Zvuk koruny

Vykoupení nožem

 Vládla hluboká noc. I služebnictvo již odešlo do říše snů. Jediný chlapec nedokázal usnout. Zvláštní tušení, které jej pronásledovalo téměř celý den, mu nedalo spát. Ležel ve své posteli, hleděl na malou skříň postavenou poblíž dveří. Po dlouhé době neúspěšných pokusů o propadnutí spánku, vstal. Došel ke skříni a sebral z ní šperk.

Tři kruhy v barvách praporů symbolizující tři království a větší fialový prostor uprostřed představující Meziprostor. Otec mu kdysi vyprávěl, že znak Země tří byl sestaven podle toho, jak vidí Zemi tří ptáci ze své perspektivy. Samozřejmě, že království netvoří přesné kruhy a už vůbec ne stejně veliké, ani Meziprostor nemá takto pravidelný tvar, ale přibližně to odpovídá. Každý vládce nosí na krku tento symbol na znamení míru mezi královstvími. Ovšem Heloise se toto netýká, jelikož je pouze dočasnou královnou.

Z myšlenek vytrhl mladého kralevice podezřelý zvuk kroků ozývající se z chodby. Nedávalo to smysl. Kdo by byl takto pozdě v noci ještě vzhůru? Bez přemýšlení si připnul otcův přívěšek na krk a schoval jej pod noční košili. Poté pomalu přistoupil k bělostným dveřím své ložnice. Opatrně je otevřel. Nakoukl na chodbu. Podíval se na jednu stranu. Poté na druhou... V ten moment sebou leknutím silně cukl. Jen tak tak se ubránil výkřiku.

„Bože, Hale, ty si mě vyděsil," lapal chlapec po dechu.

„Odpusťte, můj princi, to jsem nechtěl," uklonil se služebník, který stál přímo před kralevicem.

„Co tady vůbec děláš takhle pozdě?" zajímal se princ.

„Nemohu spát, můj pane," přiznal Hal.

Hoch se usmál. „To ani já ne. Pojď do mého pokoje a můžeme si chvíli povídat."

„Bude mi ctí, princi Rawkine."

Oba tedy zašli do princovi ložnice. Hoch za sebou zavřel a nabídl Halovi, aby se usadil na jeho postel, následně si přisedl k němu.

„Co se děje, že ti bohové nedají spát, drahý Hale?"

„Upřímně, princi, trápí mne váš přibližující se veliký den. Den, kdy dospějete a budete korunován na krále," povzdechl si starší muž.

„To kvůli Heloise, že ano? Předpokládám, že se jí příliš nelíbí představa, že ji nahradím na trůnu," zamračil se Rawkin.

„Její veličenstvo skutečně miluje tuto zemi."

„To já také, Hale! Možná se jí podařilo probudit s našich lidech nenávist vůči mé osobě, ale mého ducha nezlomí. Já budu vždy bojovat za to, co miluji, Hale. Až se stanu králem, udělám cokoliv bude v mých silách, abych získal zpět jejich lásku. Miluji je, každého jednotlivého člověka v tomto království. I přesto, že mě podrazili." Princ sklopil hlavu. „Můžeš svou paní ujistit, že se budu o tuto zemi starat přinejmenším stejně dobře jako ona."

„Máte zlaté srdce, můj princi," pronesl Hal sklesle. Rawkin věnoval starému příteli úsměv. Halovy oči se zaleskly. Opatrně vytáhl z kapsy kapesník. „Snad mi bohové odpustí," vzdychl muž a povalil prince na postel, přičemž mu přitiskl svůj kapesník přes nos a ústa.

Chlapec chvíli na služebníka vytřeštěně hleděl, po chvíli mu však začala víčka těžknout. Brzy podlehl látce, kterou byl kapesník napuštěný. Svaly v jeho těle povolily. Oči se zavřely. Halovi nějakou dobu trvalo, než se dokázal podívat na výsledek svého činu. Nyní ale musel prince svázat a dopravit na smluvené místo.

Stará kanalizace na hranicích Highbornského království se nacházela daleko od hradu, přesto zde žena již čekala. Zahalená ve vyšívaném tmavě zeleném plášti vyčkávala příjezd svého oddaného sluhy a zacpávala si nos před tím zápachem, který se linul kanálem.