímo před obličejem.
O krok jsem ustoupil, abych nezačal myslet na něco zvrhlého a podíval se směrem, kterým ukazovala.
"a Ruben Gould."
Zvláštní jméno ke zvláštnímu klukovi. Jeho vlasy měly červený nádech, který vypadal přirozeně, protože se vykrádal i do jeho obočí, po kterým se schovávaly zelené oči.
"Těší mě." pokusil jsem se o úsměv, ale akorát jsem ještě couvl.
"Pojď si sednout." vysvobodila mě konečně má dívka a společně jsme vystoupali do jedné ze svrchních řad.
Cítil jsem se tady mnohem lépe, když jsem na všechny viděl a když jsem teď některé z nich dokonce i znal alespoň tím jménem.
Byly zde pro mě i neznámé tváře, ale povětšinou na druhé straně místnosti, takže to nebylo tak hrozné.
Můj první seminář proběhl v naprostém klidu a učebnu jsme mohli opustit.
"Počkáš na mě na chodbě, dobře?" ujišťovala se Mary Jane, když jsme odcházeli.
Přikývl jsem a leknutím nadskočil, když se mezi nás vetřel Derek.
"Tak co? Jak se ti tu líbí?" vyhrkl a vzal mě kolem ramen.
"Je to tu... fajn." pousmál jsem se a snažil se vypadat mile a zaujatě.
"Lidi jsou tu taky fajn. Už jsi poznal mě, Rubena, Nonu, Noemi, Mariona..." na chvíli se zamyslel, jako by kontroloval, jestli řekl všechny a pak pokračoval "...Sion, Miranda a Leon jsou taky super." našpulil pusu, zřejmě spokojen tím, co právě řekl.
"Jo a abych nezapomněl, máme tady takového kluka." zhoupl obočím a odkašlal si, aby dal svým slovům na vážnosti.
"S nikým se moc nebaví a když už, tak s ním prý chce jít do postele." jeho hlas začínal nabírat na tajemnosti "Měl takhle prý skoro každou holku na téhle škole, některé magistrině, a tak, prý taky. Někteří dokonce tvrdí, že spí i s kluky. Má kolem sebe takovou zvláštní auru, takže bych se tomu ani nedivil." poslední věty řekl tak významně, až jsem si začínal myslet, že tím na něco naráží.
Podíval jsem se na MJ. Netvářila se, že by Derek nemluvil pravdu a tak jsem od urážení se upustil, ale zároveň se netvářila ani moc souhlasně.
Měl skoro každou holku na téhle škole.
Proběhla mi hlavou Derekova slova.
"Dostane to, co chce." řekl nakonec Derek a významně se na mě podíval.
Nějak jsem nevěděl, co na to mám říct a tak jsem jeho pohledu zůstal němě čelit.
"Haha! Sranduji, hlavně to neber tak vážně." zasmál se najednou a všechna vážnost náš malý kroužek opustila.
"Jak ho teda poznám, abych s ním náhodou neskončil v posteli?" zavtipkoval jsem a Derek se začal upřímně smát, na rozdíl od Mary Jane, u které ten smích zněl tak zvláštně zastřeně.
"To poznáš, neboj." smál se dál Derek.
"Podívej, za chvilku nám začíná seminář, tak potom přijď vyzvednout dámu a někam zajdeme." jeho hlas se už pomalu klidnil a sám ani nečekala na odpověď a zmizel v posluchárně.
"S ním dneska nikam nejdu." řekla a otráveně a ukázala zoufalý výraz. Zasmál jsem se a přikývl, protože úplně chápu to, že nechce být celý den s někým otravným.
"Tak po přednášce." usmála na mě MJ a zmizela za dveřmi. Úsměv jsem ji stihl opětovat.
Opřel jsem se zády o stěnu a sjel po ní až na zem. Derek je hrozně ukecaný a já můžu jenom doufat, že s ním nebudu mít moc seminářů a přednášek. Celkem mi z něho i po těch pár minutách hučela hlava.
Byl jsem rád, že jsem to představování zvládl. Ti lidi vypadali opravdu celkem v pohodě, přesně jak Mary Jane říkala a ani jsem se tolik nebál, jak jsem čekal.
