Uvidím ho ještě někdy?

"Ne ne ne a ne Christí!„

Z autobusový zastávky je to na intr kousek. A když říkám kousek myslím asi 1500 metrů.
"Stef není to super!?„ vytrhla mě Chris z myšlenek. "Co, co, co je super?" z opakovala jsem nechápavě. Usmála se na mě takovým tim úsměvem co vám říká "zase je mimo„ "Koukni náš intr!!„
"hmm„ odpověděla jsem než mi došlo co právě řekla. “Po-počkej„ vykoktala jsem zmateně “jak to vždyť ještě nejmíň kilometr ne??" Začala se smát.
“Ne ne tohle je náš intr„ řekla a ukázala na větší budovu naproti rolehlýmu parku.
"Vždyť na Google mapách bylo napsaný, že je 1,5 daleko.„ protestovala jsem. Ale Chris se jen usmála a řekla „Nó jó ty a počítače" jak to dořekla začala se smát. Nemohla jsem si pomoct měla pravdu a tak jsem se začala smát taky.
"Tak jdeme" řekly jsme skoro současně.

Když jsme odemkly dveře a vešly na pokoj, okamžitě jsem se rozvalila na svý postýlce. Chris na tu svou skoro až skočila.
Byly čerstvě povlečené a ve skříňkách už byly naše věci. Je sobota, včera jsme tu byli s rodiči. Ale máma protestovala že nebudu celý výkend na intru, ikdyž to je poprvý. A Chris tu být sama nechtěla, prý by to nebylo fér že tu spala dřív než já. Když si na tu výmluvu vzpomenu musím se usmát. "Co se tak culíš?" řekla Chris a posadila se. Taky jsem se posadila a spustila. "Jen jsem přemýšlela..."
“Ne neříkej to" ani mě nenechala domluvit. Povzdychla jsem si. "Tak jak chceš já se chtěla jít porozhlídnout po městě a zítra jsme mohly jít na bazém prý je skvělej ale když nechceš" Podívala jsem se jí zpříma do očí. Jen se usmála a řekla "Ale Stefí obě víme že si chtěla říct něco jinýho a teď se zbal jdeme prozkoumávat město" to dořekla a vyskočila na nohy. A já se jen snažila zadržet smích, protože vim jak by to skončilo. Začali by jsme se tlemit obě a to by jen tak neskončilo. Pomalu jsem se dostala z příjemné postýlky na nohy. Došla ke skříni a začala se převlíkat. Chris to samí. "Konečně jsem to našla" zvolala jsem nadšeně. Moje milovaný jeansový kraťasy a černočervená kostkovaná košilka.

Když jsme konečně vyrazily bylo kolem 3 hodin odpoledne a my ještě nejedly. "Stavíme se pocestě pro něco k jídlu" oznámila jsem. Chris jen přikývla a usmála se. Ten pohled znám jestli nepohneme tak mě sní.

Asi 100 metrů od parku jsme si koupily čínu. Když jsme se najedly šly jsme neznámo kam. Takový cesty jsou nejlepší nevíte co najdete.
My našly konec města.
Tam stála cedule nakterý stálo černými písmeny OSTRAVA.
To bych nebyla já abych nevytáhla mobil a neudělala si s tou značkou a s Chris fotku (selfí).
Pak jsme hodily spátečku a šly zpět na intr za chvíli se začne stmívat musíme na večeři. Vydávají jí od 18:00 do 19:30. "Kolik je vůbec hodin?" zeptala jsem se.
"Vždyť máš mobil a hodinky Stef." řekla s úsměvem. "No jo ale jsem líná se kouknout." zazubila jsem se na ni.
"Mě se nechce koukat Chrisíku noo ták." řekla jsem sladkým hlasem a udělala na ní smutný oči. "Půl sedmý a neříkej mi Chrisíku." ale hned se začala smát. "Půl sedmý ježiš tak to musíme pohnout. To jsme byly venku skoro 4 hodiny??"

Dorazily jsme na pokoj aby jsme si vzaly si chip na večeři. "Počkej Chris ještě přidám tu fotku se značkou na fb."
"Jo ty myslíš tu naši sexy fotku se sexy značkou" zasmála se a nahodila výraz neviňátka jako pokaždý když řekne slovo "sexy". To by nebyla ona kdyby to slovo neřekla. Jeden čas ho říkala pořád ( myslím že v 8 třídě) to se nedalo vydržet.

"Tak jo hotovo. Je to tam můžeme jít."
Řekla jsem a popadla chip. Nechala jsem mobil na stole v nabíječce. "Chris já si neberu klíče zamkneš pls?."
"Jasně ale příště ty." řekla a mrkla na mě.

K večeři byly řízky s bramborovou kaší. Šlo to cítit už u dveří do jídelny. Bylo skoro prázdno aspoň jsme nemusely čekat frontu.
Sedly jsme si s Chris ke stolu.
"Prosíím ať není ze sáčku." řekly jsme.
Bylo to jako modlitba.
Fuuj bramborová kaše z prášku.
Vzala jsem do ruky vidličku a nabrala si kaši.."Okamžik pravdy".. Joooo není z prášku. "Uff." nahlas jsme si oddechly.
Když jsme spořádaly večeři šly jsme na pokoj.

Lehla jsem si na postel a natáhla se po mobilu. "Asi zavolám mamce" řekla jsem Christíně, která seděla na protější posteli.
"Jo já taky" uculila se.
Rozsvítla jsem displej.

Sebastián Fallker se líbí vaše fotka s uživatelem Christína Tínka.

To ne!!

Máte novou zprávu od uživatele Sebastián.
Dřív jsme si psali...asi první dva roky. Z toho ten první rok jsme si vlastně nepsali.
Když jsme si začali psát bylo mi 13 a jemu 15. Jo je starší. O necelý dva roky, ale nikdy se nepovyšoval. Vždycky na mě byl hodnej, ale pak jsme si přestali psát ( nebo spíš mi přestal odepisovat). Odstranila jsem náš chat.. Proč taky ho tam nechávat. Ale přezdívka jakou si tam nastavil mu zůstala. Blázínek.

Blázínek: Ahoj

Dělá si srandu že jo??
2 roky jsme si nepsali protože mě ignoroval a teď napíše Ahoj!!
Zamkla jsem mobil.
Ale do 20 vteřin cinknul.

Blázínek: Jak se máš??

Žádná odpověď

Blázínek: Chybíš mi

Ani sem nestihla odpovědět a telefon znovu cinknul.

Blázínek: Mám tě moc rád.

"Aaaaaaaa Christí to ne ne ne ne!!!"

Tak je tady druhá kapitola budu vděčná za každý komentář hvězdičku a nebo jen za přečtení moc děkuju.