She is my soulmate

*2*

PRVNÍ HÁDKA

Hned jak jsem vela do domu, proletěla jsem vechny místnosti. Chtěla jsem si toti zabrat ten nejlepí pokoj, ne ho zabere Annie. Avak teprve v druhém patře jsem ho nala. Byl skoro a na konci chodby. Myslím, e byl největí ze vech pokojů, co v domě byly. A hlavně tam měl dveře do koupelny, do MOJÍ koupelny. Hned jak jsem ho uviděla, věděla jsem naprosto přesně jak bude zařízený. Okamitě jsem seběhla schody a poslední tři vzala skokem. Vletěla jsem do kuchyně, kde jsme doufala e budou vichni. Můj úsudek byl správný, vichni společně mluvili o vzhledu domu.

"Je krásný e Mae? Ten dům" řekl taťka jakmile si viml mé přítomnosti.

"Hmm, Hmm není tak patný. Ale to jsem chtěla ten pokoj v patře na pravo je můj jasné?" vyhrkla jsem rychle.

"Tvůj?Ale my jsme si jetě neprohlídli vechny pokoje Maeve" odpověděla značně překvapeně mamka

"NEŘÍKEJ MI MAEVE!! JÁ JSEM MAE!! A jestli jde o tohle, tak já u si je prohlídla vechny mezitím co vy jste si prohlíeli kuchyň "snaila jsem se udret chladnou hlavu

"DOBŘE DOBŘE MAE. Ale jsem toho názoru, e by jsme si je měli prohlédnout vichni vechny pokoje, ne budeme rozdělovat "odpověděla mi velice klidným hlasem, a nechutně klidným.

"Aghhr...vy mi prostě nechcete dopřát si vybrat svůj pokoj jako první!! Proč si musí vdy volit první jen Annie?? Nemůu aspoň jednou já? Co? Tatiii..řekni taky něco "těkala jsem pohledem z jednoho na druhého.

Nakonec se táta zhluboka nadechl a chystal se ujmout slova. Zahleděla jsem se mu hluboko do očí a snaila jsem se sebevíc o prosebný pohled. "Myslím, e by si projednou taky mohla vybrat Mae. Notak Claudie má na to taky právo "mluvil spí k mamce, ne ke mě.

"Já nevím, mám prostě pocit e ji prostě vyjde úplně vechno co si zamane" zamumlala mamka

"No jistě, já mám úplně vechno. Kadý skáče jak já pískám!! "vykřiknu a natvaně vyběhnu z pokoje.

"NOTAK MAE! NEVYVÁDĚJ HNED, NEMUSÍ SE VDYCKY HNED URÁET. POJĎ ME SI O TOM V KLIDU PROMLUVIT" řekla u trochu podráděně mamka

"V klidu? V klidu? Já se celou dobu snaila mluvit v klidu, pokud sis nevimla! Má tam přece dalí tři pokoje. Snad si dokáe vybrat ne?" křikla jsem od schodů.

Natvaně jsem rychle zaběhla do auta pro batoh a hned potom co nejrychleji nahoru. Z obyváku u jsem jen slyela Annie říkat něco ve smyslu. Proč to vichni tak hrotíte, mě je přece jedno kde budu mít pokoj. Nechte ji být, je stejně umanutá jako býval James. Jedno, jedno?! Ovem, e je jí to jedno! Teď u zase vypadám, e se uráím kvůli kravinám. Budu to mít na talíři jetě dalí měsíc! Jak Annie jako rozumná holka ustoupila a přenechala pokoj mě. Klidně vsadím celou svou nohu, e ten co jsem si vybrala já stejně vůbec nechtěla.

Vela jsem do svého teď nového pokoje a hlasitě práskla dveřmi. Vytáhla jsem z batohu spacák s poltářkem a rozdělala to na zemi. Zalezla jsem dovnitř a snaila jsem uklidnit svou mysl. Nemyslet na to co se odehrávalo v kuchyně. Nai úplně první hádku v novém domě. Myslím, e líp jsem ten ná NOVÝ začátek začít u nemohla. Dobrých 10 minut jsem jen tupě zírala na strop, kdy do toho někdo zaklepal.

"Dále.." řekla jsem bez nějakého zájmu

Do pokoje vstoupil taťka a přisedl si za mnou na podlahu. Já jsem vak celou dobu hleděla na strop a neměla jsem v úmyslu se na něj dívat. Já vím, e to je jen blbý pokoj ale kdy já vím, e by ho Annie nechtěla.

"Mae nikdo se na tebe nezlobí, e sis vybrala pokoj bez ostatních.. "nestihl to vak do říct, protoe jsem mu do toho skočila.

"Nezlobí? Nezlobí? On by se na mě měl někdo zlobit, jenom kvůli tomu e jsem si dovolila vybrat pokoj??" vyjela jsem na něj

"Ale né Mae tak jsem to nemyslel "řekl úplně klidně

"Tak jak si to teda myslel!???" řekla jsem podráděně

"Mae poslouchej, celé to stěhování je takové zmatené. Máma je nervózní z toho jestli ve zvládneme bez komplikací. A je toho na ni teď moc. Do toho hned za čtyři dny odjídíme a vracíme se za 2 měsíce. Já vím, e u jste velké a v klidu to tu zvládnete. Máma vak je toho názoru, e sotva jsme se přestěhovali jedeme hned pryč. Vy tady nikoho neznáte, máte jít do nové koly. Prostě se bojí jak to tu sami zvládnete. Rozumí mi?" dokončil svůj monolog

Oh, nevěděla jsem co mu na to mám říct. Ani jsem nevěděla, e hned odjídí. Já jsem sice zvyklá, e jsou neustále pryč ale e odjedou tak brzo. Teď u celkem chápu mámino chování. Chová se tak vdycky, kdy je ve stresu.

"Rozumím "odpověděla jsem prostě a jemně se u toho usmála

"Děkuji" řekl a odeel z mého pokoje.

Hned jak odeel uvědomila jsem si, e hned zítra jdu poprvé do koly. Do nové koly. Vdyť já ani nevím, kde to je. Nebo jak se tam dostanu. No, ale to budu řeit a zítra.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak jo vichni, je tu dalí část tak snad se vám bude líbit. Mějte se pěkně darebáci :D

Vae Brynn <3