10

Malý Viktor

  Malý Viktor,roztomilý, desetiletý blonďáček, byl člen velmi bohaté rodiny. Matka, vždy vkusně oblečená,  byla úspěšná právnička a otec, byl ředitel jedné známé továrny v městě Navari. V tomto městě taky Viktor se svou rodinou bydlel. Měli postavený obrovský dům,byli bohatí tak si mohli dovolit vlastnit dům, ve kterém je osm pokojů, každý s vlastní koupelnou, dvě kuchyně, obrovský obývací pokoj s domácím kinem, dvě herny,na zahradě bazén a mnoho dalších zbytečností, které v domě nebo kolem něj měli jen proto aby ukázali že na to mají. Trukovi, tak se jmenovali, měli celkem tři děti. Viktora, Lisu a Michaela. Michael i Lisa byli oba vzorní,chovali se podle toho, jak se to zrovna rodičům hodilo. Byli o dost starší než Viktor, Michael studoval psychologii a Lisa práva,vždy se chtěla zavděčit své matce. Oba museli vypadat jako z časopisu, značkové oblečení, trendy účesy, drahé auta a prostě všechno co jim mohli ostatní závidět.
  Viktora neměli moc rádi. Nechtěl být úspěšný,bohatý ani chodit ve značkových hadrech. Jeho sen bylo pracovat na farmě,žít jako normální lidé, chodit do normální školy mezi normální děti a dával to dost najevo. Chodil do soukromé školy, kterou mu rodiče financovali. Nelíbilo se mu tam, byl velice zvědaví a tam se toho moc nedozvěděl. Učitelům bylo jedno jestli se děti chtěli něco naučit, pro ně bylo podstatné že za to dostali peníze. Rád četl,koukal na dokumenty a chodil na procházky po přírodě. Bohužel neměl s kým. Kamarády neměl, protože v tak malém městě jako je Navari nebylo moc boháčů. Hodně zdejších lidí Trukovím závidělo a tak zakázali svým dětem se s Viktorem bavit. Mysleli si že je stejně nafoukaný jako jeho rodiče ale nebyl. Viktorovi rodiče taky nechtěli aby se Viktor s ,,takovými lidmi“ bavil, prý je to pod jeho úroveň. O malička mu nutili fakt že jsou víc než ostatní ve městě.
  Viktor byl velice chytrý a uměl si udělat vlastní názor na určité věci. Věděl moc dobře že nikdo není ani víc ani míň než druzí. ,, Všichni jsme si přece rovni. Proč to rodiče nechápou? Proč mě ostatní soudí podle toho jak se chovají máma s tátou a moji sourozenci? Nikdy se mě nezaptali jak se cítím, vím že jsem dítě ale to není důvod proč bych nemohl mít svůj názor. Rodiče mi neustále nutí to své.“ Viktor kladl často takové otázky do prázdné staré dřevěné skříně v jeho pokoji. Nikdy se před tímto dnem odpovědi nedočkal. Se slzami v hlubokých a smutných oříškověhnědých očích dřepěl na podlaze a koukal jak se kapky padající mu z očí vpíjí do dřevěné podlahy. Najednou se z prázdné skříně začal ozývat neznámý žénský hlas. Nešlo jí vůbec rozumět. Viktor měl strach ale hlas byl najednou srozumitelnější. Zněl velice příjemně, klidně, jako by hladil. Viktor zvedl pohled, upřeně hleděl na neudrovanou skříň po jeho prababičce. Napadlo ho skříň otevřít a přesvědčit se jestli tam opravdu nikdo není . ,, Prosím nedělej to Viktore, neotvírej..“ ozvalo se. Viktor byl vyděšený k smrti, skočil do postele a zabalil se do peřiny. Brečel, nevěděl co má čekat. ,,Možná si ze mě ségra dělá srandu“ probíhalo mu hlavou.

