Rogue One: Střípky z izolace

Rány, co se nezhojí

„Otevřete, doktore," ozval se strohý hlas kapitána Pterra. Erso si jen povzdechl, ale neudělal nic. Za těch pár dní, co na Eadu strávil, už přišel na to, že si kapitán dveře dokáže otevřít dokonce i sám. Upřel pohled na zem – byla tak vyleštěná, že v ní spatřil svůj odraz – tvář zničeného muže, který ztratil úplně vše. Raději tedy vzhlédl a spatřil poněkud naštvaného imperiálního důstojníka v černé uniformě.
„Čemu vděčím za vaši přítomnost, kapitáne Pterro?"
„Přišel jsem vás varovat," začal důstojník s dosti nabubřelým tónem.
Erso si jen rezignovaně povzdechl. „Všechny seznamy věcí, co mám a nemám říkat, jsem úspěšně zapomněl. Zkuste mi to sepsat, třeba se to někdy naučím."
Pterro se bez vyzvání posadil a probodl ho chladným pohledem. „Vaše chování je poněkud nepřijatelné, doktore Erso."
„Já do cizích ubikací bez pozvání nevstupuji," odvětil Galen a raději pohlédl jiným směrem.
„Protože ani nemůžete, čistě pro vaše bezpečí. Já znám vaše politické názory, Galene Erso."
„Ano, vyjádřil jsem se několikrát," namítl vědec zcela bez výrazu. „Jaké jsou vaše výhrůžky teď, kapitáne Pterro? Věřím, že vám Krennic poskytl kompletní instruktáž."
Pterro nehnul ani jediným svalem v obličeji. Upřeně Ersa pozoroval. „Myslím, že bude lépe, když budete spolupracovat, doktore," pronesl tiše. „Guvernér Tarkin je odhodlán testovat vaši loajalitu. Práce pro Impérium je pro vás přijatelnější než výslech, vězení a následná poprava, nemyslíte? Přesně o to Tarkinovi jde."
Galen ztuhl. „A o co jde vám, kapitáne?"
„V mém zájmu je totéž, co je v zájmu komandéra Krennica – dokončit projekt a zabránit tak všem konfliktům s Aliancí již v jejich zárodku."
„Masové zabíjení, já vím. O nic jiného Impériu snad ani nejde, ale copak mi zbývá něco jiného, než Krennicovu velkorysou nabídku spolupráce přijmout?"
Pterro přikývl. „To zní velmi rozumně, doktore. Doufám, že o tom budete přesvědčen natolik, abyste ujistil i Tarkina. Impériu je jedno, co si tu vykládáte v soukromí. Jde o vaše působení na veřejnosti."
„Poslyšte, Pterro, proč Krennic nepřijde odvykládat tyto naučené repliky sám?" Utnul Erso jeho monolog, který už začínal být vyčerpávající.
„Komandér Krennic má příliš mnoho práce."
„A vy příliš mnoho iniciativy. Ambice. Touhu dotáhnout to daleko. Přeji vám hodně zdaru, kapitáne. A možná i vám někdy dojde, že přes zabíjení cesta nevede."
„Některé oběti jsou nutné, doktore Erso," poznamenal důstojník a otočil se k odchodu.

„Nějaké zprávy, kapitáne?"
„Nic nového, guvernére. Ale myslím, že jsme dospěli k pokroku. Galen Erso bude spolupracovat a možná bude i ochoten omezit vyjadřování svých pochybných ideálů."
Tarkinův hologram přikývl. „Dobrá tedy. Věřím, že na něj dohlédnete. Co vím, je jeho úloha ve vývoji zbraně poměrně klíčová. Nějakou dobu ho musíme udržet ve funkci, ačkoliv to znamená Krennicův vliv."
Kapitán Pterro kývl. Proti Krennicově vlivu upřímně nic neměl, ale na druhou stranu, vždycky se hodilo mít pojistku. Guvernér Tarkin k tomu posloužil přímo dokonale. Nadějný důstojník se stal jeho kontaktem ve věci projektu Hvězdy smrti a pro Pterra to znamenalo jisté místo i v případě, že by mladší komandér Krennic opět selhal.
„Držte ho zkrátka, kapitáne," dodal ještě guvernér.
„Krennica či Ersa?"
„Pro jistotu oba," protáhl Tarkin povýšeně. Krennic, podle něj buran z dělnické třídy, který získal hodnost prakticky náhodou, mu byl opravdovým trnem v oku. „Zůstaňte na příjmu. Kdyby se dělo něco hraničící s, řekněme, podezřelou činností, podejte mi zprávu."
„Rozkaz, guvernére," přikývl Pterro.
„Přeji hodně zdaru." S těmito slovy hologram zmizel.

