Harry Potter a Alternativy nenávisti

44. Neústupný

„Ehm, dobrý den, pane profesore," vyrušil ho z jeho zamyšlení dívčí hlas. Odtrhnul svůj pohled ode zdi a spatřil vedle sebe postávat Grangerovou. Nebylo žádným překvapením, že sebou táhla hromadu knih.

„Slečno Grangerová," zaujal už Severus svůj obvyklý odměřený postoj. Nevěděl proč, ale ta holka, na kterou Harry k jeho nepochopení nedal dopustit, se na něj dívala, jako by ho viděla poprvé. Severus se proto raději otočil a pokračoval dál v cestě do sklepení.

*****

Když se večer Severus chystal za svým synovcem, doufal, že se to obejde bez přehnaných citových výlevů. Možná ale ani žádné nebudou. Kdo ví, jak ta zrcátka Harry přijal. Třeba to zas nebyl tak dobrý nápad a Harry jeho dárkem nebude vůbec nadšený.

Jakmile ale vstoupil na ošetřovnu, jeho pochybnosti byly rozmetány. Harrymu se při pohledu na něj roztáhl ve tváři tak široký úsměv, že o jeho nadšení nemohl být pochyb.

Madam Pomfreyová opět odešla, aby jim nechala trochu soukromý, a Severus se usadil k Harrymu.

„Ahoj," pozdravil ho jeho synovec. Vypadal šťastně, takže za tu námahu to nakonec opravdu stálo. Zrcátka držel v rukách - nepochybně si je před jeho příchodem prohlížel. Čokoládovou žabku od něj měl položenou navrchu dalších sladkostí na nočním stolku.

„Máš štěstí, trochu jsem se obával, aby tu na mě někde nevyskočila," poznamenal Severus suše, když se na ni zahleděl.

„To ne, tu rozdělávat nebudu! Ta je památeční – první čokoládová žabka od tebe!" zazubil se Harry. Severusovo obočí vylétlo nahoru.

„Nepočítáš snad s tím, že by měla přibýt ještě nějaká další," poznamenal kysele.

„Jestli se domníváš, že tohle je můj poslední pobyt na ošetřovně, tak jsi ještě větší optimista, než jsem si myslel," pronesl jeho synovec rozverně.

„A ty ještě větší, pokud se domníváš, že bych ještě kdy měl vstoupit do Medového ráje," zašklebil se na něj Severus.

„Nelíbilo se ti tam? To teda vůbec nechápu proč!" dělal Harry naschvál nechápavého.

„Asi by se jedna návštěva dala přežít, pokud bych při cestě ven ke své smůle nesrazil profesora Kratiknota k zemi. Merlin ví, že jsem se tou návštěvou postaral o zábavu mých mnohých kolegů," naznačil mu okolnosti, které ho při nákupu čokoládové žabky provázely. Harry se začal chechtat.

„Asi by se měli přepsat Bradavické dějiny – děsivý profesor Snape spatřen v Medovém ráji!

„No, tak v Bradavických dějinách se o mně naštěstí nepíše," podotknul Severus.

„Prozatím," mrknul na něj spiklenecky jeho synovec.

„Až porazíš Pána zla, vynechej mě prosím ze své děkovné řeči," požádal ho Severus s úšklebkem.

„S tím počítej. O nic nestojím víc, než abych byl oslavován jako válečný hrdina jen já sám," odvětil Harry pobaveně a Severus věděl, že pokud jednou ten den skutečně nastane, těžko se z toho vyvlékne. „A kde jsi vůbec byl celý den? Netvrď mi, že u Taškáře," zeptal se ho Harry už trochu vážněji.

„A tahle hromada dopisů je co?" zaměřil svůj pohled Severus na kopu psaní, z nich jich bylo otevřeno jen pár.

„Och," mávnul Harry ledabyle rukou, „Denní věštec se zase činil. To jsou přání k uzdravení od mých fanoušků. Tak co jsi dělal v dnešní sváteční den?" nedal si Harry pokoj.