Archetyp: Matka

Než Erik umřel, měla jsem děsivý sen. Stál na střeše panelového domu a mával mi. Byl tak vysoko, že to vypadalo, jako by mi mával z nebe. Uklouzl a spadl ze střechy dolů. Polámal si obě nohy. Skuhral bolestí a plival krev.

Ráno Erik zemřel v kómatu. Udusil se vlastní krví. Pohřeb se konal týden před mými a Erikovými narozeninami. Býval by slavil šestatřicet.

Po pohřbu jsem trpěla nespavostí, přestože jsem byla k smrti vyčerpaná. Když se mi po několika dnech podařilo usnout, měla jsem noční můru o ženě ve smutečním. Stála v mé ložnici a když jsem ji zahlédla, natáhla paži a ukázala mi tři prsty. Děsivě se při tom zubila. Jen tam tak stála a řehtala se jako kůň. Zacpávala jsem si uši, abych ji neslyšela, a ona se mohla smíchy potrhat. Jako by jí dělalo radost, že mne k smrti vyděsila.

Přepadl mne strach z všudypřítomné smrti. Vzkaz ženy ve smutečním jsem si vyložila po svém. Zemřou tři lidé a Erik byl první z nich.

Na narozeniny mne čekalo nemilé překvapení. Ztratil se můj kamarád. Telefon měl vypnutý a od rána ho nikdo neviděl.

Ukázalo se, že prodělal mrtvici, upadl do kómatu a skončil na jipce. Po měsíci zemřel. 

Od té doby jsem se bála i vlastního stínu. Čím déle jsem nespala, tím horší byl můj stav.

Utekl rok a žena ve smutečním se vrátila. Vzbudila jsem se uprostřed noci. Budík ukazoval 4:06. Otočila jsem se na bok a u postele stála ona. Sklonila se a já viděla její obličej zblízka. Byl smrtelně bílý, její zuby nelidsky veliké, oči vypouklé. Ruce měla spojené za zády a mlčky na mne hleděla. Přišla si pro mě.

Zařvala jsem hrůzou a náhle se probudila. Byl to jen sen. Rozhlédla jsem se po ložnici. Byla pryč.

Zpocená jsem padla zpět do postele a zhluboka vydechla. Otočila jsem se na bok a pohlédla na budík. Bylo 4:05. Polilo mne horko, když v tom se ozval stisk kliky a zavrzání dveří.