Harry Potter a Alternativy nenávisti

48. Všechno nejlepší!

„Hm. Takže to nevíte," usoudila ošetřovatelka podle jeho nechápavého výrazu. „Tušila jsem, že vám to Severus neřekl. Všichni víme, že nic nechce neslavit. Vánoční dárky mně a ostatním profesorům posílá jen z Brumbálova nařízení. Merlin ví, že už se mi ty lahve za ta léta pomalu nikam nevejdou," posteskla si ještě na závěr. Harry začal mít neblahé tušení.

„A co že to nemám vědět?" ptal se jí zdráhavě.

„Že má Severus zítra narozeniny." Harry vyskočil z lůžka, na kterém doteď seděl.

„Cože? Už zítra?! Nemůže – nemůže je mít třeba až za týden? Jste si tím jistá?" začal Harry pomalu panikařit.

„Očividně jsem se nemýlila, když jsem si myslela, že bys mu rád něco dal," usmála se na něj vřele a položila mu přitom ruku na rameno. „Má je určitě zítra. Pamatuji si všechna data narozenin svých kolegů."

„Děkuji! Moc vám děkuji!" objal Harry radostí překvapenou madam Pomfreyovou a rychle začal utíkat z ošetřovny pryč. Ošetřovatelka zůstala vykuleně stát na místě. Oči jí ulpěly na dveřích, kde Harry zmizel, a málem se polekala, když se rozzářená tvář s černými rozčepýřenými vlasy objevila ve dveřích znovu.

„Jestli nevíte, co s těmi lahvemi, vůbec se neostýchejte je Severusovi následující Vánoce zase vrátit. Profesorka Prýtová to dělá běžně. Určitě ho to neurazí a ještě je dobře zužitkuje," mrknul na ni šibalsky Harry a zase odběhnul pryč.

*****

Harry utíkal na kolej, aby vyhledal Hermionu. Byla jediná, kdo mu mohl pomoct. I když byl šťastný, že se konečně může taky vytáhnout, byl zároveň zoufalý z toho, že vůbec nevěděl jak. Proč ho jen nikdy nenapadlo se Severuse zeptat, kdy má narozeniny. Ten proradnej Malfoy to stoprocentně ví a má pro něj už určitě přichystaný nějaký extra předražený dárek!

„Kde je Hermiona?" zeptal se zadýchaně Rona, který ležel u krbu. Měl na sobě položený sešit z Obrany a podřimoval.

„Co? Cože? Asi v knihovně? Děje se-"

„Spi dál!" odmávnul ho rukou Harry a pospíchal zase pryč, tentokrát směr Knihovna.

Když tam vběhnul, zpomalil po přísném pohledu madam Pinceové krok, a celý rudý začal nakukovat za regály.

„Hermiono! Tady jsi! Díkybohu!" zvolal Harry, když u jednoho ze stolků našel opuštěně sedět svou nejlepší kamarádku. „Ihned musíš jít se mnou! Potřebuju tvou pomoc! Je to otázka života a smrti!"

„Co se děje?" zvedla se s obavami Hermiona ze židle.

„Má narozeniny," zašeptal jí Harry vynervovaně.

„Kdo má narozeniny?" zeptala se ho normálním hlasem udivená Hermiona.

„Kdo asi?" syknul Harry. „Severus," zašeptal jí ještě tišeji těsně u ucha. Hermiona se na něj s pochybnostmi podívala.

„A to je jako otázka života a smrti? Víš, jak jsi mě vyděsil?" osočila se na něj rozzlobeně.

„Je to otázka života a smrti. Na zítřku záleží vše!" pověděl jí Harry naprosto vážně tichým hlasem. Hermiona na něj zůstala nechápavě zírat. „Ten blbec pro něj už určitě něco má! Nemůže mě přece předběhnout úplně ve všem!"

„Kdo?" nechápala pořád Hermiona.

„Pojď jinam. Tady to řešit nemůžeme," začal ji Harry tahat za ruku ven.

„Mám tady učení," protestovala Hermiona.

„Hermiono, to odsud samo neodejde," nebral na ni Harry ohledy a pokračoval dál v cestě.