Harry Potter a Alternativy nenávisti

75. Řediteli navzdory

„Už jsem něco jedl," zalhal Harry. „Můžu jít s vámi rovnou." Harryho přátelům se jeho rozhodnutí zjevně nelíbilo, protože čekali na nejnovější zprávy z ošetřovny, ale to bylo Harrymu fuk. S profesorkou McGonagallovou odešel rovnou k ní.

*****

„Posaďte se, Pottere," pokynula mu vedoucí jeho koleje. Harry se tedy posadil na židli naproti ní. „Pan ředitel Brumbál říkal, že je profesor Snape - Severus," opravila se při vzpomínce na jejich příbuzenský vztah, „že je již mimo nebezpečí."

„Před chvílí se probral," informoval ji Harry. Profesorka McGonagallová si přiložila ruku na srdce.

„To mě moc těší," pověděla upřímně. „Brumbál chtěl, abych vám vyřídila, že se dnes vpodvečer bude konat mimořádná schůze Řádu," pokračovala již o něco vážněji. Harry tušil, proč její nálada tak poklesla. Oběma bylo jasné, že to Harry na schůzi nebude mít jednoduché. „Předmětem schůze bude kromě vašeho zásahu u Tančícího koně i situace pana Malfoye."

„Malfoye?"

„Včera s ním měl pan ředitel jistý pohovor. Více však chce sdělit až na schůzi." Jistě. Pohovor v ředitelně, do něhož Harry tak nečekaně vpadnul. Jestli hodlá Brumbál oznámit, že se Malfoy rozhodnul přidat k jejich straně, skočí Harry z Astronomické věže. Tak ne, neskočí, jak věděl, stejně by to bylo k ničemu, ale asi se z toho bude vzpamatovávat celé léto! Bože, snad s ním nebude muset sdílet ložnici na Grimmauldově náměstí! Nebo půjde k Severusovi? Bude novým špehem? Harrymu se střídaly v hlavě myšlenky, jedna horší než druhá. Ale bylo to všechno tak nepravděpodobné, vždyť to byl Malfoy, zrovna Malfoy! „Posloucháte mě, Pottere?" uslyšel najednou hlas McGonagallové.

„E- ano," vrátil se Harry zpět do reality. „Jen jsem se zamyslel. Co jste říkala?"

„Harry," spráskla ruce profesorka McGonagallová a mile se na něj pousmála, „vím, že včerejšek pro vás byl těžký. Poppy – madam Pomfreyová mi včera sdělila, s jakým nasazením jste jí celý den pomáhal. Je skvělé, že se jí na poslední chvíli podařilo Znamení zla zneutralizovat." Harry si myslel, že špatně slyší.

„Prosím?" zeptal se jí překvapeně.

„Byl jste snad u toho, ne?" zeptala se ho na oplátku zmateně McGonagallová. „Ředitel Brumbál říkal, že jste byl na ošetřovně až do rána. Jistě to pro vás bylo náročné."

„Ehm, jo. Ano, byl jsem u toho," souhlasil nakonec Harry. Takže ho z toho Brumbál vynechal. Ani v nejmenším mu nezazlíval, že zásluhy za záchranu Severusova života připsal bradavické ošetřovatelce, nikdo si to nezasloužil víc, ale do jakého světla to stavělo jeho? Harryho Divoká magie je samozřejmě tabu, ale Harrymu to prostě vadilo. Vadilo mu vše, co Brumbál těmi svými intrikami způsoboval.

Harrymu bylo jedno, že nechal trpět jeho, na tom nezáleželo, ale že nechal trpět Severuse, to bylo neodpustitelné! V Řádu si ho Brumbál určitě ještě podá a Harry z toho vyjde jako ten nejhorší – už zase. Harry to viděl úplně zřetelně! Kdyby nebylo skvělé péče Poppy Pomfreyové, Severus by už Harryho vinou nebyl mezi živými. Harry neuposlechl a šel do Prasinek, Harry si chtěl hrát zase na hrdinu, Harry nechal utéct tři Smrtijedy, Harry zavinil, že Severus už nemůže být špehem, Harry měl málem Severuse na svědomí, ach ten hrozný Harry! A na druhé straně ten úžasný, všem pomoci se snažící Brumbál!

„Harry, jste pořád myšlenkami jinde," upozornila ho zase McGonagallová.

„Omlouvám se-"

„Víte co, stejně jsem vám to chtěla navrhnout. Vynechte dnes vyučování. Lektvary vám odpadají, z Obrany a Formulí vás omluvím. Máte v hodinách výborné výsledky, určitě látku doženete. Využijte těch tří dnů volna, abyste se dal dohromady." To byl pro Harryho přijatelný návrh. Možná si v noci na pár hodin zdřímnul, ale pořád měl ze všeho příliš těžkou hlavu.