Uslyšel jsem kroky a vzhlédl jsem. Chodbou kolem mě procházel vysoký kluk, možná o trochu vyšší, než já, měl krátké hnědé vlasy, podobající se hnízdu, jak byly rozcuchané a zvláštní držení. Nemyslím to nijak urážlivě, ale prostě jste z něj mohli poznat, že není dobré si s ním zahrávat. Z dálky vypadal úplně normálně, ale čím blíž se dostával, tím víc jsem z něho cítil takovou zvláštní auru.
Jeho kroky si to směřovaly přímo ke mně, kde se zastavily. Uslyšel jsem hlubší hlas, příjemný, který zněl jako od nějakého dlouholetého známého. Přátelsky.
"Zdravím." podíval se na mě dolů se zvláštním úsměvem, nepovyšoval se jím, ale přesto říkal něco ve smyslu: Jsi k smíchu., ale vy jste si tak nepřipadali, protože úsměv samozřejmě nebyla jediná věc, co za něj říkala okolí, jak se má chovat.
"Ahoj." odzdravil jsem a postavil se.
Hlavu jsem měl skoro na úrovni té jeho, ale i tak jsem si připadal hrozně malý.
Je to on?
"Já jsem Asha, ty?" zeptal se.
Bylo až nechutné, jak moc velký zájem šel z jeho otázky cítit.
"Alex." řekl jsem a jeho oči si mě přeměřily a zdálo se, jako by se zastavili tam, kde jsem to měl i neměl rád.
"Rád tě poznávám." řekl jsem, když mi jeho pohled začínal být nepříjemný a chtělo to mít jeho oči zase na úrovni těch mých.
"Nápodobně." pousmál se a kousek popošel ke dveřím.
"Pustíš mě?" zeptal se a jeho úsměv se změnil v pobavený.
Přikývl jsem a uhnul na stranu. Asha bez dalšího slova prošel, ohlédl se za mnou a zdálo se, že si dává velice záležet na tom, aby se naše oči setkaly. Dveře se za ním s tichým klapnutím zavřely.
Hluboce jsem vydechl. Setkání s někým takovým byli vždycky zajímavé, ale z tohohle šlo až moc velké napětí.
Hlavu jsem měl pořád plnou onoho kluka, co shání lidí do postele a tak nějak jsem nevěděl, jestli je jím Asha nebo úplně někdo jiný.
Čekání na Mary Jane jsem si krátil svou oblíbenou knihou a ani se to nezdálo a osmdesát minut uběhlo jako voda.
"Alexi." luskla prsty a já vzhlédl.
"Oh." zasmál jsem se a sbalil se na odchod.
Když jsme vyšli ven a já si byl jistý, že za námi nikdo nejde odhodlal jsem se zeptat.
"MJ, ten kluk, o kterém mluvil Derek... Je to Asha?"
Její hlava se ke mně bleskovou rychlostí otočila a její ruka mě zmáčkla silněji, než mačkala do teď.
"Jak jsi tak rychle přišel na jeho jméno?" bylo první, co vyhrkla, ale mě to jako odpověď stačilo.
"Potkal jsem ho na chodbě." řekl jsem po popravdě a ona mě majetnicky vzala kolem pasu a namáčkla na sebe.
"Co to provádíš?" zeptal jsem se, ale sám udělal to samé.
Mary Jane byla moje a já se jí nehodlal jen tak vzdát.
"Miluju tě." špitla a svaly na její paží se napnuly.
"Taky tě miluju." zašeptal jsem nazpátek a vynutil si polibek.

Tak jo...
Tohle je první kapitola, takzvaného 'Dlouhého příběhu'.
Další kapitolu bych uploadnula příští týden... (Nebo dřív..?)
Mám naplánovaný děj opravdu na hodně dopředu, takže se nemusíte bát, že to skončí nějak rychle.
Kapitolka byla nudnější, kvůli představování, ale už brzy nám začne to, od čeho je tady můj kanál ( ͡° ͜ʖ ͡° )
Teď už zbývá jenom jedna věc... Líbí se vám zatím příběh? :D

Asa-chan