"Už máš zbaleno?!" Slyšela jsem mamku jak na mě volá. Jasně že jsem měla zbaleno. Hrozně jsem se těšila. Hroozně mooc!! Koho by v 11 nebavily rodiný dovolený. Čapla jsem kufr a pelášila k autu.
"Stef?" Koukla jsem se vedla sebe, zmateně na mě koukala Christína.
Ježiš asi sem byla mimo dlouho.
"Promiň jen jsem se topila v myšlenkách"
Christína posmutněla."Stef, neříkej, že si na něj zase myslela?"
Byla to spíš prosba než otázka tak jsem jen sklopila zrak.
"Přestaň už" pokračovala "vždyť je to už dlouho." Když to dořekla musela sem se usmát. Jo bylo to dlouho. Sakra dlouho. Bylo mi 11 když jsem se do něj zamilovala teď mi je skoro 16.
"Nemysli na to teď mysli na to jak to bude super Stefí já se tak těším."
Musela sem jí obejmout byla skvělá kámoška. Znala sem jí už od 6. třídy.
A ikdyž jsme se ze začátku moc nebavily, byla jediná kdo o Sebastiánovi věděl. Ano jmenuje se Sebastian a je faaakt hrozně sladkej.
Odtáhla jsem se první a řekla "Bude to vážně boží" radostí bych i skákala kdyby okolo nebylo tolik lidí.
Čekali jsme na autobusový zastávce.
Jeli jsme poprvý na internát- intr.
Teda poprvý sami, nejdřív jsme tam byli s rodiči. Je to tam skvělí!!! A to nejlepší: máme pokoj pro dvě a já bydlím s Chris.
Líp to dopadnout nemohlo.
"Hele už nám to jede!!" řekla nadšeným hlasem Chris.
Dalo nám to dost zabrat aby jsme se nerozběhly, ale zvládly jsme to.
V klidu jsme došly k autobusu naložily kufry a zalezly si až do zadu na pětku. Sedla sem si k okénku. Do mobilu jsem strčila rozdvojku na sluchátka. Chris a já jsme se napojily a já zapnula písničky, ale slyšela sem jen kousek... You and i. We like fireworks...pak jsem to přestala vnímat..
Cesta vždy trvá asi 2 hodiny, ale mě to nevadí aspoň mám čas přemýšlet nad tím jak mooc se těším. Měla jsem v uších sluchátka takže nevim o čem se
ostatní baví. Nijak mi to nevadí co může být důležitější než váš svět.
...
Jsme tady.. Aaaa nejradši bych radostí křičela. Hned jak jsme se ubytovali do chatky. Jsme s Oliverem šli do bazénu. Oliver je můj nevlastní bratr. Je to syn manžela mojí mamky. Jo mám rozvedený rodiče. Je to hrozný, ale byly mi 4 takže si stejně nic moc nepamatuju.
Oliver je o necelý 2 roky mladší, takže někdy děs, ale jindy jsme fakt nerozlučný.
"Jdeš už Stef hrozně ti to trvá„
Jžš to nepočká chvíli musela sem najít plavky. "Joo už jdu!!„ zařvala sem jeho směrem. Vzala jsem si svůj ručník -bílej se zelenýma medvídkama- a šla po dřevěných schodech dolů.
(Všechno ze dřeva já to tady miluju!!)
Oliver se zrovna bavil s jeho dvěma bratry. Peter a James.
Peter je starší je mu 19 a Jamesovi 17- za dva dny 18. Jsou to jeho pravý sourozenci. Já mám jen jednoho pravýho Jasona. [ Džejsn]
Je mu 15.
"Tak deš„ řekla jsem nedočkavě k Oliverovi. "No jo už jdu„. Popadl ručník. Huraaaa jde se!
Cesta trvá asi minutu, takže jsme toho moc nenamluvili což mi moc nevadilo. Bazeeen!! Hned sem hodila kufr. Voda byla studená, ale na mě ideální.
Když jsem se vynořila abych zjistila kde se Olík toulá a abych se nadechla samozřejmě.
Asi 2 metry ode mě stál kluk. Byl strašně pěknej.
A..a koukal na mě. Začlo mi hrozně hlasitě tlouct srdce a myslim že rajče bylo oproti mě bledý. Usmál se na mě a...
"Stefy!!!„ Otevřela jsem oči. “ Co jančíš Chris„ řekla jsem a usmála se na ni.
Napřímila se a řekla ...ne ona to zakřičela "Stefíku už tam budeeeem!!„
Tak to je první kapitola. Budu vděčná za každý názor. Je to moje první knížka. Omlouvám se za pravopisné chybičky.
ČTEŠ
Uvidím ho ještě někdy?
Romance(Vzpomínky) Kdybych věděla že ho už neuvidím tak bych se za ním rozběhla... Ale to mi v tu chvíli nedošlo. Jen jsem tam seděla a představovala si jaké by to bylo se za ním rozběhnout... Obejmout ho a... a konečně po celým tom neskutečně krásným týdn...
