Má můj ručník!!

2 🚿

Super, konečně jsem se dokopala k tomu, abych jí ze svého bloku přepsala do počítače a vy si jí mohli přečíst. Doufám, že se vám bude dílek líbit, protože já věřím, že bude.

CrazyJZ

P.S.: Budu ráda za komentáře jakéhokoliv typu. :D

"Lily?" oslovila jsem ji, když jsem vešla do pokoje. Po té, co jsme se vrátili, jsem se rozdělili, Lily šla s kluky do společenky a já si šla na poslední chvíli musela dodělat úkol, takže jsem šla do knihovny. Ale teď, když jsem se vrátila, tak jsem uviděla Lily schoulenou na posteli pod peřinou.

"Víš, jak jsme se rozdělili?" zeptala se tlumeným hlasem, ale stále byla zachumlaná pod peřinou.

"No?" zeptala jsem se.

"S kluky jsme se něčemru hrozně smáli a když jsme vešli do společenky, tak tam seděl James. Hned, když jsem ho uviděla, tak jsem se mu chtěla omluvit, ale on nás hned obvinil z toho, že se spolu taháme , že jsem štětka a podobně," zavzlykala. "Když jsme mu vlepila facku za to, že mě nazval štětkou a řekla ať se vzpamatuje, že to není pravda a jestli si to o mě tohle po těch letech myslí, tak nemá cenu se mu omlouvat."

"Udělala jsi dobře," odvětila jsem jednoduše a přes peřinu ji objala. "Zasloužil si to."

"Potom jsem naštvaně odešla, ale už když jsem na něj křičela, tak mi stékaly slzy."

"Lily? Zůstaň tady, já se jdu bít," prohlásila jsem klidně. Byla jsem na něj naštvaná, že něco takového dokázal vypustit z pusy, ale snažila jsem se před Lily o klid.

"Nech ho, on za to nestojí," odvětila Lily rychle.

"Jestli ne on, tak někdo nebo něco jiného. Promiň, ale on si to zaslouží. Nemůžu si vybíjet zlost na nevinných."

"Ach jo," povzdechla si. "Jdu spát, až se vzbudím nechci tě najít na ošetřovně," dodala a více se zachumlala.

Než jsem vyšla z pokoje, tak mi dalo hodně velkou práci se chovat klidně. Měla jsem chuť ho roztrhnout jako hada. On řekl Lily, že je štětka. Naštvaně jsem vešla do společenky, kudy zrovna se svěšenou hlavou procházel.

"Jak jsi mohl?" zeptala jsem se vytočeně. "A prý, že jí miluješ. Kdybys jí miloval, tohle bys jí neřekl, ani kdyby to byla pravda."

"Co ty můžeš vědět o lásce?" odvětil smutně. "Já se kvůli ní jen trápím. K čemu mi těch 5 a půl roku bylo? Všechny holky na škole mě chtějí, stačí ukázat prstem a bude moje, kromě holky o kterou doopravdy stojím."

"Kdybys nebyl vůl, tak bys věděl, že se ti šla omluvit za ten dopis. Sirius jí přišel vynadat ke Třem košťatům, Remus s ním šel, aby ho pohlídal a zachránil mu život," zavrčela jsem na něj výhružně.

"Slyšel jsem, kluci mi vynadali a já nesmím do pokoje, dokud se Lily neomluvím," zesmutněl. "Jenže ona se mnou nemlouví, natož aby mě pustila k sobě do pokoje," zamračil se ještě víc.

"Neměl jsi tak vybouchnout," zavrčela jsem. "Udělal jsi chybu, takže musíš čekat následky," začínala jsem být čím dál tím naštvanější (zase). "Jak můžeš být, tak arogantní a myslet si, že ti to jen tak projde?" zeptala jsem se, měla jsem chuť se s ním poprat. "Jak tě vůbec napadlo jí nazvat děvkou?" skoro jsem vykřikla a chystala se zaútočit, ale zase mi to nevyšlo. Někdo mě chytil a já jsem se s ním začala prát. "PUSŤ MĚ," vykřikla jsem a snažila se vykroutit za železného sevření.

"Jamesi," řekl za mnou klidný hlas a osoba mě zvedla do vzduchu, takže jsem se začala kroutit ještě víc. "Jdi se omluvit Lily, hned. Já jí mezitím uklidním," pokračoval klidný hlas a já v něm konečně poznala Remuse.

Stále jsem sebou škubala, aby mě pustil, ale on nic. Prostě se se mnou vydal ven ze společenky. "Okamžitě mě pusť, tohle nemůžeš," bránila jsem se. Konečně mě postavil na zem a když jsem se otočila, abych mu vynadala a vrátila se k křičení na Jamese, tak si mě přehodil přes rameno. "Ty hulváte," zavrčela jsem a bouchala ho do zad. "Nikdy bych neřekla, že jsi nejhorší s té vaší čtyřky, ale jsi," pokračovala jsem. "Tohle je tak barbarský a pravěký, že už to více nejde," nezastavovala jsem se, ani když jsem věděla, že to není pravda. "Pravěký muži, můžu si prosím shrnout sukni, nebo se celé Bradavice podívají na mé spodní prádlo?" zeptala jsem se naštvaně, ale už to ze mě skoro vyprchalo.

"Nic vidět není, tedy z pohledu ostatních bradavických studentů," prohlásil klidně.

"Jak myslíš, to z ostatních?" zeptala jsem se a hned ho zase začala bušit do zad.

"Tím míním, že i kdyby sis jí stáhla, tak já jediný bradavický student, který je teď vidí, by je potom viděl stále," odvětil a vyšel se mnou ven.

"Nechceš se otočit?" zeptala jsem se. "Je mi zima," pokračovala jsem.

"Já vím, proto jdeme ven," zasmál se a já zvedla hlavu, aby se mi do ní nehrnulo tolik krve a prokrvila se. "Je to pro tvoje dobro, takže to neber ve zlém," řekl, když jsme se zastavili někde venku ve sněhu a mě došlo, co chce udělat.

"Ne," začala jsem, když si mě shodil do náručí a chytla jsem se ho kolem krku. "Prosím," zaškemrala jsem, aby mě neshodil do sněhu.

"Oba víme, že to tak jako tak udělám, takže se ihned pusť," věnoval mi nekompromisní pohled. Pustila jsem se ho a hned na to jsem padala do sněhu.

"Díky," zamračila jsem, vstala a odešla. Nechala jsem ho ze sebou ať se mi směje. Byla jsem úplně mokrá a zmrzlá. To si s ním ještě vyřídím.

"Cam počkej," zavolal na mě. Pomalu jsem se otočila a hned jak ke mně doběhl jsem ho strčila, aby spadl. Měla jsem štěstí. Neudržel rovnováhu a spadl. Začala jsem na něj házet sníh, ale to už ze mě naštvanost vyprchala a já jsem se u toho smála. A to dost hlasitě.