Ráno jsem se probudil dvacet minut před zvoněním budíku. Prokřupl jsem si záda a vstal z postele. Jako první jsem si šel připravit věci do školy a až pak se šel věnovat ranní hygieně. Ještě ospalej jsem se došoural do koupelny kde jsem si hned začal čistit zuby. Poté jsem se vydal do pokoje a oblékl se.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
S batohem přes rameno jsem došel do kuchyně kde bylo úplné ticho. Zvláštní. Vždycky tady už je alespoň jeden z rodičů. No možná tu dneska ani nebudou. Přeci jen jsem na mamku byl včera dost hmusnej a tak se mi bude raději vyhýbat. No vlastně to bude jako když byl Jasper v mém věku. Jsem úplně stejný jako on. On taky řval na mamku a otravovala ho. Povzdechl jsem si a ze stolu se vzal jablko. "Promiň brácha." Ozvala se za mnou moje mladší sestra když jsem se šel obout. Otočil jsem se na ní. "Za ten včerejšek. Můžeš jí říct, že mě to mrzí? Nechtěla jsem ji vyděsit." Přikývl jsem. "Chceš vzít do školy?" Ona začala přikyvovat a běžela se obout. Zasmál jsem se a vydal se do chodby za ní.
Zastavil jsem před školou a Claire hned vystoupila a běžela ke své kamarádce. Bych chtěl vědět jak jí může být šestnáct. Se smíchem jsem vystoupil z auta a zamkl ho. Došel jsem do třídy a sedl si vedle Katie, která si kreslila do bločku. "Ahoj." Pozdravil jsem jí. Podívala se na mě a já málem spadl ze židle. Její oči jsou tak dokonalé. Modré jako studánky.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"Co?" Zeptala se nervózně. "Tvoje oči." Zašeptal jsem. "Mám si zase nasadit čočky? Jo dobře." Řekla a už vstávala, ale zastavil jsem ji. "Tvoje oči jsou nádherné. Nezakrývej je čočkama." Ona přikývla. "Jsme kamarádi?" Zeptala se zničeho nic. Podíval jsem se na ní. "Ne promiň. Já jen. Jsi jedinej člověk co je ochotnej se se mnou bavit a děsí mě to. Tohle je poprvé co jsem vyšla bez černých čoček. Já vážně nevím co tohle to je." Začala panikařit. "Klid, klid. Klidně můžeme být kamarádi." Usmál jsem se na ní. Ona jen přikývla. Jak to že se nikdy neusmívá? "Jsi můj oficiálně první kamarád." Řekla a pak se otočila směrem k tabuli jelikož přišel ucitel.
"Můžeš mi říkat jménem." Zašeptala když okolo mě při obědu rychle prošla. Normálně bych si myslel, že se mi to jen zdálo, ale to že se na mě ještě otáčela mi dalo znamení, že to fakt řekla. Usmál jsem se a koukl na Daniela. "Co když mi Katie nabídla že ji můžu říkat jménem?" Zeptal jsem se a on se zakuckal. "Tohle ti řekla?" Přikývl jsem a on vykulil oči. "Páni. Tak to jsi asi něco jako VIP. Nikomu nedovolila říkat jí jménem." Zasmál se. "Myslím, že se jí líbíš. Ostatně jako všem ostatním holkám tady." Ukazal prstem na všechny okolní stoly. Když jsem se otočil, všiml jsem si jak se všechny holky snaží dělat, že na mě nekoukají. "Jo no maj smůlu." Pokrčil jsem rameny a šel odnést svůj tác. Teď fakt nemám náladu na holky a už vůbec ne na ty z týhle školy.
"Co kdybych tě dnes odvezl domů?" Nabídl jsem ji, ale ona to odmítla. Někoho se bojí. Bojí se, že lidi zjistí kde žije? A kde vůbec žije? "Odvezu tě. Ať je to kdekoliv nebude mi to vadit." Ona nad tím chvíli uvažovala. Nevěděla co odpovědět. "Jsme kamarádi Katie. Nikomu to neřeknu." Ona si povzdechla. Sice mi to dalo spoustu práce ji přemluvit, ale nakonec souhlasila. Celou dobu ale byla vyděšená. Nejspíš se bojí toho co zjistím. Ať už je její domov jakýkoliv nebude mi to vadit.
Katie celou cestu dupala nohou a u toho mi ukazovala cestu. Čím dál jsme byli od školu tím rychleji dýchala a dupala nohou. "Tady zahni do prava a jsme tam." Ukázala na odbočku asi deset minut od nás. Zatočil jsem tam a jel ulicí až k velké bráně. Když jsem si přečetl nápis spadla mi čelist. Tak proto je tak uzavřena?
Dětský domov Californie
Přečetl jsem si název a podíval se na Katie, která měla hlavu otočenou na druhou stranu. Co si asi teď myslí? Myslí si, že se s ní teď přestanu bavit? Povzdechl jsem si a projel bránou. Zastavil jsem na parkovišti. Katie hned vystoupila a šla k budově. Vydal jsem se za ní. "Potřebujete něco mladý muži?" Zeptal se obrovský chlap a zastavil mě. "Chci se jen zeptat co všechno obnáší adopce." Zalhal jsem a on mě pustil. Došel jsem dovnitř a viděl Katie u průchodu jak do krabice odhazuje spoustu věcí. Smutně jsem se na ní podíval. Došel jsem k recepci a promluvil na ženu. "Mohl bych jít za Katie Jonesovou?" Zeptal jsem se. "Dnes ne mladý muži. Přijďte o víkendu kdy jsou návštěvní hodiny." Odbila mě Protočil jsem mad tím očima a odešel.
Neboj se Katie Jonesová. Tvé tajemství nikomu nepovím