  ,,Promiň Viktore, nezačali jsme tak jak bych chtěla. Omlouvám se pokud jsem tě vyděsila.“
  ,,Kdo jsi? Co chceš? neubližuj mi prosím..“ třásl se strachem.
  ,,Nechci ti v žádném případě ublížit, jsem tu naopak proto, abych ti pomohla.“
Viktor si zoufale odkryje obličej. Tvář onoho přízraku s velice příjemným hlasem ho uklidňovala ale zároveň znepokojovala bylo mu z té ženy to pláče. ,,Jsi moc hezká.“ pofňukával Viktor  ,,Co...co...co po mě chceš?“ vykoktával. ,,Nejprve mi dovol představit se, jmenuji se Rebeka. Přicházím, když mě děti jako ty potřebují.“ odpověděla žena s tváří anděla.  ,,Odkud mě znáš?“Malý Viktor si pořád nedokázal připustit, nechápal to, měl tisíce otázek ,ale když se podíval Rebece do očí, jakoby mu na vše odpověděly.  ,,Už delší dobu tě pozoruji, vidívám tě často plakat u skříně, viděla jsem dokonce i tvé nepovedené pokusy o útěk z domu.“ Viktor byl zděšen, zároveň byl ale rád že si měl s někým  promluvit o svých problémech, byl rád, že zde byl někdo, kdo mu rozuměl, především ho těšilo že našel kamarádku.
  Po dobu tří týdnů spolu mluvili každou noc, ani jednou nevynechali. Byla to sobota, osudný den pro Viktora, kdy mu Rebeka řekla větu, která mu celý den probíhala hlavou. ,, Brzy se setkáme Viktore, při odchodu mysly na své místo." Nevěděl proč to řekla. Ten den měla Viktora hlídat jedna paní, která měla pověst dobré chůvy. Žena s kudrnatými vlasy,robustmější postavy, která záviděla Trukovým každý kousek jejich pozemku. Trukovi měli obchodní jednání a sourozenci nemohli Viktora hlídat, jelikož měli dost svého studia.
  Vše probíhalo podle plánů. Viktor si dělal své a paní Lessrová, tak se chůva jmenovala, se starala o dům. Uvařila, vyprala, poutírala podlahu na chodbě. Už byl večer a všude kolem vše utichlo. Malý Viktor seděl v obývacím pokoji a sledoval svůj oblíbený seriál. Najednou vše ztmavlo, vypla se televize a všechna světla v domě. Viktor byl vyděšený,nevěděl co se děje. Byl sám v temném pokoji. ,,Paní Lessrová?" zakřičel vyděšeně do tmavé chodby. Jeho nakřehlý hlásek se ozýval v temnu. Najednou se kolem něj začal objevovat šedý a těžký dým. Viktor utíkal co nejrychleji k mohutným dřevěným dveřím ale ty byly zamčené. Zkoušel otevřít okno, které bylo hned vedle ale to bylo zabouchnuté tak silně, že s ním nemohl pohnout. Došlo mu že se po domě pazí plameny ohně. ,,Paní Lessrová!?!" volal do prázdna,zakašlávajíc se šedým oparem,nacházejícím se všude kolem. Z konce chodby, v níž se Viktor nacházel se ozval hlas Rebeky: ,, Hlavně se neboj a dojdeš na své místo." 
  Příroda byla místo v němž se Viktor cítil být sám sebou. Vždy si přál, lehnout si jen tak do trávy, poslouchat trávu šumící kolem a sledovat opuštěný strom uprostřed ničeho.
  Myslel na louku, myslel na svoje místo jak mu Rebeka poradila. Seděl schoulený uprostřed plamenů a s posledním výdechem lapal po rozžhavené klice dveří.
   ,,Vítej Viktore," pravila neznámá dívka ,, nediv se že tě znám, Rebeka mi o tobě řekla vše. Budeme kamarádi?" usmála se dívka a natahovala k Viktorovy ruku. Dala mu tak najevo, že se chce spřátelit. ,, Proč jsem tu?" ptal se Viktor. ,,Jsi mrtvý, tak jako já, tak jako budou ostatní co sem dorazí. Máme společnou věc,Viktore a tou je tahle louka."

Ahojte čtenáři a čtenářky,
Jak se líbí druhá kapitola ? 😇
Chcete vědět, jaký bude další člen téhle ,,party" ?
Moc děkuji za každé přečtení...
                               
                                 ♠neNNynka♠