Mr. Baffling [CZ Larry Stylinson]

#4 | Princess17

Louis's pov

Líně jsem posedával v kanceláři a projížděl si chatový web (pozn. aut. - je to divné spojení, i know :D). Ten, co jsem si s ním psal asi 15 minut už stejně nenapsal, ale já věděl, že to papírování počká. A že bych se správně měl připravovat na uvítací pohovor, ale stejně nebylo co. O firmě jsem toho věděl poměrně dost a otázky jsem si taky připravovat moc nemusel. A tak jsem si znova projížděl, kdo je na tom webu online, než jsem narazil na někoho s přezdívkou princess17. Najel jsem na profil a zjistil, že je to kluk. Uculil jsem se a napsal mu.

Me: Ahoj 😺

princess17: Ahoj 🖐

Me: Jak se vede?

princess17: Dobře, ct?

Me: Nuda, už jsem v práci.

princess17: No vidíš, mně asi za hodinu a půl čeká pohovor, tedy spíše takový vstupní pohovor. 😁

Me: Jo, tak to já taky na někoho čekám. Snad přijde na čas 😡 Nemám rád nedochvilnost.

princess17: Neboj, to já taky ne. 🤣 Jsem kvůli tomu dneska vstával o 2 hodiny dříve.

Me: Och, tady se chce někdo zalíbit. Nebo je snad nervózní?

Pak bylo najednou ticho, a tak jsou usoudil, že zřejmě potřeboval čas, aby čosi mohl udělat. Já taky musel, tedy „musel", a tak jsem mu odepsal a vypnul jsem si zvuk, takže kdyby mi napsal, nevěděl bych stejně o tom.

Me: Viděl bych to na tu nervozitu. 🕵

Me: No nic, já jdu pracovat. Měj se a hodně štěstí na pohovoru.

princess17: Promiň, něco jsem dělal. Jo, nervozita. A děkuji 😜

Zkontroloval jsem si hodiny a vydechl. Měl dostatek času, ale já začínal být zvědavější a zvědavější na to, kdo vlastně přijde. Netuším, jestli to bylo schválně, nebo prostě to tak bylo, ale Nick mi neukázal jeho fotku. Buď ji jen zkrátka nepřiložil k životopisu (Nick jí tudíž po něm nechtěl), nebo jí Nick ztratil. Ale pravda, nejsme žádná modelingová agentura, která by potřebovala vědět, jak daná osoba vypadá. Když se podívám z kanceláře, uvidím mnoho krásných mužů, kteří by i teoreticky stáli za hřích, zároveň ale i dost těch, od kterých se držím zkrátka i v tom profesním vztahu.

Začal jsem tedy vyplňovat papíry a tak jsem se do toho zabral, že jsem si neuvědomil, kolik času najednou uplynulo, poněvadž mi někdo klepal na dveře. Pozval jsem je dál a uviděl jsem svou sekretářku Sarah. Pousmál jsem se na ni. Bylo vtipné, že si o mně stále myslela, že jsem hetero a mnohokrát se mně na akcích snažila sbalit. Zatím jí to ani jednou nevyšlo, ale stejně by to nevyšlo tak jako tak – se zaměstnanci nespím. Možná se najde časem výjimka, ale ona to rozhodně nebude. Základím faktem totiž je, že to musí být ON, a ne ona. Čili to v tuto chvíli už pro ni skončilo.

„Pane Tomlinsone, vedu vám pana Stylese," oznámila mi a já jen přikývl, přičemž jsem zkontroloval hodiny. Měl ještě 5 minut času. Dochvilný, tohle mám rád. Už tímto si u mě udělal dobré jméno a to ho ani nepotřebuji vidět nebo snad znát.

„Pozvěte ho dál. A mezitím mi udělejte kávu... a panu Stylesovi doneste prozatím sklenici vody, děkuji, Sarah," usmál jsem se a přikývnutím na ni. Ona taktéž přikývla a pak už se na někoho otočila. Já se postavil a očekával jsem ho.

Harry's pov

„Pane Tomlinsone, vedu vám pana Stylese," oznámila žena onu panu Tomlinsonovi a já se nervózně ošil.

„Pozvěte ho dál. A mezitím mi udělejte kávu... a panu Stylesovi doneste prozatím sklenici vody, děkuji, Sarah," zatajil se mi dech, když jsem uslyšel jeho hlas. Proboha, čekal jsem někoho staršího, ale už podle hlasu se dalo celkem jednoznačně soudit, že můj vlastní šéf nebude o moc starší, než jsem já sám. No super. Teď by mohl být ještě sexy a já se ztrapním při vstupním pohovoru tím, že omdlím nebo bůhví co. Jo, to by ještě vážně chybělo. A tak jsem jen nervózně přešlápl na místě a čekal dál. Žena v červeném – tedy Sarah – se na mně otočila a rukou naznačila, že mohu jít dál. Nadechl jsem se, ještě se v klidu uklidnil a pak se vstoupil dovnitř.

Skoro jsem se neubránil a zalapal jsem po dechu, když jsem ho spatřil. Kurva! Jak si s ním mám povídat, když je takový, jaký je. Jeho modré oči mně propalovaly dominantně, říkajíc, kdo je tady nahoře. Jeho ostré lícní kosti byly vystouplé a já si tak nějak přál, abych se jich mohl dotknout.

Ne, to nechceš Harry!

„D-dobrý, dobrý den," vykoktal jsem konečně po chvíli a on se uchechtl. Uchechtl se mi?! Vážně?! Zhluboka jsem se nadechl a sledoval ho. Klid, opravdu to chce klid.

„Těší mně, Louis Tomlinson," natáhl ke mně ruku a já polkl. Podíval jsem se znova do jeho očí, ze kterých se v tuto chvíli nedala vyčíst žádná emoce, a pak jsem přišel k němu blíže, abych si s ním mohl podat ruku.

„H-harry, Harry Styles," dlouze jsem vydechl. Ucítil jsem poměrně pevný stisk, stále říkajíc toho o něm poměrně dost. Po chvíli pustil mojí ruku a já ji rychle, a samozřejmě i nervózně, stáhl k tělu.

„Posaď se," pousmál se na mně a pokynul mi rukou. Já jen přikývl a posadil jsem se na židli, která se oproti tomu stolu a i jeho židli zdála tak miniaturní. V tu chvíli, když jsem se probral z mini tranzu, jsem si uvědomil, že mi ihned začal tykat. Sakra, měl jsem využít čas ráno a místo toho, abych trávil půl hodiny ve sprše, jsem tam klidně mohl trávit pouhých 10 minut a zbylých minimálně 15 být ještě chvíli na počítači a zkoumat, koho to vlastně potkám a za kým jdu. Jsem blbec!

Tak, přišlo veeelké odhalení Harryho přezdívky 😏 Lebo by sa isto nedalo dle přezdívky poznat, že je to on, eště když je to ten samý rozhovor. 🤣

😂😂Inak som si dneska urobila plány a vyšlo mi cca 150 dílů, ale chci toho fakt dost na tuto povídku, takže to snad vyjde. Jak jsem psala na skupině (Thes's wattpad) a i v Bodyguardovi → příští týden nebude jediný díl 😇💘 Chci si jich dost předepsat, tak jsem zvědavá, jak dopadnu (asi to vidím i na psaní ve škole)

Nič, snad sa páčí. Jakýkoliv díl očekávejte DALŠÍ TÝDEN.

Pac, Ther xx