Dívka bez smečky- 2season (Twilight saga)

2. Cizinec

Liv

Ať jsem se snažila sebe víc, ať jsem používala všelijaké zkratky a dokonce jsem i podváděla, nedokázala jsem Paula předběhnout a tak nakonec vyhrál. 

,,Vyhrál jsem" poslal mi a já cítila jak se usmívá. Nic jsem na to neodpověděla, jen jsem po pozorně sledovala. Ve vlčí podobě jsem ho viděla naposledy ten večer co zemřel Embry. V tu chvíli byly všechny špatné pocity zpět. 

,,Vyzvedni mě dnes v 8" řekla jsem bez emocí a rozeběhla se pryč. Ani nevím jak dlouho a jakým směrem jsem běžela ale potřebovala jsem zase být chvíli sama, jen se svými myšlenkami. Nakonec jsem doběhla na to soukromé místečko které mi kdysi ukázal Jacob. Poslední dobou jsem tu byla často, byl tu takový klid. Jen já a hlasité vlny které dole pod útesem narážely v plné rychlosti do velkých kamenů na pláži.

Jedna velká část mě si přeje konečně si odpustit všechny ty věci které se stali ale je tu ještě jedna část která si přeje abych si to vyčítala do konce života a já mám strach že ta druhá část je silnější. 

Z myšlenek mě vytrhl neznámí pach. Nepatřil nikomu ze smečky ani Cullenům. Zavětřila jsem a téměř okamžitě se rozeběhla po pachu. Byla jsem si jista že jsem blízko. Pak jsem v dáli zahlédla šedohnědou skvrnu. Byl to vlk...no spíš vlkodlak. Ihned jsem se vydala za ním ale byl rychlejší než já. Když už jsem myslela že je pryč, ucítila jsem další pach. Byl jich tu víc, možná celá smečka. Věděla jsem že pro mě není bezpečný tu zůstávat ale něco ve mě mi nedovolilo utéct, už ne. 

V tom se přede mnou objevil vlk. Měl perfektní zbarvení černo-šedo-bílé barvy. Téměř okamžitě jsem se postavila do útočné pozice a vystrčila své ostré zuby ve znamení že jsem připravena na útok. Ten vlk ale vůbec nevypadal jako by se chystal zaútočit. Ani nebyl ze mě nervozní. Nevrčel ani mě se nekrčil aby lépe čelil útoku. Jen si mě pomalu obcházela a nespouštěl ze mě zrak. Já z něho tedy byla hodně nervozní, určitě bych se cítila líp kdyby se netvářil tak v pohodě. Jako by ze mě vůbec neměl strach. Jako by se snad dokonce bavil mými pocity. 

Už jsem se rozhodla zaútočit když se ozvalo zavití. Nepatřilo nikomu z mé smečky takže muselo patřit těm vlkům od něj. Co bych zato teď dala kdybych mohla vědět co to vití znamená. Vlk naproti mě se na mě naposledy podíval než se rozeběhl pryč.

Sakra tak tohle bylo divný. Téměř ihned jsem se rozeběhla k Samovy. Bylo už pomalu něco kolem 8 ale já teď neměla na nějakou večeři čas, alespoň ne dokud neřeknu Samovy to co se dnes stalo. 

Doběhla jsem na prach Emilyna domu a čekala. Během chvíle už ke mě došla Emily a na tváři jí hrál úsměv. ,,Ahoj...Liv. Počkej skočím ti pro oblečení" řekla a na chvíli odběhla. Po dalších pár chvílich byla zpět a držela v ruce až moc pěkné oblečení. 

Převtělila jsem se a nechápavě se podívala na kupu oblečení v její ruce. ,,Víš že by mi naprosto stačilo staré tričko a Samovy tepláky, že jo?". Emily se sladce zasmála a než mi podala oblečení řekla ,,To sice ano ale na rande se ve starém tričku a pánských teplácích nechodí..."

No jasně! Paul jí řekl o naší večeři. Kretén! Vzala jsem si od ní oblečení a rychle si o oblékla. ,,Je tu Sam?" zeptala jsem se a koukla jí přes rameno. Emily si založila ruce na prsou ,,Ne,vlastně je u vás, říkal že si musí promluvit s Jacobem. Proč?". Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy než jsem se zase otočila k Emily ,,Potřebuji s ním mluvit, tak se měj. Zítra na snídani" usmála jsem se na ní, zamávala a vydala se zpět do lesa. ,,Liv..." zavolala na mě ještě Emily ,,Jdi s Paulem na tu večeři...". Chvíli jsem stála na místě a hleděla na ní. Mírně jsem kývla a rozeběhla se do lesa. Věděla jsem že ve vlka se přeměnit nemůžu, to bych Emily nemohl udělat po tom co mi půjčila to své sexy oblečení a ta jsem to vzala zkratkou lesem.

