texty Ben Cristovao

Pod hladinou

Stejně nemá cenu brečet
nad tím co jsem měli,
můžem se jen poučit a doufat,
doučit a troufat,
si jít dál za tim, co jsme chtěli
a felit, s lidma co tu zbyli,
dokud bude last minute.

A slunce znova vyjde
a tráva bude růst,
a já ji zaleju vodou
ne vodkou, jako vůl,
a budu žít a kurva budu žít
a zase budu žít.

Můj život je v kuse jenom chlast
a párty, pak polykám plata prášků,
abych zahnal deprese,
žeru to jak vyjebanej fast food...

I když můj životní postoj,
vypadá, že jde všechno lehce.
Já mám pocit, že jdu peklem,
že to se mnou teďka sekne.

Žeru cipralex a zapíjím to sektem.
Cejtim se jak ve tmě.
Kolem sebe slyším "L.D. veď mě."

Takže se zas na oko
musím chovat jako leader
a svejm blízkejm a těm okolo,
nahánět do plachet ten vítr.
I když sám mám v lodi díru.
Umřel mi kámoš, dej mi sílu.

Na to máma mojí mámy,
takže odpočívejte v míru,
i když žiju bídu
nad hlavou gelotýnu
mam před sebou slunce
a za sebou tisíc stínů.
Nazdar problému velkejm,
jak tělo Petera Griffina.

Nejsem to mimino,
co dá nohy na ramena.
I když mi život prostřeluje
kolena, bije mě holema.
Biju se holejma rukama,
i když bodá mě nožema.

Vidim to jak včera,
jak jsme se smáli na sebe.
Dneska vzpomínáme na tebe,
koukáme na nebe.
Všechny ty hadry, gesta a Armani,
mě nikdy nedaj do sádry,
ty rány, jsem už zlomenej,
ale snažím se bejt pořád fit.

Ben:
Stejně nemá cenu brečet
nad tím co jsem měli,
můžem se jen poučit a doufat,
doučit a troufat,
si jít dál za tim, co jsme chtěli
a felit, s lidma co tu zbyli,
dokud bude last minute.

A slunce z dola vyjde
a tráva bude růst,
a já ji zaleju vodou
ne vodkou, jako vůl,
a budu žít a kurva budu žít
a zase budu žít.

V jedný sekundě se všechno
může změnit, rázem utichnou
všechny písně, který před tím zněly.
A všechny povrchní hodnoty
z vrchu spadnou k zemi,
tohle si člověk uvědomí,
až na pokraji zhroucení,
kde už nic není.

Beat mýho srdce se
někdy choval jako blázen,
tak sem nakonec skončil na
operačním sále,
kde jsem ležel přes dvě hodiny
bez narkózy, aby mě mohli
udělat šestnáct jizev na srdci
a já měl zase zpátky správnej beat.
Bylo to tak intenzivní,
že jsem úplně zapomněl,
na věci, který jsem do tý doby
považoval za důležitý,
v tu chvíli jsem si řekl
že na peníze už seru...
Že tu jsou lidi, který mají
pro mě mnohem větší cenu.

Zdravím svoji rodinu a mou
milovanou ženu, díky Bohu,
za každej další kousek života,
ve kterým můžeme bejt spolu,
někdo takový štěstí nemusí
vůbec mít a ztratil víc,
než si málokdo umí představit,
když si nezažil to svý.

Chci věnovat několik řádků
mejm kamarádům z ulice,
který přišly o svýho tátu
jediným výstřelem,
kterej vyšel omylem,
z hlavní pistole jeho
nejlepšího přítele,
nakonec se všichni
sejdem nahoře
a každej z nás tam
přijde se svým příběhem.

Stejně nemá cenu brečet
nad tím co jsem měli,
můžem se jen poučit a doufat,
doučit a troufat,
si jít dál za tim, co jsme chtěli
a felit, s lidma co tu zbyli,
dokud bude last minute.

A slunce z dola vyjde
a tráva bude růst,
a já ji zaleju vodou
ne vodkou, jako vůl,
a budu žít a kurva budu žít
a zase budu žít.

Stejně nemá cenu brečet
nad tím co jsem měli,
můžem se jen poučit a doufat,
poučit a troufat,
si jít dál za tim, co jsme chtěli
a felit, s lidma co tu zbyli,
dokud bude last minute.

A slunce z dola vyjde
a tráva bude růst,
a já ji zaleju vodou
ne vodkou, jako vůl,
a budu žít a kurva budu žít
a zase budu žít.