1.

40 4 2
                                    

Tu noc se hlasy sirén ozvaly znovu. Ona jen popadla předem sbalenou tašku a spolu s davem prchala do krytu. Válku nenáviděla. Přinášely jí do života další smrt.
Smrt. To slovo měla vepsané v osudu. Smrt ji pronásledovala celý její život.
Tu noc vzpomínala. Vzpomínala na ty, které milovala. Na ty, co už s ní nejsou. A také vzpomínala na to, co jí říkavali. Na to heslo. Utápěla se ve svých vzpomínkách. Bolelo ji to. Ty ztracené okamžiky. Ti ztracení lidé. Ten ztracený osud.
Plakala.
Na vlhké zemi seděla dlouho do noci, než konečně upadla do neklidného spánku plného nočních můr. Ale ony to vlastně nebyly noční můry. Byly to vzpomínky...

Memento moriWhere stories live. Discover now