Kráčela jsem ke našemu domu když akorát přijížděl Paul. Vyskočila z auta a tak krásně se na mě usmál až se mi skoro podlomila kolena. ,,Vypadáš...krásně" řekla ale já věděla že buď lže a nebo mu opravdu musím připadat krásná i když mám zpocené a rozcuchané vlasy přilepené na čele, nohy špinavé od hlíny a vůbec, vypadala jsem strašně. ,,Děkuju" špitla jsem a začervenala se ,,Ale naše večeře se musí přesunout". Paulův úsměv opadl. Šlo na něm vidět že mu to vadí ale kývl. 

Otočil se a chystal se nasednout zpět do auta. ,,To tě ani nezajímá proč?" zeptala jsem se aniž bych o tom přemýšlela. V tom Paul vybuchl. Naštvaně praštil do svého auta a zakřičel na mě ,,Nemusíš mi říkat důvod...vím že žádný není. Prostě se mnou nikam nechceš jít...a mě to vytáčí víc než cokoli jiného!" Hned jsem na něm poznala že je opravdu naštvaný...možná až moc. ,,Paule, uklidni se" zašeptala jsem klidným hlasem, ale Paula to ještě více naštvalo. ,,Já že se mám uklidnit?! " V tu chvíli se ve dveří domu objevil Sam s Jacobem a vystrašeně koukali na mě a Paula. I oni poznali že je Paul naštvaný a že to opravdu není dobrý. 

,,Paule, víš že se neovládáš,musíš se uklidnit..." zkusila jsem to znovu. ,,Jistě že to vím, Liv. Ale víš to i ty tak proč se mnou nechceš jít na tu zatracenou večeři?! Kdyby jsi šla, nemusel bych být teď naštvaný!" křičel na mě Paul a Sam s Jacobem se pomalu připravovali, kdyby bylo potřeba zasáhnout. Mě ale Paulova slova taky naštvala ,,Nesvaluj na mě, že jsi naštvaný. To že si nenecháš vysvětlit důvody je tvůj problém...a pokud s tebou nebudu chtít jít na večeři tak prostě nepůjdu a nikdo mě nedonutí, ani ty a ten tvůj vztek!" to jsem ale neměla říkat. Paulova číše jeho tolerovaného vzteku přetekl. Během vteřiny se přeměnil a vystartoval mým směrem. Sam s Jacobem se ihned rozeběhli k ním ale všichni jsem věděli že byly až moc daleko než aby dokázali Paula včas zastavit. Mohla jsem se proměnit a čelit Paulovy ale to jsem nechtěla a ani nemohla. Nedokázala bych ublížit někomu dalšímu z mé smečky a už vůbec ne Paulovy. A tak jsem sklonila hlavu, zavřela oči a čekala na to co mi rozzuřený Paul udělá. Ale to jsem se nikdy nedozvěděla. Odnikud vyskočil ten záhadný vlk s dnešního odpoledne a skočil po Paulovy než mi stačil něco udělat.

Oba se do sebe nelítostně pustili, zatímco já, Sam a Jacob jsem na ně šokovaně hleděli. Po chvíli oba přestali. Ten cizí vlk si okamžitě stoupl přede mně a zabral obraný postoj. ¨

Chtěl mě chránit?! Jakmile Paulovy došlo co udělal a koho chtěl napadnout, stáhl se. Ihned jsem cítila jeho bolest z toho že mi chtěl ublížit. ,,Omlouvám se Liv, tolik se omlouvám" poslal mi myšlenku. 

,,To je dobrý Paule, jsem v pořádku. Nic se nestalo" řekla jsem a usmála se na něho. I tak jsem ale pořád cítila jak byl na sebe naštvaný a to že by se nejraději zabil. Pak se ale jeho pozornost přesunula na vlka který ještě pořád stál přede mnou a ostražitě koukal na něj i Sama s Jacobem. 

Paula se ihned zmocnila další zuřivost. Chystal se znovu na toho cizince zaútočit ale to už se do toho vložil Sam ,,Tak dost Paule! To by stačilo!" pak se otočil k tomu cizinci. Ten určitě ze Sama musel vycítit jeho alfovskou pozici. Naposledy se na mě ohlédl než se rozeběhl do lesa a já vypustila všechen vzduch z plic o kterém jsem ani nevěděla že držím. ,,Liv!" rozeběhl se ke mě Jacob a silně mě objal. 

Ani jsem si neuvědomovala jak jsem byla z té situace vystresovaná. ,,Jsi v pořádku?" došel ke mě Sam a pohladil mě po vlasech. Udýchaně jsem kývla a zahleděla se na místo, kam se před chvíli ten vlk rozeběhl. Pohledem jsem hledala Paula, ten byl ale už pryč.  Věděla jsem jak byla na sebe naštvaný a já byla zase naštvaná na sebe, že jsem ho vlastně vyprovokovala k tomu aby vybuchl.

,,Kdo to k sakru byl?" zeptal se Jacob a pořád mě k sobě tiskl. ,,To jsem vám právě šla říct. Myslím že je na našem území nová smečka" řekla jsem a zahleděla se společně se Samem a Jacobem do temného lesa.

 Omlouvám se že to tak trvalo ale neměla jsem vůbec čas, doufám že se vám další kapitola líbí! :)