6.

505 26 13
                                    

Tak tedy další kapitola... Mám rekordních 4421 slov :D Snad se bude líbit :)


Když jej Halt probudil, za okny se ještě černala noc. Následovala krátká, studená snídaně, ale za to hraničář uvařil kávu, kterou nalil i do čutor na cestu s sebou. Osedlali koně a za nočního ticha vyjížděli od chaty. Po chvíli strávené v sedle, přemohl Gil únavu a zvědavě se zeptal hraničáře.

„Halte? Kam vlastně jedeme?"

Dotázaný mu věnoval pohled. „Když jsem byl pryč, využilo toho pár lidí, kteří teď v léně přepadávají poštovní vozy. Máme tip na jeden z vozů, který bude za pár hodin projíždět lesem na jih a naším úkolem je skončit s těmi přepady jednou provždy."

„Aha." Chlapec chvíli zpracovával informaci. „A k čemu potřebujete mě?" Když uviděl, jak se starší hraničář nadechuje k jízlivé odpovědi, rychle pokračoval. „Chci tím říci, že pokud dojde k boji, asi nebudu moc užitečný, ne?"

„To rozhodně ne. Budeš takový obětní beránek. Nechám ty lupiče vystřílet si do tebe jejich šípy a pak budu moct střílet." Prohlásil Halt, jakoby se nechumelilo. „Pak uvidíš, co mám s tebou v plánu, až tam dojedeme." Dodal, když spatřil trochu zděšený výraz v tváři svého společníka.

On mě vážně vzal za slovo? Pomyslel si.

Krátce na to se ozval Abelard. Divíš se mu?

„Proč ta dnešní mládež nedokáže porozumět troše humoru?" Potřásl hraničář hlavou a pobídl koně k větší rychlosti.

+++

Asi hodinu a půl po rozednění zahlédli v dálce dva poštovní vozy. V záři podzimního slunka se leskly zbroje půltuctu zbrojnošů. Když s Haltem přijeli blíže, Gil usoudil, že se jedná o teprve nezkušené mladíky. S nadzdviženým obočím se s nevyřčenou otázkou obrátil k hraničáři.

„Nedostatek lidí."

Chlapec pouze pokývl a sesedl z koně. V doprovodu jednoho z gardistů k nim zamířil podsaditý muž, v ne zrovna levném a obyčejném oblečení. Z jeho malých prasečích oček čišela povýšenost a arogance, ale na druhou stranu v nich mohl Gil zahlédnout i nejistotu a známku strachu. Domyslel si, že to bude asi faktem, že vedle něj stojí hraničář, propalující všechny bytosti okolo svým pronikavým pohledem. Vzpomněl si, jak mu někteří lidé kdysi říkali, co se povídá o hraničářském sboru. O tajemných hraničářích, ovládajících temnou magii. Mimoděk se zachvěl, neboť se mu zdálo, že Halt je přímo ukázkovým exemplářem.

„Jsem jeden z královských poštmistrů. Jmenuji se Crolls. Předpokládám, že hovořím s hraničářem tohoto léna, že ano?" Shlédl na Halta a Gilana. Nutno dodat, že jeho úkon neměl až takový efekt, neboť nejvyšší osobou byl doprovázející zbrojnoš. Po kývnutí staršího hraničáře, který zřejmě nepovažoval za nutné něco říci, či se chovat alespoň trochu přátelsky, je pozval směrem k vozům, kde jeden z vojáků rozprostřel mapu redmontského feuda. Rozebíral s Haltem plán cesty. Gilan je nezaujatě sledoval a trochu se mu začaly klížit oči.

„Připravil jsem ještě vůz navíc, přesně, jak po mně baron chtěl." Zabručel podsaditý muž. „Můžete mi říct, na co přesně ho potřebujete?"

Hraničář přešel k chlapci a probral jej z jeho téměř spánku. Gil si od něj vysloužil poněkud nepěkný pohled. Pro jistotu si zapamatoval, že příště při rozebírání plánů bude dávat pozor.

Gilan's storyWhere stories live. Discover now