Čtyři týmy, dvaatřicet lidí, podivný pořadatel, nebezpeční magičtí tvorové, smrtelné soutěže a řada tajemství. Nejen pro fanoušky krvavých soutěží a Gravity Falls! Pohledem Zlatoočka a Létavce.
☯
Pár ukázek:
☯
„Je mi šestnáct. Narodila jsem se v Hra...
Slunce pomalu zapadalo. Soutěžící strnule stáli před velkou, zdobeně kovanou bránou a čekali, až se otevře. Najednou začaly zvonit zvony na velké katedrále, a tím dávaly znamení, že čas, kdy opustí město, se blíží. Brána s mohutným skřípěním a vrzáním začala otevírat. Dvaatřicet soutěžících se naposledy rozechvěle rozhlédlo po svém rodném domově, který už možná nikdy neuvidí a spořádaně vstoupili do magického pole.
Prošli přes majestátní zahradu, ve které by mohla být i stáj pro slony. Uprostřed byl velký dům, kam měli všichni namířeno, tam měli zůstat po nějakou dobu a to byl odteď jejich nový domov.
Eadlyn, krásná dívka s velkýma zlatýma očima, které jí kde kdo záviděl, zhluboka vydechla. Možná úlevou, možná strachem, možná dokonce měla pocit že si tento osud zaslouží. Křečovitě sevřela svou tašku a vykročila vpřed stejně jako ostatní mladí, riskující lidé.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Všichni soutěžící vešli do budovy a rozhlédli se po novém domově. Byl to obrovský dům vyzdobený zlatem, drahými kameny, stříbrem a mramorem.
U celé jedné stěny stálo velké pódium, na kterém stál jeden z pořadatelů.
„Zdravím vás! Doufám, že se vám tu bude líbit, teď se všichni připojte do řady a vylosujte si barvu svého týmu. Po zařazování se domluvíte, kdo bude velitel." Promluvil a hned na to se k němu vytvořila řada. Eadlyn byla veprostřed, a tak netrvalo dlouho a losovala si papírek s barvou.
Nebyl to obyčejný způsob losování.
Z velké sklenice s vodou, do které se musela zanořit až po rameno, vytáhla jednu ze spousty rybiček a položila si ji na dlaň.
Chvilku koukala, jak sebou mrská a dusí se kyslíkem, když náhle zabublala, rozprskla se a místo ní jí ležel v ruce žlutý papírek.
Nebylo na něm nic napsané.
Po pár vteřinách se však z papíru vynořila malá kaňka černého inkoustu, která se pomalu rozlézala, až se z čáreček staly dvě slova - Eadlyn Shepherdová.
„Tuto vizitku nos na svém bojovém plášti!" Našeptával jemný ženský hlas a Eadlyn přemýšlela, odkud vychází. Nejspíš jen tak odnikud. Vizitku si připnula a zvedla pohled k publiku, aby se uklonila jako předešlí účastníci.
„A máme tu šestou členku ŽLUTÉHO TÝMU!" Zahalekal zase pořadatel a opět se ozval nadšený potlesk, při kterém se Eadlyn usadila na jednu z posledních prázdných židlí a s úšklebkem litovala ty, kteří budou muset sedět na tvrdých mramorových kachlích.
Znuděně koukala na nové členy týmů a přála si, aby mohla vypadnout. Večerní sluníčko se jí přes okno opíralo do tváře a kolébalo ji k tichému spánku... ze kterého ji vytrhly dvě velké zelené oči.
