Sierra

•5•

Naši sluhové mezitím sklidili všechny stoly a dali je dovnitř, kde jsem měla všechno hnedka pod nosem. A mě napadla naprosto skvělá věc.
Sníst všechen zbytek. 
Sice ho tam moc nebylo, ale i tak tu bylo několik stolů.
Seděla jsem ve svém pokoji. I před mýma dveřma bylo několik strážců. V tom někdo zaklepal na dveře a já už jen viděla pomalu se otvírající dveře.
,,Tak jak se ti líbila oslava?" Otázala se Lily
,,Opravdu nádhera. Až teda na ten konec." 

Už jsem byla docela unavená, tak jsem se rozhodla jít si na chvilku lehnout.
Narychlo jsem se převlékla do pohodlného pyžama a spokojeně si lehla pod peřinu.
Během pár minut jsem se už konečně přesunula do říše spánku.

Najednou se ocitnu na nějakém kopci zaplněném lidmi. Lidmi s černým oblečením. Instinktivně se podívám na sebe. Mám černé dlouhé šaty a černé střevíce.
Kde to jsem? 
Dojdu k hloučku velkého davu, kde spatřím mamku, jak usedavě pláče.
,,Mami..co se ti stalo?" Obejmu ji, ale ta se rozpláče ještě víc.
,,Je mi to líto Bello. Měla jsem na tátu dávat větší pozor."
,,Cože? Co je s tátou?" Nechápavě se podívám na mamku, která se snaží utřít slzy.
Pod slzami se skrývala uplakaná červená tvář. Jak mně jí bylo líto.
,,Copak nevíš o tom vrahovi, co nás pronásledoval už dlouhou dobu?" Propukla ve strašný pláč, ale já přitom nevěděla, o čem vlastně mluví.
,,Táta..co? Ne. To nemůže být pravda. Opustím mámu, když zahlédnu obrovský náhrobní kámen. Zastavím se těsně před ním a zahledím se na jméno na kameni.
Ethan Wood.
"Tati?" Kleknu si na zem a začnu naříkavě brečet.

V tom se probudím celá upocená a vystrašená z postele. Uff...Byl to jen sen. Oddychla jsem si.
Byl to jen sen! Byl to jen sen! 
Opakuji si dokola.
,,Bello?" Uvidím u dveří malou Lily se svým oblíbeným medvídkem.
,,Stalo se ti něco?" Zeptala se mě a tentokrát vešla do pokoje.
,,Jen se mi zdála noční můra." Uklidnila jsem ji.
,,Já...šla jsem se do kuchyně napít a ty jsi plakala. Bála jsem se, že se ti něco stalo." Řekla potichu a sklonila hlavu.
Vylezla jsem z postele a i s malou Lily jsem si šla dát skleničku čisté vody.
,,Neměj strach." Pošeptala jsem jí a podala sklenku vody.
Zavedla jsem ji do pokoje a uložila ke spánku.
,,A teď už v klidu spi, ano?" Na to mi jen kývla a já ji přikryla peřinou a dala pusu na čelo.
,,Dobrou noc Bello." 
,,Dobrou Lily." Usmála jsem se a zavřela dveře od pokoje.
Pomalu vcházím do svého pokoje, kde mě jako první zarazí otevřené okno.
Okno jsem zavírala ne?

Mávnu nad tím rukou a okno zavřu. Ještě něco tu ale nehraje. Moje peřina byla předtím odkrytá, ale teď je krásně ustlaná. 
S nechápavým výrazem odhrnu postel. 
Leží tam nějaká obálka. Obálka s textem: Vrátím se.
Naskočil mi mráz po zádech, tak jsem rozsvítila světlo a sedla si s obálkou na postel.
Vypadne z něj malý lísteček, na kterým je napsané:
  Tímhle to teprve začalo!

Okamžitě jsem vylítla z postele a předala dopis prvnímu bodyguardovi, kterýho jsem potkala u mých dveří.
,,Prozkoumejte to prosím." Jen přikývl a obálku si zastrčil do kapsy.