Harry Potter a Alternativy nenávisti

65. Tíha viny

„Mám. Cesta byla úspěšná. Na shledanou," rozloučil se Severus a spěšně opustil ředitelnu.

Severus byl zlostí bez sebe. Po cestě do sklepení sebral asi 50 bodů z každé koleje, jen za to, že se studenti tvářili příliš vesele. Zmijozelské koleje se to samozřejmě netýkalo. Den, kdy nebral v ohled ani své studenty, už dávno minul, takže nadržování Zmijozelům bylo opět na denním pořádku.

„Pane?" dovolil si jej někdo oslovit, a když už se na dotyčného chtěl Severus utrhnout, uvědomil si, že před ním stojí jeho kmotřenec.

„Draco?"

„Dopoledne jsem tě hledal," oznámil mu Draco odměřeně a Severus mu naznačil, aby ho následoval do kabinetu, před nímž stáli.

„Ano? Něco jsi potřeboval?" Tohle mu chybělo, aby ho někdo hledal! A zrovna Draco...

„Už jsem to vyřešil. Goldbergové bylo zle, tak jsem šel za madam Pomfreyovou, aby se na ni podívala." Severus zostražitěl.

„Tak to ses zachoval správně, Draco. Zajdu za madam Pomfreyovou, abych si ověřil její stav. Ještě něco jsi mi chtěl?" Draco se napřímil.

„Leží tam prý na karanténě Potter. Nemůže od něj něco chytit?" Severus zůstal okamžik na Draca hledět a vůbec se mu nepozdával tón, jakým to řekl, ani pohled, který přitom Draco měl.

„O Potterovi nic nevím. Ale jsem si jistý, že se madam Pomfreyová dokáže postarat o to, aby byla ošetřovna v bezpečí. Tvůj nebývalý zájem o zdraví tvé mladší spolužačky mě skutečně těší," pověděl mu Severus s náznakem, který mladý Zmijozel jistě rozeznal. V překladu tím naznačil, že nechápe, odkdy se Draco zajímá o další studenty, obzvlášť o ty z třetího ročníku.

„Pravda," odvětil po chvilce Draco a zdvihl bradu pyšně do výšky. „Starosti možná nejsou vůbec na místě, protože Potter možná vůbec nemocný není. Třeba tam ve skutečnosti vůbec neleží. Nebo už ano?" Severus ztuhnul, ale snažil se na sobě nedat nic najevo. Dracova poznámka ho ale nenechala na pochybách, že ví víc, než se zdá.

„Máš nějaká konkrétní podezření, Draco? Pokud ano, nechal bych to samozřejmě prošetřit. I když je možné, že s tím může mít něco společného Brumbál. Víš, že Svatý Potter je jeho Zlatý chlapec. Tomu projde všechno." Draco pokrčil rameny.

„To mě jen tak napadlo. Nebudu tě dál zdržovat. Hezký den," popřál mu Draco povzneseně, otočil se na podpatku a odešel pryč. Severus ještě nějakou chvíli zůstal postávat na místě a přemýšlel, kolik toho Draco ví. Bylo zřejmé, že Harryho výstup před měsícem ve Velké síni nepřinesl kýžený efekt, který zamýšleli.

*****

Když bylo po večerce, zašel Severus ještě jednou na ošetřovnu. Byl tam odpoledne, aby zkontroloval stav slečny Goldbergové, a ani v nejmenším se mu nelíbil fakt, že jí někdo nastrčil dávivý dortík. Jistě, mezi studenty nic neobvyklého, pokud by se do toho všeho však podezřele nezamíchal Draco...

Naštěstí mohla být večer slečna Goldberová propuštěná a Severus tak v klidu mohl zajít za Harrym, a připravit ho na nejnovější zprávy.

„Severusi, říkala jsem si, jestli se tu ještě nestavíš," přivítala ho madam Pomfreyová a jeho pohled zalétl k posteli úplně v rohu s pečlivě zataženými závěsy. „S tím nemůžu nic dělat, co kdyby někdo přišel," obhajovala se Poppy, která si myslela, že jí to Severus vyčítá.

„Klid, Poppy, byl to jeho nápad. Musí si nést příslušné následky," pověděl poklidně Severus a zamířil za Harrym. Rukou u postele mávnul do vzduchu a byl rád, že aspoň ochrany už nebyly aktivovány. Odhrnul jeden závěs a našel Harryho, jak leží a povídá si se zrcátkem, které mu Severus věnoval.