Tajemné bytosti

Tohle jsem opravdu nečekala

Mé oslněné oči se náhle vzpamatovaly. Byla jsem namačkaná mezi lidmi a koukala před sebe. Stály tam malinké potvůrky. Měli velké ušní boltce a titěrné záludné oči. Člověk si mimozemšťana představuje většinou zeleného, ale tihle měli stejnou barvu jako my a to bylo opravdu zvláštní. Nenapadá mě snad žádné zvíře, ke kterému bych je mohla přirovnat. Lidé byli vyděšení a já nemohla najít Johna.....,,Johneeee! Kde jsi Johne!?" zakřičela jsem z plných plic a začala jsem se prodírat lidmi. Po chvíli jsem uslyšela tichý brek...byl to John!...utíkala jsem k němu a začala ho utišovat ,,to bude dobrý, ti mimozemsťané nemusí být zlí" zašeptala jsem mu do ucha, i když jsem tomu sama nevěřila. Jedna z těch potvůrek měla v ruce nádhernou květinu. Byla tmavě modrá a vzdáleně se podobala růži. Netušila jsem co s ní chce dělat...jen na ní neustále koukal. Náhle se ten mimozemšťan pohnul. Lidé začali panikařit a utíkali zpátky do lodě. Já fascinovaná květinou i samotnými mimozemšťany zůstala stát na místě. Přibližoval se ke mně blíž a blíž. Začala jsem se trošičku bát, ale moje zvědavost vyhrála nad strachem. Už ode mě byl vzdálen jen metr a začal mi podávat tu fascinující květinu, která se mi moc zalíbila. Natáhla jsem ruku abych na ní dosáhla, ale ta malá potvara se mě dotkla svou končetinou. Tedy jestli se její pahýlek dá považovat za opravdovou ruku. Ucítila jsem nepříjemné brnění v místě, kde se mě dotkl, začala se mi točit hlava a jediné co jsem slyšela bylo volání Johna. Slovům jsem vůbec nerozuměla, ale poznala jsem jeho hlas. Po chvíli mi začalo pískat v uších a nic jsem neslyšela. Poslední čeho jsem si všimla, byl pohled toho mimozemšťana. Zvláštní a uhrančivý pohled, který mě úplně zparalyzoval.....a pak jsem omdlela.....pokračování příště