Harry Potter a Alternativy nenávisti

38. Útoky a útěky

„Vzhledem k tomu, že podle těch tvých kategorií jsem jen motorem bez auta, tak se mě to dotýká," vyprskla Hermiona a Ron s Harrym se na okamžik zarazili, aby jim dotekl význam toho, co řekla.

„Nikdy jsem netvrdil, že jsi jen motor," popíral to Ron.

„Prosím tě, teprve před dvěma lety jsi zjistil, že jsem vůbec holka! Můj motor ti totiž vždycky stačil."

„Můžete už vypustit všechny auta a motory?" ozval se Harry, aby zabránil nejhoršímu. „A kdybys někdy, Hermiono, vykoukla zpoza těch tvých knih, možná bys zjistila, že máš nejednoho obdivovatele," uzemnil ji rázem Harry. ‚Jednoho hned vedle sebe,' pomyslel si v duchu.

„Co prosím?" zastavila se Hermiona na místě a zůstala na Harryho nepokrytě zírat. Ron jí v tu samou chvíli začal v zírání zdařile konkurovat.

„Když spolu sedíme v knihovně, nejde si těch pohledů nevšimnout," vysvětloval Harry. „Obzvlášť Roger Davies je v zírání neúnavný," mrknul Harry šibalsky na Hermionu, až celá zčervenala.

„Roger Davies? Ten havraspárský hezoun?!" nevěřil svým uším Ron. „Vždyť ten doprovázel na ples Fleur!"

„A co jako?" vzpamatovala se najednou Hermiona a rozhořčeně se otočila na Rona. „Já zase doprovázela Victora Kruma. Myslíš, že když se Rogerovi líbila polovíla, já už nemůžu?"

„To-to ne. Já jen..." Ron raději ztichnul.

„Pojďte, lidi, nebo tady zmrzneme," schovával si Harry ruce do kapes a přál si, aby už byli u Třech košťat. Tam plánovali zajít nejdřív, než se vydají nakoupit nějaké drobnosti k Vánocům. „Prostě se jen víc koukej kolem sebe," neodpustil si ještě malou poznámku k Hermioně Harry a dal se znovu do kroku. Stále lehce zaskočení Ron s Hermionou se k němu vzápětí přidali.

*****

V Prasinkách se to opět hemžilo bystrozory a Harry zahlédl i některé členy Řádu. Když procházeli kolem Medového ráje, všimnul si znuděně vypadajícího Mundunguse Fletchera. Opíral se o zábradlí a přitom si pořád strkal ruce do kapes a kontroloval jejich obsah. Harry si byl jist, že tam schovává některé z náramků, jež mu v minulosti nabízel, a tajně je prodává kolemjdoucím studentům.

„Za námi je Tonksová," upozornil je Ron a všichni se otočili k nenápadně vypadající čarodějce postávající kousek opodál. Když viděla, že si jí všimli, krátce jim zamávala.

„Ta tam někde bude celou dobu," podotknul Harry rozmrzele. „Je mým osobním strážcem," vysvětloval s ironií v hlase, když uviděl udivené pohledy svých přátel.

Pomalu se prodíraly ke Třem košťatům, když se ozvala Hermiona.

„Remus," zašeptala potichu. Harry se otočil směrem, kam se dívala, a uviděl, jak je Remus pozoruje zpoza Denního věštce u vchodu ke Třem košťatům. Harry se zastavil.

„Nepůjdeme jinam?" navrhnul mírně nesvůj.

„Co je, kámo? To už kolem něj nechceš ani projít?" podivoval se Ron, který se s Hermionou také zastavil. Jenže než stačil odpovědět, Remus si to už mířil přímo k nim.

„Ahoj Harry," pozdravil ho mile. „Rone, Hermiono," pokývnul jim na pozdrav.

„Dobrý den, pane profesore."

„Ahoj," opětoval mu potichu Harry.

„Už nejsem váš profesor, Hermiono," usmál se na ni a ta jen rozpačitě pokývala hlavou na srozuměnou.

„Mohli bychom si promluvit, Harry? Jen na chviličku." Harry nevěděl, co na to říct. Už v úterý na Ústředí váhal, když s ním chtěl Remus mluvit. Šel za ním pak jen proto, že zmizel i Snape a Harry se domníval, že ho mohl jít hledat. Snape! Harry se rychle rozhlédl kolem, jestli ho zase nepozoruje, protože to by určitě skončilo malérem. Ne že by mu tedy měl co povídat do toho, s kým se bude scházet, ale...