Prolog

1.6K 105 19
                                    

-KOVYHO POHLED-

Bože, jak já tam nechci. Každé ráno stejný plán. Vstát, vyčistit si zuby, najíst se a vyběhnout včas ven, abych stihl autobus. V autobuse si vezmu knížku a čtu si. Knihy... to je snad to jediné, co mi ještě zůstalo. Otec alkoholik, matka ignorantka a v celé škole jsem jen šikanovaný panáček... Něco jako voodoo panenka. Dělejte si se mnou co chcete, ale na mou bolest se vůbec nedívejte.
Přijedu ke škole. Vystoupím z autobusu a zhluboka se nadechnu. Znovu to přijde, další kopance, další narážky, další rány. Stop! Hergot jak můžeš psát bez toho aniž bys ho představil! Když si člověk něco neudělá sám... Dámy a pánové, toto je Karel Kovář. Devatenáctiletý chlapec, který je objetí šikany. Jeho jediní přátelé jsou knihy. Jeho otec je alkoholik a jeho matka se o něj vůbec nezajímá. Tak, myslím, že tohle by jako představení stačilo, můžeme pokračovat dál. Vejdu do areálu školy, a první co uvidím je on. Martin,věhlasný Boss téhle školy. Jak se řekne, tak je po jeho... Párkrát jsem od jeho partičky dostal za vyučenou... Někdy z blbostí, že jsem mu nedal opsat úkol, a někdy zase jen tak z prdele... Ale myslím, že nejhorší na tom je, že jsem se do toho idiota zamiloval. Do jeho krásných vlasů, jeho zelených očích, které vás dokážou na místě rozpůlit a do jeho krásné pleťi... Zrovna jeho skupinka mlátí prváka, a on se nadřízeně opírá o zeď a vše s úšklebkem na rtech pozoruje. Bože, jak on je tak sladkej. Kdybych mohl, tak se hned rozpusťím. „Hej Kováři! Co tak čumíš!" vykřikne jeden z šikanistů a už už mě chce zbýt. Martin ho ale zastaví. „Ne Petře, tohohle si necháme na jindy..." „Ale...“ „Žádný ale! Prostě ho nech!“ Vykřikne na něj Martin a sebe prvákpvi peníze na oběd. Trochu si oddechnu, ale zároveň se bojím toho, co přijde dál. Martin se od zdi odšťouchne a projde kolem mě... koukám se do jeho ledově zelených očích. Najednou na mě mrkne a s úšklebkem odejde. Zcepením. Otočím se a pozoruju jeho záda. O-Opravdu na mě největší šikanátor z celé školy mrknul? To snad není možné...

-POHLED MARTINA-

"P.. Proč mi to děláte?!" Vyjekl malý prváček. Povýšeně jsem se usmál:"Protože můžeme... A protože chci prachy" sledoval jsem jak ho moje patrička mlátí. Mezi tím vejde do dveří od školy vejde hnědovlasý, Vyděšený slušňáček. Zastaví se a sleduje nejprve moje poskoky a pak sjede pohledem na mě. Dlouho mě pozoruje a sjíždí pohledem. Mlasknu na mého nejlepšího kamaráda Adama a hodím mírně hlavou ke Karlovi.. Adam se na něj nenápadně koukne a nechápavě zvedne obočí. Ani jsem nepostřehl že se k němu rozběhl můj poskok. "Ne Petře, tohohle si necháme na jindy!" Petr se otočil"Ale..." zamračil jsem se a odlepil se od zdi. Hned jsem byl vyšší než on. "Žádný ale, prostě ho nech!" Zvýšim nebezpečně hlas a vezmu prvákovi peníze. Pak se rozejdeme chodbou a cestou jen mrknu na Karla který tam stojí jak Y. Pak zapadnem do třídy na první nudnou hodinu..


Tak jo Pípl jsem tu zpátky tentokrát s Martinem, se kterým jsme se rozhodli psát novou povídku. Doufám že se úvod líbil, nezapomeňte hlasovat, komentovat a sdílet. Díky za přečtení :33

Love with bully- MAVY Kde žijí příběhy. Začni objevovat