Black & White

5. Při smyslech?

Z pohledu Arona *

Flashback - pád Willa

Miluju běh! Miluju, když mi vítr cuchá srst a nevynechá jediný kousíček. Miluju, když vidím pod nohama ubíhající zem a okolo mihající se stromy, rostliny, krajinu.

Mohl bych běžet klidně celý den, nezastavit se. Uběhnout neuvěřitelně velkou vzdálenost a stejně se neunavit. Běh ve mně vyvolává pocit svobody. Nespoutanosti. Jako kdybych byl volný, předehnal všechny mé starosti, které by zůstaly daleko za mnou a běžel jen tak dál, bez ostatních vlků, bez Diabla.

Cítím, že se ochladilo. Moje nadměrně huňatá srst ale odolává chladu. Není pro mě problém běžet ve studeném větru, ani v zimě.

Vychutnávám si každičký kousek skoků, dokud do mě někdo nevrazí.

Vyvedlo mě to z rovnováhy, a tak  trochu nadskočím a srovnám se.

,,Eh, promiň." zaslechnu zleva. Podle hlasu poznám, že je to Will.

Všiml jsem si, že je vlček nějaký nesvůj.

Občas jsme takhle běhali bok po boku mnohakilometrové vzdálenosti.

Zdá se mi to, nebo je Will opravdu tak vyčerpaný?

,,V poho kámo, nad čím přemejšlíš?" zeptám se ho bezstarostně.

,,Nad..Howlie." Jeho udýchaná odpověd mě překvapila. Nejen kvůli tomu, že zněla tak unaveně, ale i kvůli tomu, co znamenala.

Proč přemejšlí nad Howlie? Sice je zraněná, ale to se občas stane každému.

Will se na mě podíval a přestal si dávat pozor na nohy. V cestě mu stál dlouhý napnutý kořen. Nechápu, jak si ho nemohl všimnout. Nestačil jsem ho varovat, a tak se mu do něj zapletla zadní noha. Zakopnul, několikrát se otočil, jak se snažil vyrovnat pád, udělal pár kotrmelců a pak....zmizel.

Vylekalo mě to, a proto jsem se na chvíli zastavil a prokličkoval mezi ostatními běžícími vlky.

Doběhl jsem přibližně tam, kde jsem Willa viděl naposled, ale nebyly po něm ani památky.

,,Wille? Wille!" zavolal jsem, ale nedostala se mi žádná odpověď.

Co teď?!

// (Pokračování Aronova pohledu bude v další části.)
//

Z pohledu Willa *

Neúnosně mě třeští moje vlčí hlava. Necítím skoro žádnou část těla. Pomalu ale jistě se vzpamatovávám.

Přetočím se na bok a hlavu přimáčknu k zemi, která je tentokrát cítit nějak měkce, což mě ale v tuhle chvíli ani nezajímá. Cítím se tak slabý, jakoby ze mě vyprchala všechna energie. Skoro nedokážu přemýšlet.

Mírně zakňučím a z vypětím všech sil se pokusím otevřít oči.

,,Hele, bacha, probouzí se!" Zaslechnu slabé špitání někde přede mnou. Donutí mě to naklopit uši dopředu a zpozornět.

Odlepím od sebe oční víčka a hned na to pomaloučku otočím hlavu za zdrojem toho zvuku.

Vidím úplně rozmazaně. Přes to ale dokážu rozpoznat, že se nacházím v nějaké místnosti.

K životu se probouzí i můj čich. Do nosu mě praští hned několik pachů, z nichž je nejsilnější...

Skořice?!

probleskne mi hlavou a co nejrychleji si zakryji tlapou čenich.

Nesnáším skořici!

Když jsem byl malé štěně, omylem jsem se dostal do příbytku lidí. Potkal jsem tam človíčka o trochu vyššího než já a ten mi provedl strašnou věc. Přímo na čumák mi hodil pytlík s obrovskou dávkou sypké skořice. Kvůli tomu jsem pak víc než půl roku necítil nic jiného než skořici. Bylo to příšerné!

Kde to vůbec jsem?

Znovu zakňučím pod vlivem té děsné vůně. I když se tomu vůně říkat nedá.

Konečně se mi povede dostat normální vidění. To, co ale vidím, mě přivádí k dalším otázkám.

***

Hurá :D Konečně se mi povedlo přidat další část. Strašně moc se omlouvám, že to tak trvalo a že je to tak krátký.

Teď se pokusím dávat další části častěji, nevim jestli se mi to vždycky povede během týdne nebo až o víkendu, ale tak uvidim :)

Snad se vám tahle část aspoň trochu líbila :)

Vaše Eleeko ^^