Budoucí budoucnost

I. kapitola

Nárůst technologie a jejího vylepšování byl v Panemu naprosto ohromující. Programy, které vám umožňovali kontrolovat počasí v Kapitolu, zrovna tahle vymoženost nebyla něco, co by se Haymitchovi líbilo.

Beetee vyráběl různá zařízení, která pak předával Snowovi, ale některé si přece jen nechával pro sebe, příklad vynálezu, který si Beetee ponechal byl ten, co dokázal izolovat ostatní signály, takže jste mohli vést normální konverzaci, aniž by to štěnice, které jsou rozmístěné po celém Kapitolu, dokázali jakkoliv zachytit. Byli tu dny, kdy Haymitch přemýšlel, proš vlastně na něčem takovém zrovna pracuje, protože zrovna tenhle stroj by mohl mít katastrofické následky, kdyby se dostal do špatných rukou.

  „ Jsou to hodinky. Nic moc výrazného, aby to neupoutali pozornost, ale umí to naprosto skvělou věc." Poposune si Beetee brýle na nose, zatímco mu na tváři pohrává úsměv. „ Myslím, že jsem to dokázal, Haymitchi. Čas i prostor konečně může být pokořen."

  „ Co - co máš na mysli?"

„ Pohybování se mezi různými časovými úseky - tam i zpět, budoucnost nebo přítomnost." 

  „ Tohle zní fakt šíleně a to jsem si myslel, že já jsem ten, co je opilý." Zasměje se a upije si dlouze z lahve, stále sedíc na pohovce.

  „ Nevěř mi, ale můžu ti to ukázat." Řekne Beetee pohotově. „ Jednu hodinu do budoucnosti, ale nechme si to prozatím mezi sebou, jo?"

Než si Haymitch stihl uvědomit, co se děje, Beetee mu zapínal hodinky kolem zápěstí.

Čas na hodinkách byl nastavený a on zničehonic pocítil podivné kopnutí do oblasti v oblasti hrudníku, což ho přinutilo se narovnat. Beetee už nebyl na svém místě, kde se ještě před okamžikem nacházel a Haymitch zase nebyl v apartmánu Třetího kraje, ale pozoroval sám sebe, jak se dohaduje s Effie Trinketovou.

Stalo se to během sekundy, panikařil a snažil se stisknout červené tlačítko, které mělo být resetovacím. A tak tam byl, zase seděl na Beeteeho kanapé, zatímco se na něj Beetee široce usmíval.

Oči mu těkali po pokoji a mysl se marně snažila pochopit, co se to vlastně teď stalo. Zrovna v té chvíli dovnitř vchází Effie oblečená ve stejných šatech, které zahlédl před chvílí v hodinu vzdálené budoucnosti.

  „ Z tvého obličeje usuzuji, že to funguje, příteli. " Naklání se Beetee k blíže k němu a tiše pronáší s vítezoslavným podtónem.

Jenomže pak si Beetee ani Haymitch sám neuvědomují, že opouští apartmán Třetího kraje s hodinkami stále na zápěstí.

Hádka s Effie, o které věděl, že se stane, byla nakonec horší než očekával. Už se ho dvakrát pokusila udeřit dlaní, ale na potřetí ztratil veškerou trpělivost, vzal ji prudce za ramena a přitlačil jí na stěnu.

„ Jsi nevychovaný a  naprosto nesnesitelný! A vůbec v ničem mě nerespektuješ!" Ječela a očí ji zářili vztekem.

  „ Ja tě nerespektuji? Já nejsem ten, kdo se mě tu snažil už potřetí praštit!"

„ Přestaň a pusť mě!" Snažila se vymanit z jeho sevření. „Pusť! To bolí!" 

Rozhodě nepatřil k těm, kteří se dokáží snížit k tomu, aby ublížili ženě a tak pomalu povoloval své sevření.  Effie vycítali šanci a volnou rukou ho čapla silně za zápěstí v domnění, že ho rozptýlí tím, když mu zničí nové hodinky.

Haymitch zaslechl nepatrné klik a než si to oba mohli vlastně uvědomit zmizela jim pevná půda pod nohama. V břiše ucítil divný pocit, něco jako když jste na horské dráze a řídíte se po kolejnici rychle dolů. A najednou náraz. Zaslechl vedle sebe Effie, jak její plíce lapou po vzduchu, měl nutkání jí pomoc do sedu, aby se nezadusila, bohužel ani jeho plíce na tom nebyli dvakrát nejlíp a snažili se dohnat ztrátu vzduchu. Bylo to jako když vás někdo silně stiskne a pak náhle pustí. Její obličej byl jako ztělesnění čisté bolesti, oči měla silně sevřené.