Harry Potter a Alternativy nenávisti

78. Bačkory a Entrpís jsou ze hry

„Co když ho nenajdou?"

„Tak se holt budeme muset spoléhat sami na sebe. Což by nebyla příliš velká změna," pokrčil Severus rameny. „Nemáš snad moc, která je nad zákony ministerstva?" zeptal se ho jako by mimochodem Severus. Harry otevřel pusu a zůstal na něj chvíli zírat. Pak mlčky nejistě přikývnul. „Tak v čem je problém? V nejhorším případě to použijeme," pousmál se Severus. Harry znovu beze slov přikývnul a sledoval spokojený výraz svého strýce, který se však vytratil tak rychle, jako se objevil. Prásknul rukama o opěrky křesla a nahnul se s děsivým výrazem k Harrymu, který automaticky ucuknul.

„To je to tvoje řekl jsem ti o všem?!"

„Jsem pod přísahou," řekl Harry tiše.

„K čertu s tím!" zaklel Severus. „Před nějakou chvílí ses ale nezdráhal to použít."

„V případě nouze to právě použít můžu," vysvětloval Harry. Severus ho chvíli podezíravě pozoroval.

„Je to nebezpečné?" zeptal se ho nakonec.

„Ne," zavrtěl Harry hlavou.

„Nechápu, proč se tě vůbec ptám, když tvé chápání nebezpečí je diametrálně odlišné od reality," odfrknul si Severus. Harry se slabě pousmál.

„Je to v pohodě, fakt," přesvědčoval ho jeho synovec. „Nemusíš tím být znepokojený."

„Já sám nejlíp vím, čím mám být znepokojený," proťal Harryho pohledem.

„Tím, že celá škola ví, že jsi můj strýc?" navrhnul Harry. Severus se zamračil, ale pak jen mávnul rukou.

„To mě nezajímá – pokud to ovšem neznepokojuje tebe," dodal s nedůvěřivým pohledem.

„Mně to nevadí," prohlásil rozhodně Harry. „Spíš tvoje kolej nebude asi zrovna nadšená. Tvářili se, jako by mě chtěli zabít."

„Což není nic nového, že?" podotknul Severus. „Polovina rodičů těch studentů si nepřeje nic jiného."

„Ty fakt víš, jak člověka povzbudit," ušklíbnul se Harry a vzápětí se rozohnil. „A vůbec – co to bylo, že jsem jen průměrný student bez větších schopností nebo cos to ve Velké síni přede všemi říkal?" Severus opět zavrtěl hlavou.

„Na tohle jsem čekal," zamumlal a začal si pohrávat s prsty rukou tím, že je do sebe zaplétal, a přitom uvažoval. „Pokud sis toho nevšimnul, snažil jsem se odvést pozornost od použití tvé Divoké magie. Začal tě podezírat a to bylo, zdůrazňuji speciálně pro tebe, VELMI NEBEZPEČNÉ."

„Nemohl mi to nijak dokázat," prohlásil vytrvale Harry.

„O což se po mé poznámce ani nikterak nesnažil, že?" pronesl spokojeně Severus.

„Náhodou se mé známky tenhle rok o hodně zlepšily!"

„Neboj, Minerva mi na tebe pěje ódy skoro každé ráno u snídaně," odfrknul si Severus. „Ale je to samozřejmě v pořádku, já čekám především na tvé výsledky ročníkových zkoušek."

„Ještě se budeš divit!"

„Ano? V to doufám. Rád bych byl stejně oslněn, jako jsem byl dnes," prohlásil Severus a nakonec řekl i to, nad čím uvažoval od té doby, co opustili Velkou síň. „Děkuji za tvou obhajobu. Oceňuji tvůj zásah v krizové situaci, a i to, že ses se mnou rozhodl o důležitých věcech poradit, než ses do nich otevřeně přede všemi pustil. Konečně to, o co jsem se celou dobu snažil. A dokonce jsi dokázal využít i Divokou magii v požadovaném čase a v požadovaném utajení. Jak bys řekl svým studentům v té vaší armádě – skvělý," procedil s vypětím všech sil Severus poslední slovo, které jeho synovec tak hojně používal. Ten se rozzářil a usmíval se od ucha k uchu.