Byl daleko. Hodně daleko. A rok? To přece nemůžu vydržet. Ale tak nic jiného mi nezbývá než čekat.
,,Abby musíme vyrazit!"
Ze zdola jsem zaslechla tátův hlas. Slezla jsem z parapetu otevřeného okna a laptok položila na stůl. Zastrčila jsem si mobil do zadní kapsy a sluchátka si dala do uší. Seběhla jsem schody a zastavila jsem se před věšákem. Pousmála jsem se jen tak pro sebe a vzala jsem si na nohy balerínky a vyběhla jsem ven, kde na mě čekal táta už před bránou v autě. Naštěstí jsem jela bez sester, takže v autě byl klid. Možná až velký.
Otevřela jsem si okýnko v autě abych se neupekla a hlavu jsem si opřela o sedačku a sledovala cestu po které jsme jeli.
Auto zastavilo a já ucítila velkou ruku na mém rameni.
Otevřela jsem oči a zahlédla jsem se na tátu, který se na mě usmíval. Podívala jsem se jinam a vystoupila jsem z auta. Vytáhla jsem si sluchátka a dala jsem si je kolem krku.
Sedla jsem si na žlutou plastovou židličku a čekali jsme.
10minut..
15minut..
20minut..
,,Jste Abby, že ano? A vy její otec?" Táta kývl hlavou, ale já neodpověděla. Psala jsem si na mobilu přes Messenger s moji skupinou.
Chat
Já:Tak už je to tady..jdu tam.
Lia:Určitě to nic nebude..sama uvidíš na konci a pak napiš
Jared:Hodně štěstí
Nejvíce mě spíše dostalo to že si to pouze přečetl.
Já:Zlato?
Travis:Hm?
Já:Miluju tě..
Po tom jsem radši mobil dala tátovi i se sluchátky a vypla jsem upozornění.
Vešla jsem do bílé místnosti a posadila jsem se na lehátko přehozeným bílým ubrusem.
Doktorka se mě ptala na různé otázky a já z části odpovídala a z časti jen poslouchala a mlčela.
Doporučila mi ať si lehnu a tak jsem to tedy udělala.
Vyhrnula mi tílko a dotkla se mého levého a hned na to pravého boku. Zavrčela jsem ale nijak jsem se výrazně nepohnula.
Doktorka se odtáhla a šla něco psát do počítače. V jejím obličeji jsem neviděla nic. Ani zmínku štěstí. Prostě tam nebylo nic.
Promnula si spánky a podívala se na mě.
,,Je mi to moc líto, ale ten slepák se našel..máš ho tam Abby.."
Pouze jsem kývla hlavou. Otec vešel do vnitř a podíval se na mě a až potom na doktorku.
Než mu to doktorka všechno řekla, tak jsem si od táty vyžádala mobil abych mohla napsat.
Lia a já
Já:jdu na operaci..táta to teď domlouvá. Travisovi jsem to ještě neřekla, ale řeknu mu to po operaci.
Lia:To mě mrzí.
Já:Řekni to prosím ještě Jaredovi já už musím jít.
Lia:Dobře.
Zamkla jsem mobil a podívala jsem se na doktorku, která ke mě natáhla ruku.
Nejsem malé dítě!
Zavrčím sama pro sebe a seskočím z lehátka, ale na to mě chytne šílená bolest do břicha. Polknu a rozejdu se pomalu za ni a otce nechám za sebou i s mým mobilem.
Ležela jsem na operačním stolku a pomalu jsem začala usínat až jsem se propadla do temnoty.
Probudila jsem se a kolem sebe jsem měla prázdný pokoj s bílými stěny a záclonkou. Byla jsem připojená na stroji a skoro jsem se ani nemohla pohnout. Bolelo mě celé tělo.
,,Abby? Máš tady návštěvu."
Do pokoje vešla Lia s Jaredem a Rachel.
Přece mě takhle nemohou vidět. Vypadám strašně!
,,Slyšeli jsme od tvého táty, že jsi začala až moc krvácet. Že doktoři udělali někde chybu." Lia si sedla na plastovou židličku a vedle ni Rachel, ale Jared stál a díval se z okna ven a tiskl ruku v pěsť.
Něco se stalo.
Pootevřela jsem rty a polkla jsem.
,,Co se..stalo?" Řekla jsem chraptivím hlasem a Rachel hned vstala a rozeběhla se k umyvadlu, kde vzala skleničku a naplnila ji vodou. Přešla ke mě a já se musela usmát protože tam bylo i brčko.
Trošku jsem zvedla hlavu a napila jsem se takže můj krk nebyl suchý, ale když jsem polykala vodu, bolelo to.
Lia se podívala na Jareda a pak na mě. Ruku mi položila na tu mou a podívala se mi do očí.
