Harry Potter a Alternativy nenávisti

73. Zkušenostmi se člověk učí

„Pro něco si skočím, drahoušku. Kdyby to hodně teklo, odsaj to. Hned budu zpět." Harry s vykuleným pohledem sledoval, jak mu ošetřovatelka mizí z očí, ale když se pak otočil na svého strýce, znovu v něm vše vybuchlo. Stál u jeho postele a z ran mu roztřesenou rukou vytíral nově se řinoucí krev. Linoucí se pach krve mu na jeho stavu nepřidával. Prudce se nadechl a polkl z krku se deroucí vzlyk. Pár slz z očí se mu ale zastavit nepodařilo. Jestli... jestli ho ztratí, tak už to nezvládne. Tohle se nemělo stát. Tohle ne!

Rychlými trhavými pohyby odsával z ran Severusovu krev. Volnou rukou si otřel tvář, aby tak zahladil stopy své slabosti, a vůbec si neuvědomoval, jak se při tom třese.

„Už můžeš ustoupit, chlapče," promluvila k němu znenadání madam Pomfreyová a vlídně Harryho odsunula stranou.

„Po-pomůžu vám. Chci – chci vám pomoct. Jemu pomoct. Já-" Harrymu se zlomil hlas a obličej si schoval do dlaní.

„Dám ti něco na uklidnění, drahoušku, ano?" prohlížela si jej starostlivě madam Pomfreyová. Harry zavrtěl hlavou.

„Zvládnu to," vydechl a zhluboka se nadechl, aby se trochu sebral. „Co – co to je?" chtěl vědět Harry, co maže madam Pomfreyová Severusovi do ran.

„Je to mast pro rychlejší zacelení ran. Mohlo by to pomoci zastavit to krvácení. Po vnějším ošetření mu ještě podám odvar z řebříčku a dračích šupin na zpomalení krvácení. Musí být čerstvý, takže budeme patnáct minut čekat, než se připraví." Pak pohlédla madam Pomfreyová Harrymu zase do tváře. „Běž se opláchnout, chlapče. Postarám se o něj."

Harry se podíval na své roztřesené ruce a zjistil, že je má celé od krve. Pomalu přikývnul. Umyvadlo bylo deset kroků od postele, to by mohl zvládnout. Otočil se tedy a znovu se setkal s tváří Draca Malfoye. Ten už nebyl zahleděný do okna, ale na Harryho.

„Proč... jsi to udělal?" promluvil poprvé Malfoy a i na něm bylo poznat, že se slabě třese.

„Kvůli tobě rozhodně ne," vyprskl Harry. „Ale vím, že Severusovi na tobě záleží. Bohužel," dodal Harry a chtěl se vydat k umyvadlu, jenže Malfoy byl dvěma kroky u něj.

„Na co si to hraješ, Pottere!" vykřikl zuřivě a strčil do něj. „Víš, cos udělal? Víš, cos udělal?!"

„Co to-" Madam Pomfreyová je rozhodně nepřehlušila.

„Jo! Zachránil jsem ti tvůj krk, ale možná jsem tě tam měl nechat napospas tvojí šílené tetičce! Vypadalo to, že má o tobě vysoké mínění!" zaječel na něj Harry, ale oba v tu chvíli ztuhli, když se otevřely dveře ošetřovny a v nich se objevily dvě patnáctileté dívky z Mrzimoru.

Dívky ztuhly ve dveřích. Nejdřív zůstaly vyděšeně zírat na Harryho, který byl celý od krve, pak na Malfoye a následně jejich pohled zabloudil k ošetřovatelce a jejímu pacientovi. Harry si nebyl jistý, zda v něm poznali učitele Lektvarů, ale bylo to pravděpodobné, protože si zděšeně překryly ústa rukou.

„Co potřebujete?" zeptala se jich madam Pomfreyová a zatáhla před Severusovou postelí závěs.

„Jen – asi – nic," vykoktala jedna.

„Zase Lektvar na uklidnění?" zeptala se jich automaticky ošetřovatelka a dívky nejistě přikývly.

„NKÚ?" zeptal se jich Harry a Mrzimorské dívky znovu přikývly.

„Jsou to jen zkoušky. Jen pitomé zkoušky!" zvýšil na ně hlas, až dívky začaly ustupovat.

„V pořádku, Harry," položila ošetřovatelka ruku na Harryho rameno. „Dones je děvčatům ze skladu. Třetí regál uprostřed," zaúkolovala ho a Harry se tam po slabém přikývnutí opět vydal. „A nejdřív se opláchni!" zavolala ještě madam Pomfreyová. Harry se tedy zastavil u umyvadla a rychle si opláchl ruce i obličej, který, jak zjistil, měl také poznamenaný Severusovou krví. Poté pokračoval do skladu, kde popadnul dvě lahvičky, a vydal se nazpět.