Krennic usykl bolestí, když omylem pohnul rukou, kterou rozhodně hýbat neměl – zásah blasterem od Lyry zanechal velmi nepříjemnou stopu. Pocítil vztek, a ten se ještě umocnil, když si vzpomněl na Tarkina. Tarkinova Iniciativa, to zrovna, pomyslel si. To zrovna. Guvernér disponoval fenomenální schopností strkat svůj dlouhý nos všude, ale zrovna v případu superzbraně nešlo ani tak o strkání nosu, jako o snahy přivlastnit si cizí práci. A co hůř, jeho práci.
Letmo začal projíždět všechny podklady a dokumenty pro Galenův výzkum. Nerozuměl ani polovině z toho, co tam bylo napsáno, ale na druhou stranu dokázal naprosto znamenitým způsobem předstírat, že je mu vše naprosto jasné.
„Jdete pozdě," poznamenal, když konečně vstoupili členové výzkumného týmu. Jediným pohledem je všechny vyhodnotil jako potenciální Tarkinovy přívržence a jelikož se opravdu mizerně vyspal, vypadalo to, že půjde o poněkud nepříjemné setkání.
„Moc se omlouvám, pane, ale výzkumy..." odvážil se začít jeden z vědců.
Krennic mu věnoval velmi blahosklonný výraz. „Vaše omluva přijata, doktore. Chápu, že například guvernér Tarkin a jemu podobní jsou příliš zaneprázdněni na to, aby dali o disciplínu v elitních výzkumných centrech." Jeho hlas zněl jedovatě a chvíli panovalo zaražené ticho.
To po chvíli přerušil dotaz: „Neměl se zúčastnit i doktor Erso?"
Důstojník si dlouze povzdechl. „Ah ano, Galen, jistěže měl. Jeho přínos bude pro tuto skupinu zcela klíčový, ale žel bohu se stále nevzpamatoval z rodinné tragédie, kterou způsobila jeho manželka, která se nechala zlákat separatisty..."
Ozvalo se odkašlání. „Omlouvám se za zpoždění." Galen Erso usedl ke stolu bez jakéhokoliv výrazu, prázdnota v jeho duši se odrazila do jeho tváře. Většina přítomných však jeho neštěstí vůbec nebrala v úvahu.
„V pořádku, Galene, já to chápu," Krennic se opět usmál. „Udělej si pohodlí." A nabídl mu sklenici.
Doktor Erso poděkoval skoro nehlasně a pohlédl na všechny účastníky jednání. Všiml si, že on sám je mezi nimi nejmladší. Z jejich tváří většinou čišelo čisté nadšení pro výzkum a nebo naprostá oddanost vůči Impériu. Ani jeden však nevypadal jako vrah.
„Úkolem týmu je tedy sestrojit superlaser, tedy získat z krystalů maximum energie, kterou usměrníme a dosáhneme nepřekonatelné účinnosti." Krennic začal řečnit. Jeho projev trval dlouho a neobsahoval žádné užitečné informace, jen spoustu patetické propagandy a technických nepřesností. Galen se ho snažil nevnímat.
„...ale to vše děláme za účelem obrany míru a prosperity v celé galaxii, na to nezapomeňte, pánové. Vaše práce bude bohatě odměněna, vaše jména se zapíší do historie, jako jména těch největších hrdinů Impéria. To vše pod vedením toho nejlepšího," a pokynul Galenovým směrem. Někteří s přítomných vědců pocítili záchvěv žárlivosti.
„Děkuji a... vynasnažím se udělat, co bude třeba." Erso se pokusil o úsměv, ale působilo to spíše jako bolestivá křeč mimických svalů.
Orson Krennic se znovu lehce usmál „Pokud jde o vědu, rozhodně nedosahuji kvalit tohoto výzkumného týmu. Ale mou úlohou je vás ujistit, že vaše neuvěřitelné dílo nebude zneužito. Dále ho Galen nedokázal vnímat. Opět se ztratil ve vlastních myšlenkách.