,,Jared se o tobě zmínil ve skupině jestli někdo neví jak na tom si. Že mu neodepisuješ. A zrovna se ozval Travis.."
Umkla a zavřela oči než je zase otevřela.
,,Nemohli jsme to nijak za kecat..proto jsem mu řekla co se stalo a on..nebyl moc nadšený..od včerejška nenapsal."
Vzhluboka jsem se nadechla a zavřela jsem oči. Stejně to muselo někdy přijít. Místo toho aby pracoval se teď bude starat o mě.
Jared se ke mě rozešel a položil mi ruku na hlavu.
,,Vrátíme se zase co budeme moct. Zatím se měj, Malá." S těmito slovy odešel a za ním i Rachel a Lia. V pokoji jsem byla sama.
Zase.
O 5dní později...
Jak probíhaly dny?
Spánek->prohlídka->spánek->kontrola->spánek->jídlo->kontrola->spánek.
A konečně ten to den jsem mohla vstát z té postele a pokusit se jakkoliv pohnout.
Měla jsem vedle sebe sestřičku a doktor stál opodál a něco si zapisoval.
Jsem jak krysa, kterou si někdo připravoval na pokusy a pokud zklame hodí ji nějakému hadovi k svačince.
,,Jde vám to."
No samozřejmě, že mi to jde!
Přece nejsem až taková lama aby mi něco nešlo!
,,Za chvilku vás budeme moct pustit."
Hurá!
Už tady trpím dost dlouho!
Někdo zaklepal na dveře a do pokoje vtrhla Lia a za ni šel Jared s kyticí orchidejí.
Objala mě, ale ne tak pevně aby mi neublížila. Byla jsem ráda, že je ohleduplná.
,,Je ti lépe?"
Sestřička s doktorem odešli a zavřeli za sebou dveře.
,,Jo..ale chybí mi venek.."
Zašeptám a otevřu okno, takže mi vítr ovane vlasy. Bylo teplo. Nebo lépe řečeno vedro. Hlavně na sluníčku.
,,Tak můžeme jít na procházku. Dole je park a když jsem se ptala sestřičky, tak říkala, že by ti čistý vzduch pomohl."
Otočila jsem se na Liu a kývla jsem hlavou. Jared mi přes ramena hodil svou mikinu a oba šli vedle mě. Bylo to příjemné..mít někoho vedle sebe.
Vyšli jsme ven a mě ovanul teplý větříček. Bylo to po pár dnech, ale i přes to to bylo opravdu příjemné.
,,Hele Ab..psal mi včera Travis. Ptal se na to kde jsi, že doma mu oznámili, že jsi v nemocnici."
Otočila jsem se na oba a chytla jsem se za bok, kde mě chytla křeč. Vzhluboka jsem se nadechla a pak umlkla. Zírala jsem před sebe a pomalu se tam i rozešla.
,,To přece nemůže být skutečné..ty jsi pryč. Daleko odemě." Zašeptám a v očích se mi hromadily slzy. Přitáhl si mě k sobě a sklonil se ke mě.
,,Ale teď jsem tady." Jeho hlas mi tak moc chyběl. Byla to taková doba co jsem ho neslyšela a ani neviděla. A teď je tady. Přijel zamnou protože měl strach. Přijel protože...
,,Miluju tě, Abby."
Zvedla jsem ruku a palcem jsem mu přejela po spodním rtu. Poté jsem rukou sjela ke krku a ze zadu jsem mu vjela do vlasů.
Sklonil se ještě níže a lehce se otřel o mé rty než mě políbil. Bylo to jemné a příjemné. Tak jak jsem vždy chtěla aby to bylo.
,,EHM!!" Pomalu jsem se od něj odtáhla a otočila jsem se za Jaredem. Hřbetem ruky jsem si utřela rty a usmála jsem se.
,,Měla by sis jít zase lehnout."
Zasměju se a podívám se na Travise, který mě chytne do náruče a rozejde se semnou do nemocnice.
,,Zůstanu tu stebou."
Zavrtěla jsem hlavou když už jsem ležela v posteli.
,,Domluvil jsem to se sestrou. Jako tvůj přítel, který přiletěl až ze Sydney mám na to právo."
Radši jsem zmkla. S ním to nemělo cenu se hádat. Obešel postel a lehl si na její kraj a mě si k sobě opatrně přitáhl a políbil mě do vlasů a dal mi vlasy stranou, tak aby mě políbil na krk. Vydechla jsem a tiše jsem zavrčela.
Nakonec dal pokoj a tiše zavrčel do mého ucha.
Pousmála jsem se a zavřela jsem oči.
Po konečném přemáháním zůstat vzhůru jsem to nevydržela a i přes to jsme usnula v jeho teplém objetí.
