Harry Potter a Alternativy nenávisti

55. Moudrý klobouk

Všechny ty povzbudivé řeči se snadno v hlavě říkaly, ale už hůř mu bylo, když mířil s Ronem a Hermionou na snídani. Ti po něm pořád chtěli vědět, co mu Snape udělal.

„Jak vidíte, přežil jsem to," odvětil Harry. „Věděl o Kořenech. Nevím jak, ale asi si to odvodil jako Hermiona," mluvil jejich tajnou řečí. „Myslím, že mě brzy čeká setkání s Brumbálem. A asi je to tak dobře. Nemůžu si to nechávat jen pro sebe, že? Zvlášť když jsem nebezpečný a nedokážu to ovládat."

„Nejsi nebezpečný," zareagovala hned Hermiona.

„Hm, tak nejsem," nechtěl se s ní hádat Harry. „Co děláš odpoledne? Mohli jsme se podívat na tu esej pro Whilea a udělat práci na Formule," změnil raději téma. Hermiona zmateně zamrkala.

„Tak jo, to bude fajn," usmála se na něj nakonec.

„Vždyť máme trénink od pěti," namítal Ron.

„Tak to máme po obědě do pěti dost času," pokrčil rameny Harry, ale dál už nemluvil, protože zrovna vcházeli do Velké síně. Jeho pohled okamžitě zamířil k učitelskému stolu, aby zjistil, že Severus už je na svém obvyklém místě poblíž Brumbála. Něco si říkali, a když Harry vešel, oba zmlkli, jako by je snad mohl slyšet. Harry předpokládal, že řeší jeho Divokou magii. Podle Brumbálova vážného výrazu to nevypadalo na to, že by mu Severus sděloval podrobnosti včerejší noci. Při tom by se pravděpodobně usmíval, jak u něj bylo zvykem.

Harry tedy sklopil hlavu a mlčky se posadil vedle Hermiony naproti Ronovi. Dnes měli palačinky. Aspoň něco mu zvedlo náladu. Možná by mohl zítra zajít za skřítky a mohl by jim s palačinkami pomoct. Dnes už neměl kdy, ale zítra ráno ještě před snídaní, aby si pročistil hlavu, to by mohlo vyjít.

„Hej, slyšeli jste to? Příští sobotu jsou Prasinky!" volal na ně Seamus, když kolem nich mířil na snídani. Tahle zpráva se už nejspíš šířila celou Velkou síní, protože studenti u všech stolů začali jeden přes druhého štěbetat a domlouvat si na příští víkend plány.

„Tak je nakonec povolili! Supeeer!" protáhl radostně Ron. Harry se podíval na Severuse, který ho upřeně sledoval a pak zase rychle pohledem uhnul. Ne, teď nemůže jinak. Za jiných okolností by možná Severuse požádal, jestli by svůj zákaz nemohl ještě zvážit, ale teď to určitě nepřicházelo v úvahu.

„Tak se dobře bavte. Já nejdu," oznámil svým přátelům Harry a ti na něj zůstali nechápavě zírat.

„Cože? Jak jako že nejdeš? To máme jít s Hermionou sami? Je Valentýn! Víš, jak to bude vypadat?" zhrozil se Ron. Hermiona se na něj pomalu otočila a zlostně se zamračila.

„No tak se mnou nechoď! Myslíš, že nemůžu jít s nikým jiným?" Harry nechápal, jak může být Ron takový ignorant, a když otevíral už pusu, kopl ho silně do nohy, aby se vzpamatoval.

„Au, Harry! Proč do mě kopeš?" zeptal se ho a Harry jen převrátil očima. V tu chvíli si všimnul Ginny, která kolem něj procházela na snídani a přitom se na něj usmála. Pro ten pohled si ani nevšimnul Hermiony, která mu říkala něco o tom, že se vážně nemusí snažit kvůli ní Ronovi něco naznačovat.

„Co-cože?" podíval se zmateně na svou kamarádku, ale ta už se dívala někam k havraspárskému stolu. Když se podíval tím samým směrem, uviděl, jak na ni Roger Davies mrká. Překvapeně se podíval na Hermionu, ale ta už celá zrudlá zírala zase do svého talíře.

„Co je?" nechápal Ron, který seděl naproti nim.

„Ale nic," odmávnul ho Harry.

„Tak proč nejdeš?" ptal se ho znovu Ron.