Mr. Baffling [CZ Larry Stylinson]

#1 | Interview

Harry's pov

Začal jsem skákat snad dva metry do výšky. V tuto chvíli jsem byl rád, že bydlím ve své skromné garsonce maximálně tak s kočkou, poněvadž mít spolubydlícího, tak má v tuto chvíli ze mně blázna. Ale já byl nesmírně nadšený! Proč? Protože mně přijali do práce, a ne jen tak ledajaké.

Rychle jsem přiskočil k notebooku a nervózně poklepával nehty do stolu, když jsem čekal, než najede. Hold tento počítač už měl svá nejlepší léta fungování za sebou a já si plně uvědomoval, že nutně potřebuji nějaký nový, lepší a rychlejší. Ale špatně se na něj šetřilo, když nebylo z čeho. A takhle práce, jéminkote, ta byla tak skvěle placená, že mi budou stačit tak 2 platy, abych byl schopen vyžít a zároveň si i nějaký ten počítač pořídit.

Když konečně najel, okamžitě jsem najel na chat a napsal mu. Komu? Kamarádovi z vysoké školy, kterou jsme přibližně před 4 měsíci úspěšně dostudovali.

Me: Dostal jsem tu práci! Mám ji!

Zee7: No vidíš, vždyť jsem ti to říkal, H.

Me: Nezlehčuj to, víš jak těžké se na to místo bylo dostat.

Zee7: Ano, vždyť jsem se tam také pokoušel dostat. :P Ale hold vybrali toho lepšího.

Zayn byl můj kamarád již dlouho. Od střední školy, kde jsme se oba jednou potkali v IT kroužku a od té doby na sebe nedáme dopustit. Zároveň on ví mé tajemství a já logicky ty jeho – on o mně ví, že rozhodně na holky nejsem, a já zase o něm vím to, že on není zase na vztah, ač si to o něm vlastně všichni myslí.

Zee7: V čem se tam vůbec chystáš jít?

Me: Klasicky.

Zee7: STYLESI! Nevezmeš si na sebe to staré a ošuntělé oblečení! Vždyť jdeš do prestižní firmy!

Me: Zayne, nech toho. Víš, že se v jiném oblečení ani necítím.

Zee7: To chceš hned vyfasovat bůhví jak šílenou přezdívku?!

Me: I já tebe. :*

Na oslavu toho, že jsme úspěšně ukončili vysokou školu mně Zayn pozval do klubu. Jednak ví, že to ze srdce nenávidím, ale taky věděl, že stejně nemám co na sebe, takže 2:0 pro mně, abych tam nešel. Ale on se nedal a dokopal mně obléknout si něco, co ze srdce nenávidím. Nesuďte mně, ale nemám to rád, opravdu ne. Doteď si moc dobře pamatuji co jsem měl na sobě a taktéž to leží zahrabané bůhví jak hluboko ve skříni. 

Ne, prostě jsem se v tom oblečení necítil a nikdy toto nebude můj styl. Raději mám rád nagelované vlasy, poněvadž svoje vlasy nenávidím. Jsou všude a nedají se pořádně ani zkrotit. Pak brýle, které MUSÍM nosit, a pak vestu, košili a společenské kalhoty. Klasika, nic složitého na oblékání. Netuším, proč s tím vždycky všichni najednou mají problém.

Nicméně jsem si po ještě krátkém rozhovoru vlezl do sprchy, kde jsem se důkladně umyl, abych zítra voněl na první den v nové práci! Yeah, opravdu se to stalo! Opravdu mám práci! Jsem zvědavý, jaký bude šéf. Vlastně jsem ho ještě neviděl, zrovna v době, kdy jsem tam šel na pohovor, tam byl jeho zástupce, který mi ale popravdě nedával moc velké naděje na to, že bych snad tuto práci mohl dostat. Tedy, ne že bych si je já sám dával.

Louis's pov

„Bože, koho jsme to zase přijali?" zeptal jsem se znova, když se mi stále nedostávalo odpovědi na každodenní poradě před ukončením pracovního dne. Díval jsem se na jeho životopis. Super, nějaký nováček, který si o sobě bude myslet bůhví co, poněvadž se dostal do takto úspěšné firmy a to je po vysoké sotva pár měsíců. Uchechtl jsem se a hodil jeho složku na stůl. No, jak myslí. Ať si nemyslí, že by snad měl začátek v klidu a nebudu na něj spěchat. Ne, přesně naopak! Budu ho dřít, ať vidí, co je to práce. 

„Nech toho, víš, že někoho potřebujeme. Vždyť Jake skoro nic nedělá. Ani když mu to řekneš ty, tedy snaží se, aby to tak vypadalo, ale přitom vidíš, v jakém jsou tady počítače stavu," zavrčel Nick, načež s třísknutím zavřel notebook, který zjevně zase nedělal to, co on potřeboval, a já jen souhlasně přikývl. Jo, nový IT specialista by se nám tu na vedení hodil. Všechno tu padá a pomalu ani napsat dokument nejde. A to je to nejmenší, co člověk potřebuje.

„Fajn, tak ať se zítra za mnou staví okolo desáté hodiny, a zároveň ať mi to Sarah napíše do diáře. Uvidíme, koho si to vlastně tak trochu za mými zády přijal," zasmál jsem se a šťouchl ho přátelsky do ramene. 

„Neboj se, nebudeš litovat," oplatil mi šťouchnutí Nick.

„To bych ti taky radil. Jinak poletíte oba dva," ušklíbl jsem se, když jsem viděl, jak mu spadla čelist a zbledl ve tváři. Zasmál jsem se nad tím a se zavrtěním hlavy jsem si nasadil sako a odešel jsem se spokojeným výrazem na tváři dolů do garáží, kde jsem nasedl do auta a odjel.

Tak, new story je na světe. Jsem zvědavá na vaší reakci, ale mám s tím poměrně velké plány, tak doufám, že se bude líbit ^^