Harry Potter a Alternativy nenávisti

47. Válka jiného druhu

„Co Susan?" zeptala se ho Ginny z nenadání. Harry se na ní zmateně podíval a najednou nevěděl, co říct. Už několikrát uvažoval nad tím, co si o tom všem musí Ginny myslet. Zvlášť po té událost s dárkem na ošetřovně.

„Nic. Jen...se mě ptala, jak mi je," snažil se Harry znít i trochu omluvně. Ginny si toho nejspíš všimla, proto se nahnula trochu blíž k němu a zašeptala mu do ucha.

„Vím, že ten dárek nebyl od ní. Hermiona mi to řekla." Harrymu se na okamžik zastavilo srdce.

„Hermiono!!" zavolal zděšeně na svou kamarádku, až se po nich několik lidí otočilo. Chvíli se zamyslel, co jí má říct, ale přišlo to skoro samo. „Tak ty už taháš Ginny do knihovny? Zapomněla jsi, jak šíleně z toho bolela hlava mě?" Hermiona na něj zůstala vytřeštěně zírat.

„Já- já přece Ginny do knihovny netahám," zakoktala se až Hermiona, když jí došlo, o čem Harry mluví. Ginny nechápavě přeskakovala pohledem z jednoho na druhého.

„Tak jak to, že ses o tom před Ginny zmiňovala už o Vánocích?" Harryho hlas zněl už trochu výhružně. Hermiona se nechápavě podívala na Ginny, která raději klopila pohled do svého talíře. „Není na to ještě dost času?"

„To jsem ale nebyla vůbec konkrétní," napadlo Hermionu, co Ginny myslela. „Vůbec!" Harry se zarazil.

„Nebyla?" zeptal se raději pro kontrolu ještě jednou.

„Ne, nebyla! Navíc to bylo ještě předtím, než jsme o knihovně mluvili spolu. Protože nejsem slepá," odfrkla si Hermiona naštvaně. Harry začal přemýšlet, co tím myslela. A evidentně nejen on. Ron je nechápavě pozoroval už od začátku.

„Och, zapomněl jsem, že ty víš vlastně všechno," píchnul vzteky Harry do talíře, až to zacinkalo. „A vůbec, ten rozvrh pro Ginny ještě nejspíš budeš muset upravit. Budeme mít zvýšený počet famfrpálových tréninků," oznámil jim hlasem, se kterým nebylo radno diskutovat. Dalším naštvaným pohledem ulpěl na Malfoyovi.

„Cože?" zastavila se na místě Katie, která právě procházela kolem. I Ginny s Ronem vypadali zmateně.

„Zápas se Zmijozelem je už za dva měsíce. Jestli prohrajeme, jsme mrtví!" prohlásil Harry, jako by to byla ta nejhorší věc na světě. Další Katiina věta však měla na Harryho ještě daleko větší účinek.

„Nemyslíš si snad, že by tě ten nafoukanec měl nějak ohrozit," hodila hlavou k Malfoyovi na druhé straně Velké síně. Harry se rádoby vesele rozesmál.

„Cože? Malfoy?"pokračoval v předstíraném veselí. „Ten mě neohrožuje v žádném, opakuji, absolutně v žádném případě," ujistil je Harry suverénně.

„Tak o co potom jde?" nechápala Katie.

„Jsou nebezpeční a my nesmíme prohrát. Rozumíte? Nesmíme!" sjel všechny tři členy jeho týmu dalším výhružným pohledem Harry.

„Věděla jsem to," kroutila hlavou Katie. „Stalo se to Oliverovi i Angelině. Máš kapitánskou nemoc."

„Ne, pouze mi záleží na tom, abychom vyhráli," nesouhlasil Harry.

„A jak si to tedy představuješ?" chtěla vědět Katie a dala si přitom ruce v bok. Vypadala přitom celkem nebezpečně.

„Ve středu máme Brumbálovu armádu, takže jsem myslel, že když k pondělním a pátečním tréninkům přidáme další hodinu až dvě v úterý a ve čtvrtek a bude to ideální."

„Harry Pottere! Ty ses při tom pádu praštil do hlavy!" zvolala Katie nahlas, až tím zase připoutala pozornost jejich okolí.

„Můžeme to samozřejmě dnes při tréninku ještě probrat. Jsem nakloněn jakékoliv diskuzi." Harry se přitom tvářil ale tak rozhodně, že žádná diskuze už nepřicházela v úvahu.