Dívka bez smečky- 2season (Twilight saga)

14.Omluva

LIV

Seděla jsem u stolu naproti Samovi, zatímco Emily chystala s úsměvem jídlo. Sam před chvílí poslal Setha, aby všechny oběhl a vyřídil jim, že s nimi Sam chce mluvit. Od té doby, co jsem Samovi řekla, že po boji s Koyukonem odejdu, se na mě dívá jinak. Pořád s láskou a starostí, ale tentokrát tam přibylo něco, co jsem nedokázala rozlišit.

Když se zvenku ozval ruch, znervózněla jsem. Co když na mě budou ostatní naštvaní? Co když mě nepřijmou?

Jako první do domu vešel Jared, hned za ním vešla Leah s Jacobem a jako poslední vešel Paul se Sethem. Všichni se usmívali, ale jakmile mě spatřili, strnuli. Koukali na mě a já na ně. Byla jsem z nich tolik nervózní. Nevím proč, ale sjela jsem pohledem k Samovi a zahleděla se mu do očí. Možná jsem čekala, že se mě zastane, možná jsem ale taky čekala, že v jeho pohledu najdu odsuzující nenávist, které se tolik bojím. V jeho pohledu jsem ale našla loajalitu.

,,Nekoukejte tak blbě a sedněte si," poručil jakoby nic.

,,Ke zrádci si tedy nesednu!" řekla Leah tvrdě. Její slova mě zabolela víc, než ten nejsilnější kopanec do břicha. Věděla jsem ale, že to nemyslela zle. Leah je velmi citlivá vlčice a zradu nese velmi těžce. Nemám jí za zlé, že mě nazývá zrádcem. Vždyť má vlastně pravdu...

,,Leah!" okřikl ji Sam, ale já se rozhodla zasáhnout. Nechtěla jsem, aby se někdo kvůli mně pohádal, a už vůbec ne lidi z této smečky.

,,Ne Same, Leah má pravdu. Jsem zrádce. Opustila jsem smečku a přidala se k nepříteli a to je neomluvitelný. Nebudu se tu obhajovat ani omlouvat, protože to, co jsem udělala, se ani omluvit nedá. Taky to po vás ani nechci, nechci, aby jste mi odpustili. Klidně mě nenáviďte, urážejte...ale prosím, dovolte mi vám pomoct..." zaprosila jsem.

Chvíli bylo ticho. Všichni nejspíše zvažovali má slova. Po chvíli se ozval Seth.

,,Je mi jedno, kdo si co myslí, já vím své...zachránila jsi mi život, ne poprvé a určitě ne naposledy. A i kdybych chtěl, nedokázal bych tě nenávidět, zároveň ti nemám co odpouštět. Pro nás všechny tohle byla tvrdá doba, která dnešním dnem skončila. Takže ten, kdo tě znovu nazve zrádcem, pro mě přestane být přítelem." Jeho pohled sjel na Leah a potom se krátce podíval na každého ze smečky, než se jeho pohled usadil na mně. Poté se roztomile usmál a sedl si vedle mě. Byla jsem mu tolik vděčná, že jsem se pod stolem natáhla pro jeho ruku, kterou jsem pevně stiskla.

Po pár sekundách si ke stolu sedl i Jared. ,,Sice se na tebe zlobím, ale nedokážu tě nenávidět, na to tě mám až moc rád," řekl mi s mírným úsměvem.

,,Děkuju," pošeptala jsem k němu, na čemž na mě mírně kývl. Poté se můj zrak přesunul k Jacobovi. Oba jsem si hleděli do očí a tím zahájili tichou konverzaci, ke které nebyly potřeba slova. Z jeho pohledu jsem vyčetla, že mě miluje, ať jsem udělala cokoli.

,,Pojď sem...!" usmál se a roztáhl svou náruč. Já jsem neváhala, vstala a skočila Jacobovi kolem krku. Naše obětí tolik pevné, že by ho normální člověk nejspíše nevydržel. Když se odtáhl, ještě jednou se na mě usmál, políbil mě na čelo a sedl si vedle Sama.

Leah svým pohledem vyhledala ten můj. I její výraz vyzrazoval hodně...omlouvala se. Taky říkal, že mi mou zradu sice odpouští, ale stále si jí bude pamatovat. A já jí za to byla vděčná, protože jsem věděla, že víc po Leah ani nemůžu chtít.

