vypadáš jako medvídek |short story|

<8>

Dívali se spolu na mraky, které se pomalu zbarvovaly do růžova. O dnešku by mohla říct, že to byl za poslední dobu ten nejlepší den ....

,, Ty Tris. "

,, No? "

,, Proč vlastně tolik nesnášíš medvědy? "

,, Už jsem ti to říkala, jsou zlí a nebezpeční. "

,, To nepopírám, ale tohle není jedinej důvod proč je nemusíš, viď. "

,, ... "

,, Neboj, mně to můžeš říct. "

,, Už bych měla jít... "

,, Ne! "

,, ... "

,, Tris počkej! "

,, ... "

,, Kam běžíš? "

,, ... "

,, TRIS POZOR! "

Dívka si jen tak tak stihla všimnout přijíždějícího vlaku, když na poslední chvíli přebíhala koleje. Možná si ho dříve nevšimla kvůli slzám stékajícím po její tváři, nebo kvůli vzpomínkám co se ji pořád přehrávaly v hlavě jako zaseknutá deska. Myslela, že se s tím už dokázala vyrovnat, ale stačilo pár slov a dopadla jako na začátku. Byla zničená, nechtěla nikoho vidět a už vůbec si s kýmkoli povídat, ale nejvíc se bála toho, že se zase uzavře a tentokrát už ji z toho dna nic nevytáhne.