Harry Potter a Alternativy nenávisti

74. Odvrácení prohry

„Harry? Mohu pro tebe ještě něco udělat?" Harry byl tou přetvářkou znechucený, ani ne před dvěma hodinami tu na něj křičel a teď vypadal, jako by se mezi nimi nikdy nic zlého ani nestalo. Teď na to ale nebylo místo.

„Potřebujeme vás na ošetřovně, pane," hlesl Harry. Brumbál zvážněl.

„Něco se děje?" vstal ředitel od svého stolu.

„Ano. Voldemort," oznámil Harry a neuniklo mu, jak sebou Draco při vyslovení jména Pána zla trhnul.

„Ovšem," pochopil okamžitě Brumbál. „My jsme spolu stejně již vše důležité probrali, pane Malfoyi," promlouval nyní ředitel k mladému Zmijozelovi. „Pokud chcete, dveře ošetřovny jsou otevřeny i vám."

„Děkuji. Musím na kolej," prosmýknul se Malfoy kolem nich a bez pozdravu odešel ještě před nimi.

„Je toho teď na něj moc," okomentoval to s pozdviženým obočím Brumbál a věnoval Harrymu jeden z jeho ‚milých' úsměvů.

„Na Severuse je toho teď moc," oponoval Harry. „Voldemort ho volá a jeho stav se tím zhoršuje!" Brumbál opět zvážněl a pokynul Harrymu, aby šel před ním. „Dokážete s tím něco udělat, že ano?" ptal se Harry, když scházeli po schodišti. Ticho. „Dokážete to zastavit?" ptal se Harry znovu a zastavil se na posledním schodu, čímž zatarasil Brumbálovi cestu.

„Pojď, chlapče," řekl mu pouze Brumbál a Harry si s hrůzou začal uvědomovat, že měla madam Pomfreyová opět pravdu. Kdyby Brumbál věděl, co s tím, určitě by to řekl. Nebo ho chce jen napínat? Chce mu to dát sežrat? Za to, co udělal...

Harry nasadil tempo, jemuž starý kouzelník sotva stačil. Ani jednou však Harrymu nenaznačil, aby zpomalil, a na ošetřovnu dorazili společně.

„Skvěle, že jste tu tak rychle. Už se to opakuje počtvrté, Brumbále," oznamovala jim hned madam Pomfreyová. Brumbál došel až k posteli, na níž Severus ležel, a zběžný pohledem hodnotil situaci.

„Jak moc to vnímá?" zajímal se Brumbál s pohledem upřeným stále na Severuse.

„Cítí to. A jeho tělo také. Významně to zhoršuje jeho celkový stav."

„Myslíte," vložil se do toho nejistě Harry, „že ho Voldemort stále volá nebo už ho tím jen mučí?" Madam Pomfreyová sklonila hlavu k zemi. Brumbál se ani nepohnul, ale situaci Harrymu bez okolků nastínil.

„Voldemortových zběhů zase až tolik nebylo, ale ti, co se k odchodu z jeho řad odhodlali, většinou během pár dnů zešíleli. Někteří spáchali sebevraždu, jiní si ruku se Znamením zla dobrovolně usekli." Harry málem zapomněl dýchat. S otevřenou pusou naslouchal Brumbálovým slovům. „Voldemort si své následovníky pojistil. Když je volá, většinou odpoví velmi rychle, protože při neuposlechnutí se bolest stupňuje. A po několika dnech už je ta bolest neúnosná. Voldemort se vyžívá v mučení svých zatracenců tímto způsobem." Harry čekal, kdy Brumbál nadhodí nějaké řešení, ale ticho, které následovalo, dávalo tušit, že pokračovat nehodlá.

„A jak to tedy zastavíme?" zeptal se Harry, když už to nevydržel. Brumbál se na něj lítostivě zahleděl.

„Obávám se, že to nejde zastavit, chlapče."

„Ani jste to nezkusil!" vykřikl Harry a ukazoval přitom na svého strýce. „Nemůžeme ho tu takhle nechat!"

„Poppy," obrátil se Brumbál na ošetřovatelku, nedbaje Harryho tónu, „zkus připravit nějakou znecitlivující mast. Řekl bych, že kombinace chrustovčího jedu, třezalky a osicilových bobů by nám mohla zajistit trochu času." Zajistit trochu času. Pro Harryho to byla slova, která jasně definovala, kam tohle celé směřuje. Zajistit trochu času než zemře???