Můj život v Bradavicích

5. Kapitola

„M- můj názor na mudly?" zeptal se překvapeně a zároveň trochu  vystrašeně.

„J- já p- promiň neměla jsem se ptát- " začala jsem, ale on mě přerušil.

„Ne nevadí, jen si první kdo se mě na to ptá" řekl s mírným úsměvem.

"Jak to?" zeptala jsem se udiveně.

„Nikoho můj názor nikdy nezajímal, teda dřív vlastně jo, Siriuse" řekl a smutně se na mě podíval.

Nevím co mě to popadlo, ale nenapadlo mě nic jiného než ho obejmout. Nejdřív byl zaskočený a já se chtěla odtáhnout, ale pak mi objetí opětoval.

„Podle mě jsou někteří mudlové stejně dobří kouzelníci jako my"  řekl s mírným úsměvem když se odtáhl.

„To si myslím taky" řekla jsem mu a on se rozzářil.

„Aspoň nejsem jediný čistokrevný co si to myslí" zasmál se a já s ním.

Strávili jsme tam asi dvě hodiny a celou dobu si povídali a smáli se. Je s ním vážně legrace. Cítím jak na mě pomalu doléhá únava.

„Promiň jsem unavená, už půjdu" řekla jsem s úsměvem a vstala.

„Počkej, doprovodím tě" řekl taky s úsměvem.

Tak jsme vyrazili k nebelvírské věži.

„Díky že jsi mě doprovodil" řekla jsem mu s úsměvem.

„Nemáš za co, snad se ještě potkáme" řekl mi a úsměv se mu rozšířil.

Ještě jsme si popřáli dobrou noc a on vyrazil na svou kolej. Já vešla do společenky a rovnou zamířila do ložnice.

Potichu jsem vešla, vzala si pyžamo, potichu se převlékla abych nevzbudila holky a lehla si do postele.

Usínala jsem s myšlenkou na dnešní večer.

------------------------------------------------------
Čaute :D

Máte tu další kapitolu, nahoře máte naši Isabelu.

Doufám že se dnešní kapitola líbila, názory a tak prosím do komentářů, děkuju :)

Vaše Nat ;)