Harry Potter a Alternativy nenávisti

68. Taková jedna technická

„Vždy jsem k tobě upřímný, Draco." Nebo by aspoň chtěl Severus být.

„Kde jsi byl v sobotu, když se stal ten útok na mudly?"

„To je soukromá záležitost-"

„Zatahuješ do soukromých záležitostí už i Pottera?" dotázal se Draco rozhořčeně.

„Co máš pořád s tím Potterem?"

„Nejsem ani idiot, ani slepý!" vyhrkl Draco. „Chodí sem za tebou? Proto tu tehdy zapomněl ten zápisník? A vidím, jak ho sleduješ při jídle-"

„Sleduju všechny," přerušil ho Severus. „Navíc je to můj úkol od Pána Zla. Musím ho sledovat-"

„Ale on se na tebe taky dívá! A jinak!"

„Prosím tě, nebuď směš-"

„Už se na tebe nedívá nenávistně! Možná při Lektvarech se snaží, ale vím, že to jen předstírá! Kde jste byli v sobotu? Vím, že tu nebyl. Ty jsi tu taky nebyl, takže co?"

„Nemusím ti nic vysvětlovat, Draco. Jednám v záležitosti Pána Zla a to by ti mělo jako vysvětlení stačit," odsekl Severus už naštvaně.

„Vážně, Severusi? Vážně? Můžeš mi to s čistým svědomím odpřísáhnout?" Severus zůstal na Draca oněměle zírat, než sebral poslední zbytky rozumu a zatvářil se suverénně.

„Samozřej-"

„Neříkej to!" přerušil ho Draco roztřeseně. „Nechtěj mi brát poslední zbytky víry, která mi zbývá!" Severus se zarazil a sledoval svého kmotřence. „Protože vždycky, když si vzpomenu na to, že se mám stát Smrtijedem, vzpomenu si i na tebe, a říkám si, že to asi nebude tak zlé a špatné, když jsi na té stejné straně. Protože jestli někdo nedělá chyby a špatná rozhodnutí, jsi to ty. Vždy jsi to byl pro mě ty. Jsi ten nechytřejší člověk, co znám. Můj otec sám matce přiznal, že to dělá už jen ze strachu. A z víry v to, že Pán Zla tuhle podělanou válku vyhraje a on bude stát na vítězné straně. Ale ty bys to nedělal ze strachu, že ne? Děláš to ze svého přesvědčení, že je to tak. Děláš to, protože je to ta nejlepší volba. Nebo... jaká... jaká je ta správná volba? Teď se tě ptám... jako svého kmotra," zakončil rozechvělým hlasem Draco svůj monolog.

Tohle byla pro Severuse jedna z jeho nejtěžších voleb. Tak moc chtěl Dracovi pomoct a říct mu, že to dělat nemusí, že se Smrtijedem nemusí stát, ale nemohl. Bylo to příliš velké riziko. Kdyby se někde prořekl... Nebo by se mu jednoho dne Pán Zla podíval do mysli...

„Jediná správná volba je sloužit Pánu Zla, Draco," odpověděl po chvíli ticha sebejistě Severus a v duchu se za to proklínal. Draco sebou cuknul a překvapením se mu rozšířily zorničky.

„Záleží ti víc na něm než na mně?" zeptal se ho potichu. „Já – já- jsem tvůj kmořenec," oznámil mu s nevěřícností v hlase.

„O čem to-"

„A on je Potter. Je to Potter. Mizernej Potter! Proč mi tak lžeš? Já jsem ti věřil!"

„Já ti nelžu, Draco. Nevím, v jakých představách žiješ, ale ujišťuji tě, že mým jediným cílem je, aby Pottera Pán Zla porazil. A přestaň si vymýšlet takové nesmysly! Jak tě pro Merlina mohlo napadnout, že bych kdy mohl Pottera upřednostňovat? Navíc před tebou! To je vážně směšné. Vše okolo Pottera je směšné. Zapomeň, prosím, už na podobné hlouposti nebo budu mít ještě z takových představ noční můry." Draco stále nejistě na Severuse zahlížel, ale už bylo vidět, že mu navrtal brouka do hlavy.

„Tak já tě nebudu dál zdržovat," oznámil mu Draco a nasadil opět svou kamennou masku. „Kdyby se otec nebo matka ptali, nebyl jsem tu."

„Samozřejmě. Víš, že naše rozhovory jsou u mě v bezpečí. Kdykoliv budeš potřebovat, můžeš si se mnou přijít promluvit," začal ho Severus vyprovázet ven. „A to, co jsi říkal, je skutečně nesmysl, Draco. Vždyť už jen ta samotná představa je... prostě směšná," opakoval Severus a dokonce se při tom pousmál.