Harry Potter a Alternativy nenávisti

70. Mise nesplněna

„Co na to říkali Fred s Georgem?" zajímalo Rona.

„Hele, asi z toho mají srandu," řekl Harry. „Když jsme odcházeli, zaslechl jsem něco o strejdovi Snapeovi." Ron vyprsknul smíchy a zabořil se do gauče.

„Strejda Snape," opakoval nevěřícně a hlasitě se u toho smál.

„To není moc vtipný, Rone. Severus nemá tyhle přezdívky zrovna v lásce," poznamenal Harry, i když mu u toho taky cukaly koutky.

„No a? Koho to zajímá!" zašklebil se Ron.

„Strejdu Snapea?" řekla k údivu obou kluků vyrovnaným hlasem Hermiona. Asi pět vteřin bylo ticho, načež se rozesmáli všichni tři.

„No, ehm," odkašlal si Harry, „vážně bych ho nezkoušel veřejně oslovovat ‚strejdo'." Ron vypadal, jako by snědl něco špatného.

„Já vím, že je to jen člověk, ale taky je to Snape. Takhle mu nemůže říct nikdo, kdo je při smyslech," poznamenal Ron a znatelně se u toho ušklíbal. Zase bylo chvíli ticho, dokud ho Harry neproťal.

„Taky jsem měl pár promile v krvi, když jsem mu tak řekl," připustil jako nic a od svých přátel si vysloužil zděšený pohled.

„Zlatej strejda Snape!" prohlásil však Ron nakonec uznale. „Máš fakt odvahu, kámo."

„Ještě není všem dnům konec," pronesl Harry trochu nejistě a naklonil se k přátelům o trochu blíž. „Potřebuju tak trochu vaši pomoc a Severus se o tom nesmí dozvědět," oznámil jim o něco tišším hlasem, i když vzhledem k zakouzlení to nebylo vůbec potřeba.

„Co zase plánuješ?" začala si ho Hermiona trochu nedůvěřivě prohlížet.

„Nic nebezpečného," ujišťoval ji Harry, i když přitom nepokrytě lhal. „Ale Severuse by to mohlo trochu znepokojit, a řekněme, že by už nemusel být tak zlatej, kdyby to zjistil," zašklebil se výmluvně na Rona. Ten začal chápavě přikyvovat. Hermiona však tak sdílná nebyla.

„Za to nás to vůbec neznepokojí. Co plánuješ?" položila mu znovu stejnou otázku.

„Potřebuji si odskočit do Zakázaného lesa," obeznámil své přátele se svým plánem. Ron vykulil znovu oči a Hermiona se zamračila. „Popravdě jsem vám to nejdřív nechtěl ani říkat," přitom se ozvalo Hermonino nesouhlasné reptání, „ale jsem soudný a raději to někomu řeknu, kdyby nastaly nějaké komplikace. Víte, abyste... věděli, kde mě případně hledat. Nebo moje tělo," zasmál se Harry svému lehce černému vtipu. Jeho přátelé se však nesmáli.

„Chceš jít sám?" ptal se Ron pochybovačně.

„To se mi tedy nelíbí," okomentovala to Hermiona.

„Nezáleží na tom, jestli se ti to líbí, Hermiono, já tam musím. A myslel jsem, že byste mohli být pro všechny případy na příjmu," ukazoval ke kapse, kde nosil obousměrné zrcátko. Ron i Hermiona rychle pochopili, ale ani tak je příliš nepřesvědčil. Hermiona si povzdechla.

„Kdy tam chceš jít a proč?" zeptala se ho přímo.

„Za pár dnů. A... je to tajné," zatvářil se Harry trochu rozpačitě. Ron s Hermionou si vyměnili pohledy. „Rád bych vám to řekl, ale... možná potom. Teď byste mi to určitě rozmlouvali."

„Pokud se chystáš za Aragogem, tak to bych ti asi nedoporučoval, to je fakt," pronesl zamyšleně Ron.

„Tam nejdu!" řekl Harry zděšeně a doufal, že mezi ‚jakékoliv tvory' nepatří i obří akromantule.

„Harry, tak nám aspoň řekni, čeho se to týká," byla neodbytná jeho kamarádka. Harry převrátil očima.

„Hermino, bude to v pohodě. Za hodinku budu zpět. A navíc Firenze říkal, že hvězdy budou tento týden na mé straně," snažil se ji uklidit, ale jakmile uviděl ve tváři její zděšení, došlo mu, že se asi právě prořekl.