Love /H. S. FF, CZ/

twenty eight - Drugged

Pohledem jsem sjel Love, která o sobě absolutně nevěděla.

Vsadím krk na to, že jí ten kretén něco dal.

„Louisi, brácho, vstávej z tý země.“ šťouchnul jsem do Louise, kterej
se pořád válel na zemi a nesnažil se ani zvednout. „Za chvilku tu máme
odvoz.“ snažil jsem se ho probrat do normálu. „J-jo? To je supeer!“
zamumlal a hned potom si škytnul.

Fakt skvělý, Louisi.

Love se trochu zavrtěla, ale nevypadalo, že zase přichází k sobě.
Pohladil jsem ji po tváři a dal jí pusu do vlasů. Bylo mi jí tolik
líto. Nikdy jsem nechtěl, aby se jí něco takovýho stalo, neměl jsem ji
tam s ním nechávat a už vůbec jsme neměli chodit do tohohle podělanýho
klubu.

Objal jsem Love svými pažemi, jako bych se bál, že se jí zase něco
stane, když ji nebudu držet dost pevně. Chtěl jsem ji dostatečně
ochránit, už nikdy jsem nechtěl dopustit, aby se jí stalo něco
podobného. Měl jsem chuť si Nialla teď hned najít a zlomit mu všechny
kosti v těle. Měl jsem opravdu vztek.

Doufám, že ho v příštích dnech zastihnu, abych to mohl uskutečnit.

„Harry, tady jste!“ přispěchal ke mně stále rozespalý Liam s klíčkama
od auta v ruce. „Co se jí to stalo?“ vyděšeně se podíval na Love a
pohladil ji po tváři. „Řeknu ti to v autě, dobře?“ ujistil jsem se, že
s tím souhlasí, než jsem mu položil další otázku. „Odvezl bys prosím i
Louise?“ ukázal jsem na svého kamaráda, který se pořád válel na zemi.
„No jasně, jo.“ rychle přikývnul a už zvedal Louise ze země.

„Tati, to seš ty?“ ozval se zmateně Louis a postavil se na svoje
vlastní nohy. Liam ho musel trochu přidržovat, aby zase nešel k zemi.
Já vzal Love opět do náručí a pevně ji chytil, aby mi nevypadla.

Za deset minut jsme je oba naskládali do auta. Love s Louisem seděli
na zadních sedačkách a já jel mezi nimi veprostřed. Oba dva si
položili hlavy na má ramena, takže jsem si na chvilku přišel jako
chůva dvojčat.

„Takže co se jí stalo?“ Liam se na mě podíval přes zpětné zrcátko.
„Znáš Nialla, že?“ „Jejího přítele, myslíš?“ hádal. „Jo, myslím jejího
ex přítele.“ doplnil jsem tam to zásadní slovo a přikývnul na souhlas.
„No, ukázal se tam zrovna, když jsme se bavili a chtěl se Love
omluvit. Nechal jsem je o samotě, což jsem fakt neměl dělat a za půl
hodiny se mi ten blonďatej čurák přišel vysmát do ksichtu s tím, že jí
přefiknul na záchodech.“ zatnul jsem pěsti a snažil se zůstat tak
klidnej, jak to jenom šlo. Nechtěl jsem se naštvat a třeba omylem
bouchnout do Liamova auta, protože by asi nebyl dvakrát nadšenej,
kdybych mu auto nějak poškodil.

„On jí opil?“ zamračil se nechápavě Liam. „Myslím si, že jí něco dal
do pití. Je úplně mimo, můžeme bejt rádi, že není v bezvědomí.“
sklopil jsem svůj pohled k Love, která byla stále mimo. „Díky, že ses
o ní postaral, Harry. Fakt.“ Liam se pousmál.

Zbytek cesty už nikdo nic neříkal, jeli jsme v absolutním tichu, kde
bylo občas slyšet Louisovo hlasité chrápání. Jeli jsme ještě patnáct
minut, než jsme konečně dojeli před dům Lawsonových. Liam zaparkoval
těsně před příjezdovou cestou.

„Odneseš prosím Love do pokoje a pak odvezu Louise i tebe?“ zeptal se
mě Liam, když otevřel zadní dveře od auta. „Jo, určitě.“ přikývl jsem
na souhlas, přičemž jsem Love znovu vzal do náruče. Vyšel jsem s ní z
auta a následoval Liama ke vchodovým dveřím, které odemknul.

„Její pokoj je v horním patře přesně naproti schodům, ale to asi víš.“
informoval mě Liam a gestem ruky mi naznačil, ať ji tam odnesu.

Vstoupil jsem do jejich domu a rozsvítil si. Po mojí levé straně se
objevilo točité schodiště s docela příkrými schody, s kterými jsem měl
při jeho zdolávání celkem problém. Měl jsem co dělat, abych s Love v
náručí nehodil držku, takže jsem se musel fakt soustředit na to, kam
šlapu. Když jsem schody konečně po několika minutách schody vyšlapal,
otevřel jsem dveře do jejího pokoje. Ihned, jak jsem rozsvítil, se mi
do cesty postavila bílá chlupatá koule a nepřátelsky na mě zamňoukala.

„Jedeš!“ syknul jsem, a tak ji i odehnal. Odběhla do rohu pokoje, kde
měla svůj pelíšek.

Došel jsem s Love v náručí k její posteli a opatrně jsem jí do ní
položil. Sundal jsem jí její červené lodičky a přikryl peřinou,
protože byla celá promrzlá. Ujistil jsem se, že je vše v pořádku a
ještě chvilku se na ni díval. Vyčítal jsem si, že jsem ji s tím
kreténem nechal samotnou a kvůli mně se jí stalo tohle. Kdybych u ní
byl, nic takového by se nestalo.

„K-kde to jsem?“ zamumlala najednou a zavrtěla se. „U sebe v pokoji.“
pohladil jsem ji po vlasech. „Jsi to ty, Nialle?“ řekla tichým hlasem
se zavřenýma očima.

Kurva, proč vůbec říká jeho jméno?

„Ne, Love, to jsem já, Harry.“ chytil jsem její ruku do té své. „J-já…
miluju t-tě,“ se zavřenýma očima vypustila z úst větu, kterou si budu
pamatovat navždy.

Byla tahle věta vůbec určena mně?

----------------------------
Čau miláčci!

Já vím, že je to trochu delší doba, co jsem vydala poslední díl, ale
jelikož začínají prázdniny, měla by se aktualizace trochu zrychlit,
alespoň v to doufám!

Jako vždycky doufám, že se vám díl líbil a taky vám děkuju za všechny
votes, reads a komenty!

--Sabine--