Můj život v Bradavicích

1. kapitola

Dnes je přímo krásný den. A strašně se těším. Ptáte se kam nebo na co? Odpověď je jednoduchá. Přece do Bradavic! Bradavická škola čar a kouzel. Ano jsem čarodějka. Čistokrevná čarodějka. Ale mudlové mi nevadí. Nejdříve bych vám mohla říct něco o sobě. Jmenuji se Isabela Blake ( čtěte Blejk) a je mi 11 let. Mám jednoho o pět let staršího bratra. Jmenuje se Kyle( čtěte Kajl). Dobře si rozumíme a máme se rádi. On je v Havraspáru. A naši rodiče pracují na ministerstvu kouzel. Teď je osm hodin ráno a vlak odjíždí v jedenáct. Já právě vstávám z postele. Zrovna když si stelu postel volá máma abych se šla nasnídat a tak rychle seběhnu po schodech dolů do jídelny na snídani, kde už sedí jak rodiče tak i Kyle. "Dobré ráno" pozdravím. "Dobré" odpoví všichni na stejno a tomu se společně zasmějeme. "Jak jsi se vyspala Issy?" zeptá se mě Kyle. "Dobře" odpovím a usměju se, což mi hned oplatí. "A jak se těšíš na svůj první rok v Bradavicích?" zeptá se mě táta a usměje se na mě. Můj úsměv se ještě rozšíří "Hrozně moc" odpovím natěšeně. Potom snídaně proběhne v tichosti. Když dojím, vyběhnu zpět do pokoje a odtamtud do koupelny, kde vykonám ranní hygienu. Když jsem ji měla hotovou, učesala jsem si vlasy a spletla si je do copu, který jsem přehodila přes rameno. Pak jsem se šla převléknout. Když jsem byla hotová, dobalila jsem si poslední věco do kufru a sešla jsem i s ním dolů do předsíně. Bylo deset hodin, což mě překvapilo. Došli i rodiče a brácha, takže jsme se mohli přemístit na nádraží. Když jsme se objevili na nástupišti, všude bylo hrozně moc lidí. Ještě jsme si povídali a rodiče nám říkali typický věty rodičů. Nakonec byl čas nastoupit, tak jsme se rozloučili a bratr se pak připojil k jeho přátelům. Já jsem dlouho hledala volné kupé a pak jsem narazila na jedno, kde byli tři kluci. Jeden měl aristokratické rysy, bouřkové oči a černé delší upravené vlasy. Ten vedle něj měl hnědé skoro až černé neupravené vlasy, oříškové oči, které byly schované za brýlemi. A ten třetí měl hnědé lehce upravené vlasy, čokoládové oči a jizvy na obličeji. Mimochodem já mám dlouhé, hnědé, lehce vlnité vlasy a tmavě hnědé oči. Nakonec se rozhodnu zaklepat. A tak zaklepu a vstoupím. Všichni tři se na mě otočí. Nadechnu se a začnu mluvit " Ahoj, můžu si k vám prosím sednout? Nikde jinde už není místo" řeknu a usměju se. Ten s jizvami se taky usměje a odpoví "Jasně, sedni si". "Jmenuji se Isabela Blakeová" představím se. " Já jsem James Potter" řekne ten s brýlemi a usměje se " Já Sirius Black" řekne ten vedle něj a pousměje se. "Já jsem Remus Lupin, těší mě" řekne ten třetí a usměje se. "Mě taky" úsměv mu oplatím. Pak si sednu vedle Remuse a všichni si celou cestu povídáme a smějeme se. Nakonec jsme se převlékli do hábitů a pak jsme zastavili v Prasinkách. Když jsme vystoupili nějaký obr svolával prváky k sobě a tak jsme se vydali za ním. Představil se jako Hagrid a my všichni jsme si nasedli do lodiček. Ty nás převezli až ke škole. Jakmile jsme spatřili bradavický hrad vydechli jsme úžasem. Když jsme dorazili ke břehu, šli jsme rovnou k bráně školy, kde na nás čekala nějaká paní v zeleném hábitu a klobouku. "Tady je máte paní profesorko" řekl Hagrid. "Děkuji Hagride" odpoví ta paní. Hagrid pak odejde a ta paní se nám představí "Dobrý večer studenti, jsem profesorka McGonagallová a učím přeměňování. Pak jsme vyšli několik schodů k nějakým dveřím. Pak něco říkala, ale já ji neposlouchala stejně jako kluci. Nakonec jsme vešli do těch dveří a já si uvědomila, že je to Velká síň.
------------------------------------------------
Ahoj tak jsem zkusila napsat něco dalšího.... Doufám že se vám to líbí a prosím názory do komentu abych věděla jestli má cenu pokračovat :) díky
Vaše Natka