Les Nešeptá

25. Oběť II.

Alie se ráno vzbudila brzo, Rheza ještě spal, a tak shrábla žhavé uhlíky na hromádku a přiložila. Rheza spal celou noc klidným hlubokým spánkem, zato Alie spala jenom napůl. Byla rozlámaná, ale rána jako by nikdy nebyla. Když ještě spal, znova si odhrnula oblečení a zkoumala jizvu. Jizva tam opravdu byla, takže se jí nic nezdálo. Když už bylo pár hodin světlo, měla chuť Rhezu probudit. Pálili jí otázky, chtěla vysvětlení. On ale potřeboval odpočinout a tak se Alie snažila připravit snídani a nějak se zaměstnat, aby na to nemusela myslet.

Konečně se probudil.

„ Jak je ti?"

„ Chmm..." Protáhl se Rheza. „Už mi bylo líp."

Alie podala Rezový čaj z bylinek, které našla v jeho vaku, sedla si naproti němu a kývla na znamení, že poslouchá. Muž naproti ní ale mluvit nezačal.

„ Chci vědět, jak to funguje, proč to tak je a jak se dostaneme za Willem."

„ Ty ses připravila."

„ Měla jsem na to dost času." Kývla netrpělivě hlavou.

Rheza nevypadal, že se mu chce mluvit, ale přece jen, po dalším váhání, otevřel pusu.

„Tahle ... schopnost... se dědí z generace na generaci. Když léčím lidi, předám jim kousíček ze své životní energie. Většinou stačí jen opravdu malinko, ale když je to vážné zranění musím dát víc. Když to zajde za únosnou hranici, moje tělo se začne bránit před ztrátou energie a můžu se zhroutit jako včera. Proto je lepší se postarat jen tak, aby člověk neumřel, a o úplné zhojení se už jeho tělo postará samo. Jenže tobě, vlastně nám jde o čas."

„ Jak to děláš?"

„ Člověk se sice narodí s vrozenou citlivostí pro energii, ale aby ses to naučila ovládat, musíš trénovat. Taky se dá naučit tišit bolest, přenášet na lidi klid, když už je zranění příliš velké a ani tvoje schopnosti na to nestačí. To jsem se nikdy nenaučil. Tvojí matce to šlo snadno, ale mě trvalo skoro pět let, než jsem se naučil hojit škrábance."

„ Mojí matce?"

„ Ano, tuhle schopnost máš i ty, jsme příbuzní. Vlastně jsi má neteř."

„Cože? Moje matka měla bratra?"

„ Vypadá to, že mě posloucháš." zakroutil hlavou nad její nechápavostí.

„ Je to hodně informací."

„ Ty jsi o ně ale stála, ne?"

„ Tak pokračuj."

„ Poslední věc je jak se dostaneme za tím..."

„Za Willem." přerušila ho Rychle Alie, vadilo jí, jak ho oslovuje.

„... za Williamem. Richard ho hned tak nezabije, je to jeho syn, to víš?"

„ Samozřejmě." ohradila se Alie, i když si dobře pamatovala, jak vyváděla, když se to dozvěděla.

„ Bude to chtít lidi z toho vašeho skalního města. Někteří jsou docela dobří."

„ Nejlepší." znova ho přerušila Alie.

Rheza se na ni pátravě podíval a sebevědomě dodal: „ To jsi neviděla mě."

„ Když se o tobě říká, že zabíjíš lidi ani nechci." Konec věty se jí ztratil už v krku. Už když tu větu začala, věděla, že to říkat nemá. Nechtěla to říct, ale byla to jedna z věcí, které jí tížily. Rheza se ale nerozčílil, ani jí nenadával, jenom se na ní podíval svýma uhrančivýma očima.

„ Když teď víš, jak to semnou je, pořád tomu věříš?"

Alie to v tu chvíli došlo. Strašně se zastyděla, jak jen mohla říct něco tak strašného, člověku který jí zachránil život.

„ Tys jim všem chtěl pomoct, proto tě lidé viděli u těch mrtvých."

Rheza se usmál jejím rudým tvářím a přikývl.

„ Williamova bratra roztrhal vzteklý vlk, toho jsem zahnal, ale už bylo pozdě, tak jsem radši zmizel. Párkrát jsem byl neopatrný a někdo mě zahlédl. Nosím vlčí kůže přes ramena, a proto si jejich bujná představivost vymyslela netvora. Začali mu připisovat každé neštěstí a smrt v lese. Tebe necháme v táboře a já ti pro Williama dojdu."

„ Ne to teda ne, jdu s tebou, nenechám tě jít samotného a riskovat život."

„ Slíbil jsem tvojí matce, že kdyby se stalo něco s ní, i s tvým otcem postarám se o tebe, proto tě nemůžu vzít s sebou, je to pro tebe nebezpečné. V lese ses prala docela dobře, ale potom jsem tě musel jít zachraňovat."

„ Když jsi nejlepší z nejlepších tak mě to taky nauč."

„To nejde, i když ..." zaváhal Rheza" by ses o sebe příště postarala sama a mě by to ulehčilo práci. Nemůžu být na dvou místech zároveň."

Alie sice nevěděla jak to myslí, ale rychle dodala: „Tak vidíš, že je to dobrý nápad." Sice to posledně s výcvikem nebyla žádná sláva, ale beze zbraní jí to s verou docela šlo, navíc musí zachránit Willa a takhle se před světem cítila hrozně slabá. Nemůže se o ní pořád někdo starat a chránit jí.

„ Seš si jistá, že to chceš? Bude to tvrdý výcvik, nebudu tě šetřit jenom proto, že jsi holka."

„ Chci." Řekla jistě, i když si až tak jistá nebyla.