Když si i ona sedla, uvědomila jsem si, že jediná osoba, která ještě pořád stojí, je Paul. S velkým nádechem jsem se na něj otočila. On se na mě ale ani nekoukl.

Bez jediného slova si sedl na volnou židli vedle Jareda a založil si ruce na hrudi. Jeho reakce na mě mi vyrazila dech. Čekala jsem všechno...že bude křičet, nadávat, rozbíjet věci nebo mi vyčítat kde co, ale to, že zůstane zticha jsem nečekala a myslím, že je to ta nejhorší varianta.

Jako spráskaný pes jsem si sedla zpět na své místo a Sam se okamžitě ujal slova.

,,Teď, když je Liv zpět, se můžeme plně soustředit na obranu našeho území. Dali jsme Koyukonovi jasné znamení, že pokud naše území neopustí, tak zaútočíme. Koyukon naše varování ignoroval a tudíž nám nezbývá nic jiného, než naše území bránit vlastní krví a bojovat."

,,A jak to chceš provést? Nečekaně zaútočit?" zeptal se Jared. Sam ale zavrtěl hlavou ,,To v žádném případě. Náš kmen si po generace zakládal na čestném chování, takže i Koyukonovi dáme zprávu, kdy si přijdeme vzít naše území zpět."

,,A zahrneme do boje i Culleny?" zeptal se pro změnu Seth. Jacob nedočkavě čekal na Samovu odpověď. I tentokrát Sam odpověděl záměrně.

,,Ne, Culleny do toho tahat nebudeme. O své problémy se dokážeme postarat sami, navíc si myslím, že Koyukon se svou smečkou nebudou takový oříšek, jako jsou Voltuři."

,,Být tebou, tolik Koyukona nepodceňuji," vyklouzlo mi z úst. Všichni se na mě otočili a tak jsem pokračovala: ,,Koyukonova smečka sice nestojí za nic, nemají disciplínu, řád, ani pořádné vedení, ale zato Koyukon je velmi chytrý a ostražitý vlk. Jeho bych nepodcenila. Klidně by obětoval život celé jeho smečky, jen aby nás zničil, a to ho dělá nebezpečného."

Sam nad mými slovy uznale kývl. ,,Liv má pravdu. Koyukona nesmíme podcenit. Proto dnes večer svoláme kmenovou radu, kde se na všem dohodneme se starými vlky jak dál," pak se Sam otočil na Jacoba. ,,Chci, aby se této rady zúčastnili i Cullenovi. Chci je na Koyukona upozornit a taky chci, aby věděli, kdy se boj uskuteční, aby se do něj náhodou nepřimotali."

Jacob srozumitelně kývl. V tom vešla usměvavá Emily a oznámila, že má hotové jídlo.

Po výborném jídle jsme se všichni odebrali si ještě před kmenovou radou buďto odpočinout, nebo se proběhnout.

,,Jdi k nám domů, táta je sice u Charlieho, ale já budu za chvíli zpět. Jen skočím k Cullenům, abych jim vyřídil Samův vzkaz a pak dnešní volný čas strávíme spolu," pošeptal mi Jacob do vlasů, než mě do nich políbil a nasedl na svou motorku, na které se rozjel pryč.

Když jsem došla k našemu domu, neudržela jsem se od dojetí. Myslela jsem že, tenhle dům už nikdy neuvidím, že ho už nikdy nenazvu domovem. No a jsem zpět...i když jen na chvíli. Vešla jsem dovnitř a jen se tak prošla v místnostech. Když už jsem usoudila, že je tohohle vyšinutého chování dost, rozhodla jsem si dát horkou vanu.

Vana už byla téměř plná, když jsem kohoutek vypnula. Chystala jsem se akorát přetáhnout tričko přes hlavu, když se ozvalo hlasité zabouchání na dveře. Trochu jsem leknutím poskočila. Billy i Jacob měli klíče a nikdo jiný ze smečky by sem přece nešel, když jsme se teď viděli u Sama.

Pomalým krokem jsem se vydala k vchodovým dveřím. Chytla jsem za kliku a na jeden velký nádech jsem otevřela.

,,My dva si musíme promluvit," řekl Paul a bez dalších slov vešel do domu.