My Dream

mrtvý

"Ale notak Kristen nebuď srab" protočí očima Adriana a pevněji stiskne v ruce zapalovač. Pohodila jsem svýma dlouhýma fialovýma vlasama a podívala se na dívku která je na mě v soukromí milá a obětavá. Vlastně moje jediná kamarádka

"Už jsem řekla... ne" zamračila jsem se "ale Kristen... snad se nebojíš ?" Prohlásil Jean a celá parta, což je beze mne šest lidí se zasmála. Povytáhla jsem obočí "jen nechci aby mě vyhodili ze školy" usmála jsem se

"Proboha ty jsi fakt nemožná.... a tobě jde o školu ? Protože když to neudělaš vyhodím tě z party" zasupěla dá se říct hlava party Ross. Zamračila jsem se "to nemůžeš" Ross se usmála

"Ale jo můžu... a tobě to klidně udělám jestli to neodpálíš" ukázala rukou na hromadu petard který byly namířený na staveniště "a nebo víš co ? Uděláme ti to těžší" Ross vytahla z kapci kovovou pistol a podala mi jí

"ale to nebylo v plánu... přece nebudu zabijet lidi" nechápala jsem "trochu změna plánů" pokrčila Ross "vždyť mě můžu zavřít..." "a co bude lepší být nadobro vyhozená z party a nebo být u soudu ?"

Po zádech mi proběch mráz. Udělala jsem pár kroků vpřed a zadívala se do očí Ross. Pak jsem pohlédla na Adrianu. Tvářila se nesvá... jakoby litovala že to musim dělat "Ross to je kravina nechcem přece aby Kiki šla do vězení" protestovala Adry "ty se do toho nepleť"

Přišla jsem k kamaradce a usmála se "neboj se" řekla jsem polohlasně. Popošla jsem k kopečku a zamířila na lidi...  Byly tam muži různého typu. Mladý a starý, hubený a tlustý, bílí a černý, s kamaradama a bez, s dětmi a bezdětný ale všichni měli jedno společného a to tu nevynost v očích.

"Pohni sebou" zavrčela Ross. A tak jsem neváhala a zavřela oči připravena k výstřelu.. do nohy jednoho pána...

"heej !" Zařval někdo. Než jsem se stihla otočit někdo mě srazil k zemi. Zamrkala jsem a podívala se na osobu . Byl to někdo pod kapucí. Nevím jestli to byla holka nebo kluk ale tak či tak se mi nelíbilo jak se pod ní/něm bezmocná

"Co děláš ?" Zavrčela jsem "pšššt" napomenul mě klučičí hlas... no alespoň už vim že je to kluk. Byla jsem podívená že je všem jedno že jsem nevystřelila ale když jsem se koukla po ostatních zjistila jsem že se všichni koukají na to jedno stejný místo.

Na kopečku stáli dva namakaný chlapy v černym... jo a měli něco jako kulomety. A pak už se vše zpomalilo.... chlapy se rozhlídly kolem sebe ale mě s tím klukem neviděli protože jsme leželi ve vysoký trávě. Chlapy namířili a začali střílet. Jediný co jsem v tom spěchu stihla udělat bylo že jsem se natáhla k Adrianě a podtrhla jí nohy. Ta spadla těsně před tím než po tí chlap vystřelil takže to vypadalo že jí trefil. Chlapy se rozhodli  pro útěk a do chvíle už byly z dohledu...

Kluk ze mě slez a oklepal se jako by se nic nestalo. Já jsem zustala ležet na místě. Kluk se po mě kouknul ale protože mu nebylo vidět do tváře nevim co si myslel. Nakonec mi chytnul ruku a vytáhl mě nahorů. Rozhlidla jsem se kolem a když jsem spatřila nebohá těla svých kamarádů začali mi týct slzy po tvářích

"Au" ozvalo se z trávy "Adry ?" Vzlikla jsem "jo jsem to já ale asi jsem si při tom pádu zlomila ruku" začala vzdychat moje kamaradka. Sedla jsem si vedle ní....

"Všichni jsou tady mrtví.... totálně všichni" rozplakala jsem se do dlaní "to bude dobrý" ozval se zase ten kluk.... utřela jsem si slzy a vstala jsem "ne..." koukla jsem se na něho jak s rukama překříženýma na hrudi kouká na mrtvý těla kolem "nic nebude dobrý.... chapeš že ty lidi tady... ty mrtvý lidi tady byla moje rodina ?" Začala jsem histericky brečet. Kluk ke mě přistoupil a pohladil mě po rameni...

"Teď mě poslouchej... " poprosil mě jeho hlas "a proč bych to měla dělat ? Za prvý tě neznám a za druhý to kvuli tobě mi ty chlapy zabili kamarady !" Začala jsem křičet. Kluk chvíli neodpovídal

"Moje jmeno je Deren" prohlásil a stáhl si kapucu. První myšlenka co mě napadla.... proč je hezčí než já ?

-Mája<3