Delikvent- Děti ulice

3. Nástup a bojovy plán

Hnedka po nástupu na školu začaly další potíže. Na prvém stupni to byly také hovadinky, třeba počmárané lavice, zapomenuté věci, či menší bitky a rvačky.
Faktys problém nastal až na tom druhym. Bylo to snad v polovici sedmého ročníku, páč jsem měl neschody s pár učitelkama.

Konkrétně, a hlavně s výtvarkářkou. Kreslil a celkově jsem maloval rád vždy, později se to odrazilo hlavně v graffiti. Nechci se nějak vychloubat, ale na můj osobko vkus to bylo a je vcelku i dobré.
Písmenka byly caik, ale co se týče obrázků namalovat jsem uměl kde co. Lepe řečeno uměl jsem malovat jen to, co mě bavilo a to, co jsem sám chtěl. Takže pokavaď nechápete, na jakého si čápa nebo jakési kvítko jsem faktys sral, co ma nebavilo to mi nikdak nešlo.

Potíže dělala taky matikařka AGA naše třídni. Nejenom, že řešila moje tagy, objevující se všude (věděla, že je to mé jen, když ma nějaka piča práskla, graffka fakt číst neuměla), což působilo, že jsem imrvere někde něco myl a natíral nebo sháněl cash na opravu, když to nešlo dolu. Kdokoliv jiný by se na to už vysral, ale já né, já tvrdohlavá piča jel dále.

Počty mně moc nešly a co se týče češtiny, škrabal jsem jak kočka. Škrabu do dnes, ale to není podstatné.
Po nějakem tom čase válčeni s gramatikou a tipováni si příkladů,  jsem začínal dojiždět, propadal jsem a to nebylo vubec dobrý. Kord u učitelek, co mě, řekněme, nemusely.
Školu jsem měl tenkrát v piči. Spíše šlo o to, že doma mě mámin přítel bil jako psa, za špatný známky. A co by řekl tomu že propadam? Ten by mě asi zabil...bez prdele.

Dobře pamatám, jak jsem tu jednu ježibabu prosil na kolenou, ale asi smůla no. Snad jsem se ji tam i robrečel. A jí jsem byl jen pro prdel. Ten pravej důvod proč nechcu, nebo líp, nemohu propadnout, jsem ji říct nemohl. Sociálka na krku, to by mi ještě chybělo.

Ale takto to doma nebylo vždycky, ne ne.
Dříve kolem mých asi tak sedmi let, řekněme druhá třída, to bylo ještě v poho. Pár let od úprku od babky jsme žili jak normální rodina, ale pak přišel ten zlom, kdy mámin přítel přišel o práci. Mamka se přestala smát a bylo jí spíše do breku, páč ne jen, že strašně pil, k tomu ke všemu nás ještě bil a to za naprosté chujoviny. Například jen za to, že jsem přišel pozdě domu o pár minut, nejhorší na tom bylo, že to schytala aj ona. Myslím že by byla radši, kdyby ji třeba zabil, ale mě se ani nedotkl.

Co si vzpomínam, tyhle časy byly faktys krušné. Jestli se ptáš proč, že jsme se neodstěhovali, tak hnedka z několika důvodů. Tak za prvé, ona ho furt milovala a za cokoliv ji zbil ještě si to vyčítala. Navíc na nové bydlení nebyly love.

Už odmalička jsem běhal imrvere po venku. Doma se to v jednom kuse hádalo, takže lze pochopit, že jsem tam být moc nechtěl. Ve škole jsem býval takovy ten na okraji, jinak řečeno trpěný. Street se stal mým útočiskem. Postupně se začínala utvářet jakási crew. Zprvu jsem to byl já Džovany, Kooxies a Lite. Kooxiese s Litem jsem znal ze školy a Džovany se jaksi přisral. Postupně nás bylo víc a víc, ale nechci předbíhat. Mohli jsme si jen tak chodit po sídlišti, kam nás zrovna napadlo. Zkrátka byli jsme volni a naše trable zůstávaly za dveřma panelového bytu. Dělali jsme všemožne chujoviny, třeba rozbíjeli okna nebo tak podobně. Fungoval tu jednoduchý zákon: nevěř skoro nikomu. Bohužel, je tu každý druhy zmrd, kterému jde jen o svoje blaho. Tváří se jak největši kamoš a pak ti podkopne nohy v te nejhorši situaci. Takže oproti tomuhle bitky byly vážně to nejmenší. Každej chtěl respekt a každej si ho dobýval tak, že zbil partu mladších nebo slabšich.

V tu dobu jsme začinali zkoušet něco učořit, protože o kapesném jsme si mohli nechat leda tak zdát. Většinou to byly take drobnosti, sem tam nějaka tyčinka, ze ktere jsme měli vánoce nebo rohlik na hlad. Pokaždé jsme se o kořist dělili. Postupem času jsme nabírali skill i v kapsářstvi a to hlavně ja. Ne jenom že mi to šlo, ale tež i bavilo. Bylo to o mnoho lepší než čořit v obchodě, vynašelo to vic. Asi vam došlo, že to přece jenom mělo haček. Konkretně dva, jeden bylo to,  že po Tribitce se ti nikdo schánět nebude, ale po zlatym náramku už ano. Dalši fail byl to, že když my čtyři malý fakani, kolem sedmi až deseti let, napochodovali do zastavárny, že chcem zastavit nějake šperky, tak to taky nebylo uplně ideálni.

Taky jsme objevili pro nás zbrusu novou věc. Cíga. Cígo, cíčko, žvaro nebo jak chcete, nevim, je mi to u prdele. Nebo ne novou, ale novou v tom, že nás prve napadlo si je obstarat. Přišel s tím Džovany a všichni byli pro. Sestavili jsme doslovně bojovej plán, jak si je obstarat. Ještě před plánem nás nejdříve napadlo, že si je jednoduše koupíme, ale když jsem slyšel cenu krabky, málem jsem se posral. Takže v uvahu byly kusovky, to už byla řeč jiná. Když jsme se ale vydali na výpravu na cigárka, zarazila nás hnedka na dveřích do obchůdku cedule, na které stalo: ,,Zákaz prodeje alkoholických a tabákových výrobků osobám mladších osmnácti let.“ Takže jsme se otočili a odkráčeli do piče. Že mě kokota radši nenapadlo jednu celou krabku ukořistit z nějake te kabelky. Jako já nevim, ale přijde mi,  že čim je člověk mladší, tím je blbší.

Další část se klube do světa. Příští kapitolu plánuju psanou že nebude vyprávěná, ale psaná rovnou ze situace bojového plánu. :D Tak se těšte. Ještě se omlouvám že to tak dlouho trvalo, ale nebyla nálada a když neni nálada já psát prostě a jednoduše nebudu páč se to pak podepíše i na výsledku. Kdo přijde nato co jsou zač všechny obrázky a rozluští text má u mě nevim co, nejdou mi vkladat mezi text tak je budu strkat vzdycky nahoru ke kapitolam tak poznavejte budou dohromady tri XD

Děkuju za jakoukoliv podporu a zatím se mějte :) Demo

Za sexy obrázky a vyplněnou tabulku děkuju Happy hippovi a moji třídní učitelce za škrtanec.

Za korekt patří poděkování : Dora_Insane