Mořská víla

2

Uběhl víc jak týden a za tu dobu už Shizuo myslel na něco jiného, než na tajemné zakňučení. Měl plnou hlavu těch zmetků ze školy. A za celou tu dobu si nevšiml černovláska, který ho po celou dobu pravidelně pozoroval.

Konečně nastal pátek. Shizuo slíbil Namiko, že ji doprovodí do města a vzhledem k tomu, že byl ještě čas, vyrazil opět k moři.

Po hodině plavání za skalisky v otevřeném moři se otočil a zamířil si to zpátky, aby se uvelebil na oblíbené skalce. K jeho velkému překvapení ho už ale někdo předběhl.

Shizuo skoro zapomněl šlapat vodu na místě, aby se neutopil, když pochopil, na co se to vlastně dívá.

Sotva černovlásek získal jeho pozornost, rozlil se mu na tváři přátelský úsměv.

Blonďák překvapeně zamrkal. 'Tohle musí být sen... vždyť mořské víly neexistují!' pomyslel. Přitom zavřel oči a chvíli mu trval, než se odvážil je opět otevřít.

Jenže ten přelud tam byl pořád. Jen ho opustil úsměv a nahradilo ho tázavé naklonění hlavy do strany.

'Mořská víla?! ... i když tohle je kluk, takže... vílák?' Znělo to ještě hůř. Shizuo se nadechl a vklouzl pod vodu. Napočítal do pěti, než opět vyplaval. Jeho skalka byla prázdná.

"Eh? Bezva, tak teď ti ještě začne hrabat, Shiz... Oh proboha!" vyjekl Shizuo, když těsně předním vykoukla z vody hlava černovláska.

Neznámí opět nahodil přátelský úsměv. Zvedl ruku, na které šli krásně vidět blány mezi prvními články prstů, a zavrtěl prsty na pozdrav.

Shizuo sebou trhl, jelikož opět zapomněl šlapat vodu na místě. "Štípni mě, jestli se mi to nezná..." zajíkl se.

Mermaid překvapeně pozvedl obočí, ale poslušně natáhl ruku a štípl Shizuu do tváře.

"...! Ty... ty jsi vážně tady!"

Černovlásek s úsměvem přikývl. Poté klesl, takže mu z vody vykukovaly pouze oči. Dokázal na vzduchu vydržet dlouho, ale přeci jen se mu lépe dýchalo pod vodou.

"Heh... ty ale... oh... Vždyť..." Shizuo se kousl do rtu, jak se to snažil pochopit. "... takže ty... ty jsi ten, kterého jsem..."

Mermaid zvedl ruku a přejel si s ní po hlavě v místech, kde ho předtím trefil kámen.

"Omlouvám se." povzdechl si Shizuo.

Černovlásek opět vyklouzl z vody a zavrtěl hlavou na znamení, že je to v pořádku. Přeci jen o něm nemohl vědět.

"... um... ty nemluvíš?" zeptal se Shizuo. Zavrtění hlavou očekával. "... ale rozumíš mi. ... Jmenuji se Shizuo."

S dalším nadšeným úsměvem Mermaid otevřel ústa, ale zase je rychle zavřel. Váhal, než zdvyhl dlaň a začal na ni prstem psát své jméno.

"Takže... um, Izaya?" ujišťoval se Shizuo. Odpovědí mu bylo nadšené přikývnutí. "Tohle mi Kasuka neuvěří."

Jako mávnutím proutku byl Izayův úsměv pryč. Prudce zavrtěl hlavou, zatímco si ke rtům přiložil prst.

Shizuo se zamyšleně zamračil. "Chceš, abych... o tobě nemluvil?"

Mermaid přikývl. Jeho úsměv byl zpátky.

"Shizuo!"

Blonďák se překvapeně ohlédl. "To je máma... asi už je ča..." Shizuo se zarazil, jelikož byl Izaya pryč.

"Shizuo!"

"Už jdu!" křikl, ale ještě chvíli trvalo, než se přestal rozhlížet. Po mořské víle ani památky... Tak že by to byl přeci jen přelud? 'Ne, zas tak dobrou představivost nemám.'

Bohužel pro Shizuu se s Namiko vrátili až k večeru. Nápad, že si zajde ještě k vodě byl tudíž zamítnut.

Shizuo z té nedočkavosti málem ani neusnul. No ale nakonec se mu to podařilo. A když se vzbudil, okamžitě po rychlé snídani vyběhl k moři.

Izaya na něj již čekal.