Promise

1.

Co je vůbec láska? Vsadím se, že spousta z vás by řeklo, že je to pocit, emoce. Z části si myslím, že je to pravda. Ale dovolte mi s vámi zčásti nesouhlasit. Láska je emoce ale zároveň droga. Kolik z vás vydrží nebýt zamilovaný? Ani mně se tohle moc nepovedlo.

 Vždy jsem si myslela, že jsem heterosexuál. Poslední dobou jsem ale začala zjišťovat, že spíše ne. Ukončila jsem kapitolu života zvanou "základní škola"  a začala etapu "střední škola". Byla a jsem možná trochu šprt, ale učení se stalo mým koníčkem. Moc lidí jsem v novém městě neznala, tudíž jsem neměla moc přátel a proto jsem se začala věnovat učení. 

Sedím v zadní lavici mé nové třídy. Je první školní den a venku krásně svítí sluníčko. Prohrábla jsem si své delší hnědé vlasy a rozhlídla se po třídě. Nikdy jsem nebyla moc dobrá v seznamování se s novými lidmi. Vedle mě seděla kamarádka Debbie, se kterou jsem se poznala přes internet. Spíše jsme se dozvěděly, že spolu budeme chodit do třídy, tak jsme si začaly psát, seznamovat se a dohodly jsme se, že budeme sedět spolu. Z myšlenek mě vytrhla naše nová třídní učitelka, která vběhla do třídy a začala nás vítat na nové škole. Nakonec nás poprosila, abychom se po vyřčení našeho jména šli dopředu podepsat nějaký papíry. Očima jsem pozorovala lidi ve třídě a zastavila jsem se na osobě, která ke mně byla otočená zády. Ten člověk měl krátké, červené vlasy. ,, Hannah Morgan." řekla naše třídní učitelka a osoba, o které jsem si myslela, že je kluk, se zvedla a šla dopředu podepsat papíry. Byla jsem trochu zaskočená a pozorovala jsem její pohyby. Její hubená postava se dostala ke stolu vepředu, pravou rukou uchopila propisku a podškrtla papíry. Když se vracela zpět do lavice, podívala se mi do očí a já ztuhla. Měla hnědé, krásné oči. Tohle budou dlouhé 4 roky.